neděle 29. ledna 2017

18. titul pro Rogera, 23. titul pro Serenu

Jako legendární bude v budoucnu nazýváno letošní Australian Open. Jak jinak se může mluvit o turnaji, který skončí ziskem 23. resp. 18. grandslamového titulu?
Roger Federer to dokázal!! Po pěti letech přidal do své sbírky další velký titul a nadále zvyšuje svůj rekord v počtu trofejí na největších čtyřech tenisových turnajích světa. Pan dokonalý! Tenisový bůh. 
Byl to dojemný závěr dalšího nádherného finále mezi Rogerem a Rafou. Fedex měl opět po proměněném mečbolu slzy v očích. A ta řeč po finále, kdy vyzdvihl Nadalův podpůrný tým a poprosil ho, aby nadále pracovali na tom, aby Rafa co nejdéle hrál tenis, protože tento sport takového hráče potřebuje, to byl jen další z mnoha počinů, které z Rogera v mých očích činí sportovním Supermanem. Ráno jsem se poprvé vzbudil kolem šesté hodiny, a potom ještě asi dvakrát, nemohl jsem dospat, jak moc jsem se na finále těšil! Strašně mu tu výhru přeju!!
Nemá cenu tu popisovat průběh finále, kdo jen trochu sleduje tenis, nemohl u televize chybět. Ale ten pátý set, kdy oba hráči pozvedli svoji hru na tu nejlepší úroveń, a hlavně Federerův comeback z 1:3 na 6:3, byl tím nejlepším vyvrcholením finále dvou možná nejlepších tenistů všech dob.
Ať jim oběma nejen do zbytku sezóny drží zdraví a zůstanou na téhle úrovni co nejdéle.
Zapomenout nemůžu ani na Serenu. Australským vítězstvím se odpoutala od Steffi Grafové na 1. místě historických tabulek v počtu získaných grandslamových turnajů během open éry. Počet svých triumfů zvedla na číslo 23. K absolutnímu rekordu Margaret Courtové jí chybí už jen jeden zářez. Když získala svůj první, psala se ještě na začátku čísla, znamenající rok, jednička. A teď, o téměř 18 let později, stále suverénně kraluje světovému tenisu. K cestě za titulem neztratila ani jediný set!!
Po grandslamových turnajích se tradičně konají společné party pro vítěze. Kdyby si během toho chtěli oba vítězové letošních dvouher Serena s Rogerem začít povídat o všech jednotlivých turnajích, které vyhráli, protáhla by se jim slavnost patrně až do února :)

Pri příležitosti této slavnostní chvíle přikládám tabulku historicky nejúspěšnějších tenistů a tenistek v počtu grandslamových titulů všech dob.


pátek 27. ledna 2017

Finále snů

Co jsem si přál, stalo se skutkem! Ve finále letošního nádherného Australian Open se opravdu setkají Rafael Nadal a Roger Federer. Dvě tenisové ikony, které spolu soupeřili v památných bitvách na konci předchozího desetiletí. A jak jsem si tak pročítal komentáře pod facebookovskými příspěvky, nejsem zdaleka sám, kdo se na finále těší. Myslím, že každý kdo má jen trošku rád tenis, tak mi dá za pravdu.
Já vím, že bych neměl zapomenout ani na sesterské finále Williamsových zítra, to si samozřejmě nenechám uniknout, ale ten skutečný bonbónek nás čeká v neděli.
Dovolil jsem si udělat takovou malou statistiku finalistů. Ve většině ukazatelů vede Roger Federer, ovšem pozor! - ta asi nejdůležitější, a to vzájemné zápasy, je výrazně ve prospěch Rafy. Vzájemná bilance je totiž 23:11 pro Španěla. A grandslamová statistika musí být pro Rogera deprimující - 2:9! Většinu toho dělají jeho neúspěšné souboje s Rafou na Roland Garros, kde na něj nikdy neměl.
Nesmím ani zapomenout na vyjádření velkého respektu k jejich semifinálovým soupeřům. Stan Wawrinka, a hlavně dnes Grigor Dimitrov, se bili do posledních sil. V nádherných bitvách. 
Jen doufám, že se na Rafovi neprojeví dost markantní nevýhoda toho, že nejen nastoupil ke svému zápasu o den později, ale hlavně skončil po půlnoci australského času, a jestli se do postele dostal ve čtyři ráno, tak byl rád.
Držet palce budu Rogerovi, to už jsem tu psal několikrát. Ale když vyhraje Nadal, tolik bolet mě to nebude jako po prohraných finálových bitvách s Novakem. Moc mě dojal rozhovor po zápase, kde Rafa vyprávěl, jak se loni s Rogerem setkali na exhibici pro děti, oba nehrající, zranění. Zapinkali si pár míčků a asi by je ani ve snu nenapadlo, že se za půl roku vrátí ve velkém stylu a projdou zase společně do finále grandslamu. 
Takže nezapomeňte. Neděle, 9:30. Vezměte si nějakou dobrou snídani, něco na chroupání (v půl desáté je přeci jen na pivko brzo), posaďte děcka (ale vyjímečně!!!) k tabletům, ať se zabaví, a užijte si 35. zápas Federera s Nadalem, který ve finále grandslamu může být posledním.

Zde malá statistika obou finalistů. U prohlížení z mobilů doporučuju dole přepnout na vzhled pro normální web.


středa 25. ledna 2017

Dostaveníčko nestárnoucí elity

Venus Williamsová - 36 let, Roger Federer a Serena Williamsová - 35 let, Mirjana Lučičová-Baroniová - 34 let, Stan Wawrinka - 31 let, Rafael Nadal - 30 let. Šest z osmi semifinalistů letošního Australian Open jsou zkušení harcovníci, kterým již táhne na čtvrtý křížek! Slušná je i sbírka titulů z grandslamových turnajů, které dají dohromady - 65!
Že tenis není tenis pro starší pány a dámy? Pche, tenhle názor si strčte! Tahle tenisová elita, ta nestárne! A nikdy nemá dost! Grigor Dimitrov a Coco Vandewegheová, kterým je "pouhých" 26 let, již mají také pár tenisových let za sebou, ale v téhle společnosti si musí připadat tak trochu nedospěle.
Kdo tohle dostaveníčko veteránů nakonec vyhraje? 
Získá Roger Federer 18. grandslamový titul?
A Serena Williamsová 23.? 
Nebo její již skoro zapomenutá sestra Venus svůj 10. a první po téměř deseti letech?
Nebo si znovuzrozený Rafa Nadal připíše celkově 15. zářez? 
Či nás čeká něčí vítězná premiéra?
Těžké tipovat. 
Já se musím přiznat, že veteránům na sklonku kariéry vždycky držím palce o něco více. Mám obrovský respekt k personám, které jsou svému sportu schopni stále tolik obětovat, přitom je již několik let strká "odborná veřejnost" do starého železa a posílá do sportovního důchodu. Jardou Jágrem počínaje, Ole Björndalenem, Noriaki Kasaiem, nebo právě Rogerem Federerem (ne)konče.
Možná si užijeme malá retrofinále, která jsme mohli vídat nějakých deset let zpátky. Sednout si třeba v neděli dopoledne k souboji o titul mezi Nadalem a Federerem, jejichž vzájemné finále z Wimbledonu 2008 dodnes považuji za nejlepší zápas, který jsem kdy viděl, to bych si nechal líbit :)

úterý 24. ledna 2017

Chce se mi zvracet

Když se ještě vrátím k víkendovým sportovním událostem, chce se mi zvracet. A poslední dobou čím dál tím častěji. Z Rusáků. Z jejich přístupu nejen k dopingové aféře, která hýbe sportovním světem. Z jejich reakcí, jejich vysmívání se ostatním, kdykoliv se pro nedostatek důkazů začne mluvit o tom, že se zastavuje vyšetřování jejich kauzy. Z jejich neustálého obviňování všech okolo, že se snaží tento velký národ pouze politicky lynčovat. A čerstvě z posledního případu, kdy si ruský novinář Dmitrij Gubernijev začal zpívat na tiskové konferenci IBU: "No doping, no cry", a poslal do světa zprávu, že Češi, Američani a Fourcade nebudou nadále špinit čistý ruský sport. A že ruští sportovci opět všechny porazí.. A kdy při víkendovém biatlonovém přenosu nepokrytě fandil Němkám, když porazili Gábinu, protože se vyjádřila v tom směru, že když je většina dopingových případů z jedné země, je to podezřelé.
Nezažil jsem komunismus jinak, než jako nevnímavé dítě, takže ve mě nebyl zakořeněn ten odpor k Rusům, se kterým jsem se občas setkal u starší generace. Naopak se našlo dost sportovců, které jsem měl nebo mám rád. Marat Safin, Dmitry Vassiliev, Pavel Bure, Pavel Datsyuk, Svetlana Kuznetsova.. A mohl bych pokračovat.. I znám osobně pár Rusů, kteří jsou v pohodě. Rovněž jsem nikdy neměl úplně rád to sortování typu, že když ten je z téhle země, tak je určitě takový.. Navíc si myslím, že i my Češi jako národ máme spoustu neduhů a umíme si v zahraničních zemích svým chováním taky "udělat jméno"..
Žel, ač to říkám nerad, má averze proti moloďcům a děvočkám z rozlohou největšího státu naší planety tak nějak postupně roste.. A roste..
Kvůli zážitkům z exotických dovolených, kdy vás Rus je schopen zašlápnout, protože vás zkrátka vůbec nehodlá respektovat, že tam jste. Kdy nehodlá použít jakýkoliv jiný jazyk než svůj mateřský a je schopen vyřvávat "ty něponěmaješ?" na kohokoliv místního. Kdy si zabere tři stoly, pět lehátek na pláži, a cpe si na talíř tolik jídla, kolik by nesnědl ani celý zájezd, a které následně nedojí a nechá je v lepším případě na stole, v horším pod ním. Pokračovat netřeba, myslím, že k moři cestuje většina z nás. Na kreativitu v oblékání a "decentního" líčení ruských slečen, nechť si založí blog má drahá polovička, myslím, že příspěvků by bylo dost :D :D. Já razím názor, ať si každý nosí co chce, to můj názor na lidi zas až tolik neovlivňuje.
Ale mám nemilý zážitek i z nedávného MS v hokeji u nás. Byl jsem na 11 zápasech, na všech mužstvech pražské skupiny, seděl jsem vedle Fina během našeho čtvrtfinálového vítězství nad Suomi.. A všechno friendly, podávání rukou, focení se, ťukání pivkem, "good luck for next game", atd.... Než přijeli na semifinále Rusáci. Řev, strkání se v davu, roztahování se u stolků, na sedačkách, ignorace kohokoliv jiného, než jich samotných, prosté buranství.. Vrcholem byl pak blonďatý Ivan přede mnou, když jsem během semifinále zafandil "Jú Es Ej! Jú Es Ej!" a on se na mě otočil se zataženou pěstí a proslovem: "Molči, nas tu mnogo" nebo něco podobného. Ruštinou nevládnu, takže už si to přesně nepamatuju. Po tom, co dali Rusové v poslední třetině čtyři góly jsem se rozhlédl a viděl jich spoustu s nataženými prostředníčky směrem k fanouškům, oblečeným v jiných než ruských dresech. Po utkání ve fanzóně se sešlo spoustu fans od Švédů po Kanaďany a společně si zpívali vlastní písně, učili se pokřiky těch druhých, hymny.. Jen museli skousnout neustálé dosti agresivně probíhající vychloubání Rusů, kteří měli svoje hloučky. Až to začalo smrdělo bitkou. Tak jsem šel raději na vlak dřív. Všem známý nesportovní finálový odchod hokejistů bez podání rukou po nakládačce od Kanady mi ten "zážitek" ještě znásobil.
Asi i proto mě tak nějak všechny ty ruské komentáře ke kauze státem řízeného dopingu, ve kterých není ani náznak sebereflexe, jen neustálé napadání "závistivých" ostatních, zvedá mandle.
Můžete si o mně myslet co chcete, já se snažím měřit všem stejně. A nikdy jsem nebyl pro kolektivní vinu a to se ani touto kauzou nemění. Ale poslední dobou mě přezíravost a neférovost Rusů stále více svádí k zamyšlení, jestli by sportu přeci jen neprospělo, kdyby si od nich mohl na nějaký čas odpočinout.

neděle 22. ledna 2017

Weekend summary

Krásný zimní prosluněný zasněžený víkend, který jsme měli (alespoň tady v Ústí) za poslední tři zimy snad poprvé, je pomalu za námi. Doufám, že jste si ho užili :) Dnes to pojmu jako takové chronologické shrnutí sportovních událostí, které jsem si pochopitelně nenechal uniknout!

Sobota
V posledním příspěvku jsem psal o plánu sledovat Báru Strýcovou od 1 hodiny ranní a přesně se vyplnil můj předpoklad. Televize hrála, však znaven jsem viděl dva (tři?) gamy. Víc ani ťuk. Výsledek potěšil a Bára se (zase v 1:00, sakra!) utká ve 4. kole se Serenou.
Ještě než se v Melbourne představila další Češka, Karolína Plíšková, udělala mi ve sjezdu v Ga-Pa ohromnou radost 13. místem a nejlepším umístěním v kariéře v alpském lyžování Ester Ledecká. Je neskutečná. Snowboardistům s jedním prknem dominuje a v rychlostních disciplínách s dvěma prkny, jen tak jako doplněk, se stále více přibližuje elitě. Já, jakožto zarytý milovník lyžařů, který musí snowboardisty na svazích vždycky víceméně přetrpět, bych jí samozřejmě nejradši viděl mezi Gutovou, Vonnovou a spol., ale protože pochopitelně chci i její olympijské zlato na snowboardu, tak ať jí to dál jako obojživelnici funguje co nejlíp! Sjezd v Ga-Pa vyhrála - Lindsey Vonnová. Neuvěřitelná lyžařka. Vrátila se po roční pauze po dalších vážných zdravotních problémech a trvalo jí jen týden, než si připsala další, už 77. vítězství ve světovém poháru. Jen Ingemar Stenmark jich má více. Mám k ní neskutečný respekt. Nebýt tolika dnů a týdnů v nemocničních a rehabilitačních centrech, které jí zlomyslný lyžařský osud přihrál, byla by určitě absolutní rekordmankou v celé lyžařské historii.
Nejvíc jsem se pochopitelně těšil na svátek všech lyžařů, na sjezd v Kitzbühelu. Bohužel jsem jej tentokráte nemohl sledovat z pohodlí pohovky. Už už jsem se usazoval, když se mě má jediná milovaná zeptala: "Kdy chceš jako začít dělat ten oběd? Už je půl dvanáctý!" V tu chvíli jsem pochopil, že ranní věta "Co uděláš dneska k jídlu?" nebyla myšlena jako vtip. Takže noťas a podstavec na telefon na kuchyňskou linku, na jednom Kitzbühel, na druhém Plíšková. Moc místa mi na loupání brambor a přípravu masa nezbylo a časově to taky úplný sprint nebyl (...si to zkuste, sledovat dva sporty a dělat ještě jídlo...), ale chutnalo nám to. Nádherný závod vyhrál Dominik Paris. Každý rok, když na ten sjezd koukám, mě napadá - jak dlouho bych se svým "kakáč stylem" sjezdovku Streif sjížděl? Pět minut? Deset? Dvacet? Nebo pět minut na lyžích a pak třicet minut vrtulníkem?
Karolína Plíšková strávila na kurtu určitě mnohem delší čas, než předpokládala. Ostapenková byla nepříjemná a i když vypadala jako 14tileté dítě, když jí servis sedl, tak to lítalo. 10:8 v posledním setu. Rozhodly zkušenosti. V příštím kole číhá domácí Gavrilova, takže čeká Káju i boj proti melbournskému publiku.
Odpolední biatlonové přenosy přinesly události, na které už jsme si letos zvykli. Gabču na pódiu, a trestné kolo pro český tým ve štafetě. Poslední kolo ženského závodu bylo drama, v němž nakonec vedoucí Koukalová neodolala náporu dvou německých soupeřek a skončila třetí. V sobotu odpoledne jsme zrovna nesplňovali všeobecnou biatlonovou fanouškovskou etiketu. Byli jsme mnohonásobně horší, než fanoušci v Novém Městě během sprintu, kdy se radovali z Lauřiných chyb.. Musí škytat ještě dnes! :D

Neděle
Po večerním představení "Konference ve Wannsee" v Činoherním studiu, které jsme si poté protáhli až do jedné, jsem nebyl schopen sledovat Australian Open dřív, než v půl sedmé. Asi bych vydržel spát i déle, kdyby mě nešokoval pohled na stav zápasu Andy Murray - Mischa Zverev. 1:2 na sety. Cítící ve vzduchu další tenisovou seznaci jsem se rychle probral a sledoval, jak největšího favorita turnaje vyřazuje 50. hráč světového žebříčku, který udělal 119 vítězných úderů na síti. Mužská dvouhra přišla ještě před začátkem druhého týdne o oba nejvýše nasazené hráče. Nepamatuju si, kdy se to naposledy stalo. Vzal jsem si sešit s tenisovými pavouky a listoval dozadu až do roku 2004. To jsem si grandslamy začal zapisovat. Žádný mužský turnaj, na kterém by 1. nebo 2. nasazený hráč nedošel minimálně do semifinále, jsem nenašel.
Den pohřbů tenisových jedniček vyvrcholil po obědě, kdy Angelica Kerberová ve dvou setech podlehla Coco Vandewegheové. Oba turnaje ve dvouhrách jsou tedy otevřené. Rogere, držím palce!!!!
Odpoledne se jen potvrdila letošní česká štafetová biatlonová tradice s trestným kolem hned během prvních dvou úseků. Ondřeji Rybářovi nezávidím. Vybrat čtvrtého člena, ať už muže nebo ženu, který štafetu na MS v Hochfilzenu nezazdí, to bude přetěžký úkol. Na druhou stranu může být jenom lépe, protože očekávání fanoušků nemohou být skoro žádná. A třeba to dopadne obráceně, než před dvěma lety, kdy naše ženy dominovaly štafetám celou sezónu než přišel šok v podobě trestného kola na MS v Kontiolahti.

pátek 20. ledna 2017

Starý dobrý Tomáš a na školení s Rejmanem!!

Naprosto bez šance byl Tomáš Berdych ve třetím kole Australian Open proti Rogeru Federerovi. Rychlý proces. 3:0. Včera jsem tu psal o začátcích sezóny a článcích o "novém" Tomášovi, tentokráte po boku Gorana Ivaniševiče. Ale i když mě dost překvapila Rogerova suverenita, stalo se to, co jsem víceméně psal. Viděli jsme "starého dobrého" Tomáše Berdycha. Dobrého. Do Top 10. Ale ne na výhru na grandslamu. Měl jsem možnost sledovat asi jen set a půl, ale předpokládám, že zbytek vypadal stejně. Švýcarova pestrá hra plná změn a Berďa přikovaný na základní čáře, bez šance na útočení, bez šance na odpor. Teď už to je Roger, komu budu držet pěsti. To by bylo něco, kdyby se mu povedlo po pěti letech získat 18. grandslamový titul. Come on, Roger!!!!
Dnes večer jdu na pivko, takže plánuju návrat akorát na 1 v noci, kdy se ve třetím kole představí Bára Strýcová. Nedělám si iluze, že už během prvních gamů neusnu, ale ráno si záznam ujít nenechám. Když postoupí a nestane se nic nečekaného, čeká jí v pondělí ve 4. kole Serena. Bára je v životní formě, tak by to mohlo být zajímavé. Druhá Češka, Karolína Plíšková, jde do akce někdy zítra před polednem.

Parádní střelecká forma Michalu Krčmářovi zůstala i po přejezdu do italských Alp. Až v poslední položce, stejně jako včera Evička, si odstřelil pódium. Osmé místo je ale i tak paráda. Měl bych ale malou prosbu na Českou televizi. Prosím, naučte Rejmana vyslovovat jména závodníků. Loni nás celou sezónu trýznil Erikem "Lézrem" (Lesserem). Letos zase začal vyslovovat "Beatrixe" jako Asterixe a Obelixe. Nebo se to tak má číst? Pokud tedy opravdu jo (nejsem lingvista), tak se mu omlouvám, ale proč to tedy předchozí 4 roky vyslovoval Beatríí? Ignoruje v křestním jméně mojí oblíbenkyně Wiererové E, a neřekne jí jinak, než Dorota. A není náhodou "Quentin" Fillon Maillet "Kentán"? Asi to není žádný med, komentovat biatlon a ještě tak často, ale těch přeřeků.. Ta dovolená mezi dalšími závody světového poháru se mu bude hodit. Ale i tak nejdříve na kobereček a pak hned na školení!!

Zítra v půl dvanácté nezapomeňte na sjezd v Kitzbühelu!! Už dnešní super G byla parádní podívaná, vítězem se stal Matthias Mayer. Ale hlavně - sluníčko, krásně zasněžené hory, úžasný pohled... A mělo by to do zítra vydržet :)


čtvrtek 19. ledna 2017

Australská tenisová bomba a mission impossible

Ve vyhřátém australském Melbourne dnes vybuchla bomba. Tedy ne taková, která se čas od času objeví na velkých zalidněných prostranstvích v evropských městech jako Alláhův odkaz, ale naštěstí jen ta sportovní. Tenisová. Ale jaká!! Novak Djokovič končí ve druhém kole Australian Open. Téměř po pěti hodinách podlehl Denisu Istominovi. Hráči, který se nacházel před turnajem až na 117. místě žebříčku  a musel bojovat o účast na turnaji v kvalifikaci. Třicátníkovi, který za celou svou kariéru vyhrál jediný turnaj ATP.. Stalo se něco, co by se ještě před rokem zdálo jako naprosto nemyslitelné. A zvlášť tady v Melbourne, kde v posledních šesti letech Nole vždycky došel do finále a jen v roce 2014 v něm nestačil na Wawrinku. Nechci předbíhat, ale když si k tomu přidáme i Djokerův poměrně brzký konec na loňském Wimbledonu, zdá se, že éra jeho neohroženého vládnutí a dominance je minulostí. Australský trůn je volný. Kurs Andy Murrayho na celkový triumf na turnaji, v němž byl pětkrát ve finále, ale nikdy ho nevyhrál, tím vzrostl. Zatím jsem ho viděl jen v částech jeho zápasů a úplně suverénně nepůsobil. Ale tak to u něho i během vítězných turnajů bývá. Tak uvidíme.


Do třetího kola postoupil i Tomáš Berdych. Zítra ráno se utká s Rogerem Federerem. Poslední roky je to každý leden během Australian Open stejné. Novináři píšou o novém Tomášovi, který změnil trenéra, který jde do nové sezóny znovu lepší, cítí se možná nejlépe v kariéře a bude chtít konečně zaútočit na grandslamový titul. V době Federera, Nadala, Djokoviče a Murrayho téměř mission impossible. Letos tomu není jinak. Vedle Gorana Ivaniševiče udělal několik změn. Zmenšil nadhoz při podání a bude chtít hrát útočněji. Nejsem tenisový odborník, ale vždycky se mi zdálo, že s Berdychovo postavou by u něho minimálně ve Wimbledonu servis volej byl možná nejlepší variantou. Místo toho pořád buší do míčku od základní čáry a i když je v tom nesmírně dobrý, téměř neprohrává s papírově slabšími soupeři, na ty úplně top hráče to nikdy nestačilo. Když se s nimi utkal, vydržel dva sety vyrovnanou bitvu, a pak, dost často určitě i vinou psychiky, mu jeho stále stejné zbraně pomalu odcházely. Žádný plán B, žádná změna hry, poklidný odchod ze scény. Viděl jsem ho v části obou dosavadních australských zápasů. Změna nadhozu je patrná, ale nějak extra útočnější mi nepřipadá. Nejsem si jist, že po tolika letech na okruhu už bude schopen v jednatřiceti razantněji změnit svoje tenisové myšlení. Rád bych se pletl, a dokonce mu i proti Federerovi docela věřím, ale Murray už ve čtvrtfinále, případně Wawrinka v semifinále, to se mi zdá jako příliš těžká cesta pro stálici tenisové top ten, která ale nikdy nevybočila ze své tenisové komfortní zóny. Bohužel.

pondělí 16. ledna 2017

Vyberte nejhezčí gól

Dnes mám pro Vás malou anketku. Vybral jsem 5 gólů, které vedou v mojí hitparádě nejhezčích gólů, které jsem kdy viděl. Zařadil jsem jenom vrcholná utkání. V některém zápase Horní Dolní vs Slavoj Houslice třeba padly zajímavější kousky, ale já vybírám tyhle.
Tak schválně, písněte do komentu pod článkem, který gól byste si z těchto pěti vybrali jako nejlepší? Uděláme hitparádu, tak pište :)
(snad vám to půjde na mobilu spustit)

Karel Poborský - Euro 1996 proti Portugalsku
video


Roberto Carlos - španělská liga proti Tenerife
video


Zlatan Ibrahimović - přátelské utkání s Anglií
video


Marco Van Basten - finále Eura 1988 proti Rusku
video


Sherdan Shaqiri - Euro 2016 proti Polsku
video
 

neděle 15. ledna 2017

Biatlonová radost, manchesterský smutek a očekávání prvního tenisového grandslamu.

Díky Bohu za to, že stvořil biatlon :) Zásluhou tohoto krásného sportu jsme i tento víkend mohli oslavovat vynikající české úspěchy. Při stále ubývající radosti z českého hokeje a ještě bídnějšího českého fotbalu zažívá biatlon úžasný fanouškovský boom a již tradičně patří k nejsledovanějším událostem na televizních obrazovkách. Doufám, že to tak vydrží i nadále a že se nevyplní plky škarohlídů, že za pár let bude tento sport znovu na okraji zájmu, tak jako tomu bylo v minulosti. Nemyslím si.
Stíhací závod v podání Michala Krčmáře, to bylo NĚCO! Z 29. místa až na pódium! Bimbo již dlouho pokukoval svými výkony po stupních vítězů a dnes se jeho sen stal realitou. Předvedl čtyři čisté položky! Už to vypadalo, že Shipulina nemá nárok dojet, ale nakonec se v cílové rovince objevil před ním. Bylo vidět, jak ohromnou z toho má radost. Budiž mu odpuštěno, že je Sparťan.. Škoda jen, že jeho famózní dojetí ruského závodníka nebylo v televizním přenosu vidět. Režiséři biatlonových závodů nám již poněkolikáté znemožnili prožít si napínavý dojezd. Rozumím tomu, že vítěze v cíli zabírat musí, ale pokud se za osamoceně dojíždějícím Fourcadem bojuje o další příčky, mohli by alespoň zvolit prostřih na trať třeba v podobě rozpůlené obrazovky. Záběr cílové kamery a ještě naproti závěrečné rovince nejen že není z nejatraktivnějších, ale také dost zkresluje při případných spurtech závodníků. Nechápu, na co jezdí nad areálem kamera na laně, když je potom závěr závodu snímán takto. Stejně tak mě točí, když třeba po poslední střelbě vybíhají závodníci na poslední úsek současně, ale na obrazovce běží opakování střelby, poté tabulka s pořadím, a biatlonisty na trati vidíme znovu až skoro v půlce okruhu. Divák tak přichází o drama.
Stupně vítězů s českou účastí jsme si užili i v ženském závodě. Bohyně Gabriela zopakovala druhé místo ze sobotního sprintu. Na pódiu byla po šesté za sebou a jediný, kdo jí stáhl v celkovém pořadí světového poháru, je Kaisa Mäkäräinen, která si tento víkend v Ruhpoldingu jela tak trošku vlastní ligu. 6. Eva Puskarčíková rovněž zaslouží velkou pochvalu.
Výsledky SP v biatlonu žen

Neveselo, truchlivo. Tak bude ve většině domácností v Manchesteru během nedělního večera. Fanoušci City museli spolknout hořký čtyřgólový příděl od Evertonu. A příznivci United nejspíš přišli o poslední kapky naděje ještě se pokusit o útok na nejvyšší příčku. Remíza s Liverpoolem, kterou zachránil až pár minut před koncem svým 14. gólem v sezóně Zlatan, znamenala ztrátu i pro hosty. A Chelsea dál uniká. Na čele už má sedmibodový náskok a nevypadá to, že by jí měl někdo cestu za titulem zkřížit.
A propos Zlatan. To bylo pochybovačných komentářů, že v šestatřiceti je na Premier League starý. Když měl v listopadu téměř měsíční výpadek ve střílení gólů, už se rojily v novinách články, že si ukrojil příliš velké sousto. Kdepak. 14 gólů je vizitka toho, že Zlatan zraje jako víno. Můžete ho pro jeho zamilovanost do sebe samého nesnášet (kdo jiný by mohl odpovědět na otázku: "Co jste dal své manželce k narozenínám?" "No nic, už má přeci Zlatana!" :D :D), ale musíte uznat, že kam přišel, tam mu to pálilo.. A že to dost často byly kousky!!
Výsledky Premier League

Již v 1:00 středoevropského času začíná v Melbourne první letošní tenisový grandslam. Slunečné Australian Open. Opět s Rogerem, který po téměř ročním výpadku začne jako 17. nasazený, a už od třetího kola bude narážet na hráče světové desítky. Pokud Tomáš Berdych nevyletí hned na začátku, může se ve 3. kole těšit právě na Federera. Uvidíme, zdali bude v mužské dvouhře opět finále v režii Murrayho s Djokovićem. Já osobně bych si přál, aby se prosadil taky někdo jiný. I když, moc tomu nevěřím.
V ženské dvouhře budeme mít několik žhavých českých želízek v ohni. Mezi největší favoritky bude patřit určitě i finalistka posleního US Open Karolína Plíšková. Držme palce, abysme za dva týdny v sobotu třeba obědvali během jejího pózování s vítěznou trofejí na centrálním kurtu v Melbourne Parku.
Pavouk Australian Open

sobota 14. ledna 2017

Vzpomínka na Herminátora

Opětovně zahřál dnešní ženský biatlonový závod českého fanouška u srdce. Bezchybná stříbrná Gabča prodloužila svojí šňůru závodů s pódiovým umístěním na pět. Ostatní holky taky paráda, a chyběly jenom 3 vteřinky Lucce Charvátové, abysme měli pět závodnic na bodovaných místech. 28. místo Markéty Davidové při jejím třetím závodě v SP - paráda. Až nám zamává na rozloučenou Gabča, bude smutno, ale bude tu další šikovná (a pěkná) blondýna :) Koukalová, která nestačila jenom na dnes bezkonkurenční Mäkäräinenovou (kdybyste to náhodou při těch asi 25 opakování od Rejmana nezaznamenali), si opět nepatrně navýšila náskok na čele světového poháru. Výsledky závodu i stav SP si můžete prohlédnout zde:) Výsledky biatlonu ženy

Největší lákadlo dneška a svátek všech milovníků sjezdového lyžování se ale dneska bohužel neuskutečnilo. Ve Wengenu bylo podobně jako teď po celé Evropě a kvůli větru a hustému sněžení byl závod ve sjezdu zrušen. Pro sjezdaře je to další nevýhoda ve světovém poháru oproti slalomářům, protože zatímco zítra se pojede již sedmý slalom, sjezdy byly zatím 3 a super G 2.. Svindal, Jansrud a Paris tímto proti Hirscherovi znovu ztratí šanci v celkovém pořadí.

Jako malou náhradu za zrušený sjezd nabízím zavzpomínat si na velikána let nedávno minulých. A tím je můj největší lyžařský idol - Herminátor! Většině doufám nemusím představovat.
Do světového poháru se dostal víceméně náhodou. Nepatřil do žádného rakouského výběru, a tak si vyučený zedník přivydělával jako lyžařský instruktor. Když se v jeho rodném Flachau v roce 1996 jel obří slalom, nevěřili rakouští odborníci svým očím, když jako předjezdec závodu dosáhl 12. nejlepšího času. Dostal tedy šanci zajet si světový pohár. Jen o rok později, v únoru 1997, slavil při super G v Ga-Pa své první vítězství ve světovém poháru. A začala dominance, během které si vysloužil onu přezdívku Herminátor. A já měl svůj idol, pro kterého jsem na svých do posledního místečka sportovními obrázky polepených zdech vyčlenil celou jednu velkou část. Herminátorův koutek :) Když jel závod světového poháru, věděli to díky mým hlasitým projevům i obyvatelé protějších paneláků. :)
V sezóně 2000/2001 zvítězil v celkovém pořadí s rekordními 2000 body, což doposud žádný muž nepřekonal. A získal, stejně jako v předchozí sezóně, velký křišťálový globus a 3 malé za obří slalom, super G a sjezd.
V srpnu léta 2001 ale do jeho života zasáhla fatální nehoda, když se vracel domů z letního tréninku na motorce a při odbočování si jej nevšiml důchodce za volantem osobního vozu. Toho roku, kdy jsem ještě neměl internet, se toho nedalo mnoho zjistit. Museli jsme se spolehnout na noviny a televizi. Původní zprávy typu: "Maierovi hrozí po vážné nehodě amputace nohy" mě dováděly k šílenství.. Když začal v listopadu 2001 světový pohár, ulevilo se mi, když komentátoři mluvili o jeho neúčasti, ale s tím, že je v rekonvalescenci a sice je jeho návrat nepravděpodobný, ale noha by se mu měla uzdravit.
Během začátku té následující sezóny, tedy 2002/2003 už prosakovaly informace, že Hermann trénuje a chtěl by se postupně během zimy zapojit do závodů. Ten den nastal v lednu 2003. Už 14 dní nato Herminátor zvítězil v super G v Kitzbühelu a přes jeho tváře tenkrát tekly slzy, které u něho během té dominance a automatického vyhrávání před nehodou byly něčím nepředstavitelným. Tenkrát jsem slzel taky a z okna na celé sídliště asi deset minut vyřvával: "Herminátor!! Herminátor!! Herminátor is back!!" ..to byly časy :D :D
Hermann dokázal během následujcí sezóny znovu vyhrát celkové pořadí SP a nakonec se jeho sbírka křišťálových globů zastavila na čísle 14, z toho 4 byly velké, za celkové vítězství. 56x vyhrál závod světového poháru, 96x stál na pódiu a přivezl si i 4 olympijské medaile.
Možná největší zážitek, a okamžik na který nikdy nezapomenu, ale nebyl spojen s Maierovým vítězstvím. Tím totiž navždy zůstane ona chvíle ze sjezdu na OH v Naganu. Díky časovému posunu byl závod naplánován někdy na 1:00 v noci, ale kvůli podmínkám se stále odkládal a došlo na něj někdy k ránu, tenkrát už jsem to chtěl vzdát, nakonec však vydržel. Herminátor byl největším favoritem závodu. S číslem 4 se vydal na trať, ale jeho jízda trvala jenom 15 vteřin. Potom nastalo něco, co se jen těžko popisuje. Neodhadl sklon zatáčky, a následoval nesktečný obří pád, při kterém Hermann skončil až daleko za záchranými sítěmi. V hluboké noci jsem úplně sám sledoval hrůzný okamžik svého hrdiny, který se ale dokázal sebrat a s palcem nahoru ukazoval, že bude v pořádku. Byl. A o několik dní později dokázal vyhrát zlato jak v obřím slalomu, tak v super G.
Herminátor!!

Video legendárního pádu Herminátora si můžete prohlédnout zde:




pátek 13. ledna 2017

Přidávám sekci s výsledky

Dneškem počínaje přidávám na blog stránky s výsledky mnou nejsledovanějších událostí. Jelikož můj hendikep v práci s webem je ještě větší, než ten golfový, na mobilu to moc pohodlné prohlížení nebude. Když tedy budete chtít checknout výsledky, nebo plán budoucích událostí, bude asi lepší zobrazit verzi pro web.
Zatím jsem přidal Ligu mistrů, Premier League, Bundesligu, výsledky SP v biatlonu a tenisové Australian Open. Během dalších dnů a týdnů se budu snažit přidat další.
A jako bonus k dnešnímu pouze informativnímu příspěvku přidávám rozpis tří nejvýznamnějších zimních sportů do konce sezóny.
Pro milovníky alpského lyžování nastávají ty nejhezčí časy. Příští dvě sobotní poledne vyplní ty největší lahůdky. Zítra nejdelší sjezd ve Wengenu, příští týden ten nejtěžší, v Kitzbühelu. Borcům na lyžích přeju hlavně aby to přežili ve zdraví a vy se nezapomeňte dívat, jak vypadají sportovní šílenci, jejichž hranice pudu sebezáchovy je posunuta úplně jinam, než u většiny ostatních smrtelníků.


Program sjezdového lyžování, skoků na lyžích a biatlonu ve zbytku sezóny.

středa 11. ledna 2017

Groteska v režii FIFA

Představte si, že máte nové Audi, dejme tomu A6. Dáte jej do servisu, a když si pro něj přijdete, dostanete místo toho 3 Trabanty. Sice jezdí naprd, ale jsou TŘI!! Budete z toho mít radost?
Představte si, že vyrábíte šunku. Jeden druh, velice kvalitní a i když je trochu dražší, zákazníci si ji nemohou vynachválit. Přijdete s nápadem, že raději začnete vyrábět pět druhů, mizerné kvality a zlevníte. Tím si jí budou moci koupit i nejméně movití.. Myslíte si, že se vaší firmě bude dařit líp?
Odpovíte asi většinou na obě otázky stejně - NE.
Stejně absurdní nápad měla FIFA s úpravou mistrovství světa ve fotbale od roku 2026. Bohužel, tam odpověď "NE" nezazněla. Čeho jsem se minulý týden obával, se včera definitivně stalo. Za 9 let se tedy můžeme "těšit" na groteskní šou se 48 účastníky, tedy s každou téměř čtvrtou zemí na světě.
Jak vlastně probíhá hlasování FIFA? No přeci rovnoprávně! Každá země, která má vlastní fotbalovou federaci (je jich celkem 211), má jeden hlas. A tak má stejnou váhu hlas zástupce Burundi, jako zástupce Německa. A tyto hlasy potom budou mít rovněž stejnou hodnotu, až se bude volit třeba příští obsazení nejvyšších křesel FIFA a podobně.. To pánové v čele s Infantinem dobře vědí.
Co vlastně fotbalové organizace, ať už UEFA či FIFA, dokázali udělat za posledních 10 let ohledně velkých mezinárodních turnajů za rozhodnutí? Rozšířit Euro na 24 týmů. Přidělit MS 2018 Rusku. Uspořádat EURO 2020 po celém kontinentu od Ázerbajdžánu až po Portugalsko. Přidělit MS 2022 Kataru. A teď rozšířit MS 2026 z 32 na 48 týmů. Jedna větší nemožnost než druhá....
Podle zprávy UEFA bylo v roce 2016 v Evropě o 8 milionů registrovaných fotbalistů méně, než v roce 2010. Myslí si pánové, že přibude spousta nových fotbalistů v Guatemale, v Trinidadu, ve Rwandě nebo v Tádžikistánu, když rozšíří MS ve fotbale? Ani náhodou. Mladých, kteří se dají na tenhle sport bude nadále ubývat.
Proč?
Zeptejte se někoho, kdo fotbal nemá rád. Co vám řekne? "Tu bandu simulantů?" "Vždyť je tam samá korupce!" nebo "Hraje se to dvě hodiny a je to 0:0".
Přesně tohle je problém! Ne to, že se na velký turnaj nepodívá Zimbabwe..
FIFA by měla začít úplně jinak. Zamyslet se nad pověstí tohohle sportu a spíš se snažit zatraktivnit samotnou hru.
Tvrdě trestat simulování dodatečnými tresty. Ze záznamu bylo vidět, že se tě ani nedotkl. Jeden zápas trest. A za to, jak ses ještě chytl za obličej, druhý zápas trest. Čau..
Nedávat body za remízy 0:0. Nedal jsi gól, nemáš bod.
Zavést video. Nejen na posuzování gólových situací. Ale i ofsajdů a penaltových. Pátý sudí u videa by to do 30 vteřin rozhodl. Tečka. Žádné diskuze.
Trestat zdržování. Poslední střídání v 85. minutě, pak už nic. Ležící hráč by byl brán jako součást hry, jako v rugby. Jen při případném viditelném a vážném zranění by rozhodčí přerušil hru.
Kdyby začala zmíněná 4 pravidla ihned platit, do deseti let by měl fotbal, tahle krásná hra, úplně jinou pověst.
FIFA jde na to z pohledu oblíbenosti a atraktivity nejhůř, jak může. Z největší fotbalové akce planety zrežírovala šaškárnu, která bude mít naprosto ubohou úroveň. Tím k fotbalu nikoho nepřiláká. Naopak, spoustu dalších od něj odradí. Je to sice až za 9 let, ale na 80 zápasů 48mi týmů, mezi nimiž nebude chybět Kongo, Bahrajn, Čína nebo Barbados, už si dovolenou brát nebudu...

úterý 10. ledna 2017

Pád českého hokejového (nejen) mládí

Vrátím se k o víkendu skončeném mistrovství světa v hokeji do 20ti let. K turnaji, který je pro kolébku hokeje Kanadu druhým nejprestižnějším po tom olympijském.
Věková kategorie do 20ti už bývá plná „hotových“ hráčů. Když se podíváte na současnou NHL, tak tam samozřejmě za největší hvězdy platí Sidney Crosby, Alex Ovečkin či Patrick Kane.. Ale.. Bodování NHL v letošní sezóně vede Connor McDavid, tedy jednička předloňského draftu a borec, jenž bude mít 20. narozeniny až za tři dny - v pátek třináctého. Když se podíváme do tabulky střelců, v top 5 jsou Auston Matthews, který zaujal letošním čtyřgólovým debutem, a jehož dvacetiny jsou v kalendáři zakroužkovány až na letošní září, a Patrick Laine, jemuž bude teprve letos v lednu 19. A jsou tu další – Sebastian Aho, Mitchell Marner, Matthew Tkachuk.. Ani jednomu z nich nebylo ještě 20 a už dokážou táhnout své týmy. Hokej se dnes tak zrychlil, že se čím dál víc prosazují mladí „smrkáči“. Výjimkou je jen o 25 let starší Jarda, ale to je Bůh, ten se mezi smrtelníky nepočítá.. Takže se nemůžeme divit, že MS 20 je bráno jako nastavené zrcadlo, ukazující ve kterých Zemích moderní hokejové trendy dokázali zachytit a ve kterých naopak výchova nových hvězd ustrnula..
Český tým nedokázal postoupit již 12 let do semifinále. Ba co je možná horší – už se to od něho ani nečeká! A dokonce už jsme se dostali do fáze, kdy čtvrtfinále hodnotíváme tak jako letos: „Odjíždíme se vztyčenou hlavou“, nebo „Nepodělali jsme se z toho“, „Můžeme se podívat hrdě do zrcadla..“ A tak se každý rok po Vánocích díváme na soubor, který si neví rady s Dány, se Švýcary a když nedostane 8 gólů od zámořských celků, je to bráno tak, že vyloženě nepropadl.
Není to jen dočasný stav, kdy se na dlouhodobé sinusoidě pohybujeme zrovna dole? Nejsme zmlsaní zlatou dobou a vyjímečnou generací na přelomu tisíciletí? Neměli jsme i v minulosti temná období, která vystřídala veselejší perioda?
Obávám se, že ne. Když se podíváme na historii MS juniorů, zjistíme, že jsme sice přes Sovětský svaz na zlato nedosahovali ani v 70. a 80. letech, ale medaile jsme vozili pravidelně. Až na začátku 90. let se stalo, že jsme 6 let medaili nepřivezli.
Co je příčinou stále uvadající úrovně a tím i prestiže českého hokeje?
 Jakožto nehokejista nemohu soudit z osobní zkušenosti, ale asi nebude náhoda, že čas od času vypluje na povrch nějaká ta příhoda o protekčních sviňárnách. Kterak tatínek netalentovaného chlapce přinese do klubu nějakou tu sumičku a ten potom hraje a zabírá místo někomu z chudší rodiny, který by měl možná víc talentu. Případ Růžička ukázal, jak to asi zhruba chodí.. Máme nedostatek profesionálních trenérů mládeže, kteří by těmhle případům zamezili.
Když už se podaří vypiplat mladého hokejistu do dorosteneckého věku na nějaké úrovni, nastává další problém. Nemá šanci se tu dál rozvíjet. V extralize si nezahraje a ani v první lize se to mladými zrovna nehemží. A tak většina talentovaných hráčů raději brzy zdrhne zkusit svojí šanci do zámoří. Není náhoda, že většina z toho minima mladých Čechů, kteří se v NHL alespoň trošku prosazují, jsou kluci, kteří v brzkém věku zkusili svoje štěstí v juniorských zámořských soutěžích. Potom mě ale zaráží, když si přečtu, že v národních výběrech do 16ti, 18ti a 20ti let je trenéři naschvál přehlíží za to, že nezůstali v Čechách. Na základě různých tlaků od agentů, a podobně. To jako opravdu? Pak tedy ale R. I. P. český hokeji...

Třetí, a možná nejhlavnější důvod, je v přístupu dorůstající mladé generace. Dokonale to vystihují historky mládežnických trenérů, kdy chtějí kluky nějak vyhecovat, ale ani nevědí čím je namotivovat, protože jim to je většině úplně jedno. I tak ale údajně ještě v kategorii do 15ti let stíháme konkurovat Švédům i Finům. V tom věku se to však zasekne, a za 3 roky už jsou severské výběry úplně někde jinde.. Bohužel, lákadla jsou jiná. Kdepak dřina a sport. Pivka, cíga, kun.... , pardon, holky, machry machry, pártyyy, jedeeem!!! Nebo si myslíte, že když se někdo mlaďase zeptá: „Heej, kámo, tak co, jak sis užil víkend?“, že je IN odpovědět: „V pátek jsem makal na staďáku, v sobotu vyhrál zápas a v neděli jsem měl individuální trénink, co mi napsal trenér“? Ne, tohle ne. Abyste byli IN, tak na to musíte jinak: „Heej, servus. No tvl ani se neptej, pátek po tréninku kalba jak sviň, v sobotu v zápase jsem funěl, trenér docela píčoval, ale vyhrálo se, tak jsme večer šli do baru, zase do rána a čum ty fotky s těma kun....., pardon, holkama co mam v telefonu! No v neděli jsem byl celej den v p...“
V tom posledním si mohou podat ruce se svými nagelovanými vrstevníky z fotbalových trávníků. A proto zboží zvané "český hráč" na svojí ceně nejen v hokeji stále klesá a klesá.. 

neděle 8. ledna 2017

Když české ženy válí

My Češi-muži rádi mluvíme o našich českých ženách jako o nejkrásnějších na světě. Co bych to byl za Čecha, kdybych to taky netvrdil. A stačí si párkrát zajet do Drážďan na výlet, a přesvědčení se znásobí :D
Ale klidně bychom s hrdostí v hlase mohli tvrdit, že naše holky jsou nejšikovnější!! Tenhle víkend to totiž platilo hned v několika případech!
Tož vezměme to popořadě...
Páteční výhru Bohyně Gabriely jsem komentoval včera. Královna biatlonu, která už je navíc opět zpátky ve žlutém čísle nejlepší ženy světového poháru, k tomu přidala v sobotu druhé místo ve stíhačce a v neděli další dominantní vítěznou jízdu v závodě s hromadným startem. A jsem přesvědčen o tom, že kdyby v sobotu nefoukal ten brutální vichr, co odfoukl výkonnostní rozdíly jednotlivých závodnic v jejich střelbě, slavila by Gábina v Oberhofu hattrick. 
Jenže ona nebyla v neděli na stupních vítězů sama! Jedinou další bezchybnou střelkyní závodu byla Eva Puskarčíková, a holky se tak mohly na celý svět smát z pódia obě. No, když si odmyslím Lauru, byl to moooc pěkný pohled (nejen pro sportovní nadšence) :) :)
Už v sobotu se na svých prvních turnajích v roce 2017 radovaly z vítězných trofejí hned dvě české tenistky. Karolína Plíšková na turnaji v Brisbane naznačila, že před Australian Open, které zkrátí moje noci již od přespříštího pondělí, je v parádní formě. První turnaj v kariéře si v Shenzhenu vyhrála i Kateřina Siniaková a naznačila, že se o už tak dobrý český ženský tenis nemusíme obávat ani do budoucna.
Další veselé zprávy přišly z nizozemského Heerenveenu během ME v rychlobruslení. Martina Sáblíková, naprosto spolehlivá sběratelka všech možných medailí, získala v sobotu stříbro ve velkém víceboji. O den později potom Karolína Erbanová porazila úplně všechny a na znamení triumfu si mohla poslechnout českou hymnu.
Tak si to shrňme:
Výhra: Koukalová 2x, Plíšková, Siniaková, Erbanová. 
Druhé místo: Sáblíková
Třetí místo: Puskarčíková
5 výher, 1 druhé místo a 1 třetí. Během jednoho (o pátek prodlouženého) víkendu. Na naše ženy můžeme být hrdí. Dlouhodobě v individuálních sportech zastiňují muže a nebýt vodáků a Lukáše Krpálka...
Takže chlapi - zvedněte sebe z gaučů a svoje syny od online her, a začněte s tím něco dělat!! :) A otcové i matky, pouštějte svým malým dcerkám sportovní zprávy tohoto víkendu a povězte jim, že když se budou snažit, jednou z nich mohou být taky takovéhle hrdinky (a z vás bohatí důchodci) :) A buďte trpěliví, i malá Gabča kdysi rodičům ze startu závodu zdrhla do lesa, a když jí nutili závodit na běžkách, píchala do nich vztekle hůlkama...

sobota 7. ledna 2017

O Bohyni Gabriele, Bohu č. 68 a skokanském selhání

Opět vítězná!! :) Fenomenální Gabča v oberhofském sprintu znovu ukázala, že je biatlonová královna. Nejhezčí, a v kombinaci střelba + běh, bez konkurence. Dokonale využila nepřítomnosti Laury Dahlmeier a do dnešní stíhačky vyrazí s krásným náskokem 21 vteřin na Kaisu Mäkäräinen a Marii Dorin-Habert.
Bohyně Gabriela. Žena, kterou mám na mou láskou SCHVÁLENÉM zatím dvoučlenném seznamu žen, se kterými ji můžu podvést. Samozřejmě si nedělám iluze, že kdyby mě náhodou potkala, tak má Koukal po manželství, ale i ten pocit, že MŮŽU.... :)
Jak už by měla vypadat ideální sportovkyně, než jako Gabriela? Vstřícná, vždy si dává záležet, aby mluvila spisovně (ač se to někdy trošku bije s přirozeností, mně to přijde jako taková krásná mirkodušínovská snaha), atraktivní a ještě k tomu, a to hlavně, úspěšná. Dokonce v loňské sezóně nejúspěšnější ze všech! A přesto čas od času narazím na sem tam nějaký negativní komentář.. To mě vždycky dovede rozpálit do ruda. V tomto blogu si v souvislosti s Gabčou v budoucnu nikdy nepřečtete nic jiného, než ódy na dokonalou ženu, ke které vzhlížím jako ke sportovní Bohyni. A to i kdyby od dnešního stíhací závodu až do konce kariéry končila na sedmdesátých místech. A pokud se s někým z Vás, kdo jste na tenhle blog zavítal, potkáme i v osobním životě, a budete mi chtít říct, že Vás Gabča něčím štve, radši ani nezačínejte :)

Když už jsme u té oddanosti Božstvu, musím dnes část svého blogu věnovat tomu, jehož jsem stejně nepokrytým obdivovatelem, jako Bohyně v první části. A to není nikdo jiný, než nositel čísla 68 a nejlepší český hokejista, který v téhle zemi kdy vyrostl.
Můj den začíná vždy stejně. S nechutí vstávat. Ale jsou dva druhy téhle nechuti. Buď naprostá nechuť vstát, či nechuť vstát, ale s dobrou náladou. Vždy to záleží na pohledu na stránky NHL. A na tom, jak se dařilo Bohu č. 68 a jeho týmu. S NHL to mám tak - mám své oblíbené kluby, ale nejvíc fandím vždy tomu, kde hraje Jaromír Jágr. Dnes v noci v zápase Florida : Nashville se utkání neslo právě v duchu pocty za měsíc již 45letému borci, který brzy dosáhne hranice 1900 bodů. Přispěl jednou asistencí a Florida (a to hlavně) vyhrála.
Přestože patřím mezi jeho fanoušky dávno, naživo jsem velkého Jaromíra viděl až v jeho 40ti letech, a to při výluce NHL na Kladně. Od té doby jsem stihl ještě pět zápasů. A vždy to bylo nezapomenutelné. No posuďte sami, tohle jsou bodové přísuny JJ v zápasech, na kterých jsem osobně byl:
Kladno : Plzeň 0 + 3, Kladno : Pardubice 3 + 0, ČR : Lotyšsko 1 + 0, ČR : Finsko 2 + 1, ČR : Kanada 0 + 0. Suma sumárum - pět utkání a bilance 6 + 4. A hlavně to nezapomenutelné čtvrtfinále na MS v Praze, které The God rozhodl dvěma góly a jedním z nich dvě minuty před koncem, kdy hala řvala snad 15 minut v kuse "Jááárda Jááááágr!!!", to si vezmu s sebou do hrobu.
Můj dobrý přítel, genetický inženýr Jirka Šumák, v tom má jasno. Jaromír měl během olympiády zaskočit k tenkrát ještě svobodné Gabriele na pokoj (a poté prý obejít ještě pár dalších dobře geneticky vybavených závodnic v čele s Martinou Sáblíkovou), a zplodit potomky, kteří by za 20 let byli Terminátory ve svých sportovních odvětvích :D. A nepotřebovali bychom k tomu žádné tajné dopingové laboratoře, jako Rusové :D

Ještě se musím vrátit ke včerejšímu vyvrcholení Turné 4 můstků. Daniel Andre Tande v posledním skoku naprosto selhal v zatím nejdůležitějším momentě své skokanské kariéry a tak se na prvních dvou místech celkového pořadí nakonec objevili dva Poláci. Kamil Stoch a Piotr Žyla. Krásný a dramatický konec. Jen Tande to asi bude vidět jinak, protože jeho hlava v dlaních po skoku do půlky bubnu, to bylo výmluvné. Asi ho tenhle skok bude navždy strašit ve snech. Přeju mu, aby se s s tím dokázal vypořádat a nesejmulo ho to. Jako příklad, nechť mu poslouží příběh Masahika Harady z olympiády v Lillehammeru 1994. Tomu tam v památném závodě družstev v posledním kole na můstku K120 stačilo skočit nějakých trapných 105 metrů, které by jindy dal i kdyby ho vzbudili o půlnoci, přistál však na 97 metrech a celý tým se propadl na druhé místo. Harada ale v dalších letech dokázal vyhrát 9 závodů světového poháru, a na příští olympiádě v Naganu už zlato s domácím družstvem získal a navrch přidal individuální bronz. Tož, nevěš hlavu Danieli, život jde dál a šancí bude ještě dost!

čtvrtek 5. ledna 2017

Šlesingrovo parádní oberhofské představení nejen na trati

Čtvrtá zastávka světového poháru v Oberhofu, to je zatím parádní záležitost v podání Michala Šlesingra. 
Ve sprintu dokázal ve větrném závodě po jediné chybě a naprosto úžasném (třetím nejlepším) běhu vybojovat první stupně vítězů pro českého biatlonistu v letošní sezóně. A ze druhého místa bude vybíhat do sobotní stíhačky v parádní pozici s poměrně nadějným půlminutovým náskokem na závodníky za sebou. Nesmím opomenout ani další výborné české výsledky, a to zejména 17. místo zelenáče Adama Václavíka, který byl snad ještě příjemnějším překvapením, než Bouškovo stříbro. 19. Moravec a 21. Krčmář, to je paráda.. Když si to kluci přenesou do Ruhpodingu do štafety, bude příští víkend hodně veselo :) 
Šlesingr se ale nečinil pouze na trati. Už během SP v Novém Městě se poměrně ostře opřel do neschopnosti mezinárodní biatlonové federace IBU postavit se k ruskému dopingovému skandálu. Někdy na začátku prosince přišla již několikátá zpráva od WADA ohledně organizovaného dopingu v Rusku, ve které figurují i konkrétní jména biatlonových medailistů z olympiády v Soči, a některých, kteří ještě závodí. A co IBU, která už dávno věděla o ruském skandálu z předchozích zpráv WADA, zveřejněných v létě?
Už v září Přidělila Rusům mistrovství světa v biatlonu pro rok 2021 v Tyumeni. Navzdory tomu, že celý svět byl znechucen ruskými podvody a jednotlivé sportovní federace od atletiku až po sáňkaře se začaly zabývat potrestáním či vyřazením ruských sportovců. Tamtamy ale říkají, že prezident IBU Besseberg dokonce doporučil hlasovat pro Tyumen!!!!
Proč?
...no hádejte... Rusové přispěchali v případě úspěchu s příslibem velkého sponzora. 
Reakce na poslední zprávu z prosince ze strany IBU? Sliby, ale zatím naprosto žádná reakce. Odebrání světového poháru Tyumeni v letošním roce dokonce bylo spíše nabídkou ruské strany, že se SP sami vzdají.
Šlesingr a další biatlonisté už nehodlali nečinně přihlížet, a zachovali se tak, jak je zatím ve světě sportu nevídané. Svolali v Oberhofu mítink a na něm společně se 60ti (!!!) dalšími závodníky možná konečně zahnali IBU do kouta. Navrhli 4 body (česká média píšou, že přišly právě z Michalovy hlavy), a žádají biatlonovou federaci o okamžité zavedení minimálně jednoho z nich během příštích týdnů, a dalších poté.
Body jsou následující:
1) při jakémkoliv dopingovém prohřešku (a je jedno, jestli to bude nešikovností při případných zdravotních problémech) bude biatlonista doživotně vyřazen z olympiády
2) za každý dopingový prohřešek jednoho člena přijde svaz dané země o jedno místo pro závodníka ve SP
3) zvýšení horní hranice pro pokutu za doping z 200 000 EUR
4) více informací o současném vyšetřování ruského dopingu.
V případě nesplnění podmínek zvažují bojkotování některých dalších závodů, ještě není jasné jakou formou.
Palec nahoru!! Tohle je totiž možná jediný čin, který může zabedněné papaláše ve vysokých funkcí donutit, aby přestali být alibističtí. Diváci chtějí vidět největší hvězdy, a právě divácký zájem celý sport živí. Navíc je vidět, že právě mezi biatlonisty panuje mezi závodníky proti dopingu poměrně slušná nenávist, což zvedá kredit daného sportu právě v očích fanoušků. Kéž by se to stalo vzorem pro případná další sportovní odvětví. Jasné - v cyklistice, v atletice a v silových sportech, kdy se nejspíš dost závodníků pohybuje na hraně, navzájem to o sobě asi tuší, a sami v koutku duše jen doufají, že jednou černý Petr nepřijde právě na ně, se toho asi nedočkáme. Ale bylo by krásné, kdyby to IBU opravdu rozhýbalo a potom to inspirovalo i další sportovce, co se ve svých sportech cítí třeba v některých chvílích dost bezmocní.

středa 4. ledna 2017

Oběti větrných spárů

..že jsem se včera o doposavadní regulérnosti Turné 4 můstků vůbec zmiňoval!! Přišel třetí díl, věčně problémový Innsbruck, a všechno se otočilo. Dnes to byl přesně ten typ závodu, u kterého se nedá vydržet.. Každý druhý skokan sesedával z lavičky, čekalo se.. Zruší se to.. nezruší se to? Takže když se během 20ti minut přenosu dolů z můstku snesli teprve 4 závodníci, začal jsem dohánět svůj třemi téměř bezesnými noci nastřádaný spánkový dluh. Vzpomněl jsem si, jak se spolukomentátor Eurosportu Jakub Jiroutek během prvního závodu rozplýval nad Němci, jak jich přijde vždycky přes 30000, a doslova řekl: "My Češi radši půjdeme na nákup do Ikey nebo do Kauflandu.." No měl pravdu :D, ale než tam takhle dvě hodiny čekat na každý skok, ve větru, v zimě, každý skok krátký... No ten Kaufland nevim, ale možná ta Ikea je snad lákavější. Od začátku bylo jasné, že jestli se závod nezruší, tak se odskáče maximálně jedno kolo.
Daniel Andre Tande i Kamil Stoch těžké podmínky zvládli, zatímco Stefanu Kraftovi větrná loterie šanci na celkový triumf nejspíše odfoukla. Sice je to "protěžovanej Rakušák", ale dneska mi ho bylo líto, seděl na lavičce snad 2 minuty, už ho skoro odvolali, a najednou "jeď.." 18. misto, a konec nadějí.

Výsledky turné čtyř můstků a stav po 3 závodech


Zkoušen neprůchodností obou nosních direk a bolestí na uzlinách jsem včera večer během zápasu Bournemouth : Arsenal začínal zabírat, tak jsem za stavu 3:0 vděčný, že konečně usnu, položil telefon se streamem a šel spát. Chybělo asi 20 minut do konce. Ráno jsem nevěřil vlastním očím. Konečné skóre 3:3! No jo.. Premier League. Snad se na ní jednou živě taky podívám..

Zítra začíná další díl biatlonového světového poháru v závodníky tolik "milovaném" Oberhofu. No a když se dnes podívám ven.. Oberhof je od Ústí asi 400 kilometrů.. To zase bude zkouška nervů :D Oficiální instagram biatlonové unie už zveřejnil první videozáběry z tréninků a fujavice, sněžení, se stojícími závodníky to cloumalo... Asi to nebude o moc jiné než dnes v Innsbrucku. Inu, závodníci v zimních sportech leckdy nemají z větrných spárů jak uniknout.. A Oberhof je v tomhle speciální místo, tady to ani jinak nebývá.. Michal Šlesingr už to říká dávno: "Oplotit a zavřít" :D

  

úterý 3. ledna 2017

VČERA, DNES a ZÍTRA, aneb kterak pohřbít MS ve fotbale, o československých lyžařských stupních vítězů, a zatím spravedlivém Turné 4 můstků

VČERA by se ve mně krve nedořezal.. A to při přečtení článku s nadpisem "Rozšíření MS ve fotbale na 48 týmů od roku 2026 vypadá reálně". To jako opravdu? Panebože to snad ne! Otevřu článek a tam se dočtu, jak nový předseda FIFA Gianni Infantino chce zbavit organizaci špatné nálepky po korupční aféře.. Tak přišel s tímto.. "Chceme, aby se fotbal hrál opravdu v každém koutu světa.." Kdybych byl novinářem, který v sále tuto větu slyší, okamžitě bych se zeptal: "A on se teď všude na světě nehraje?" Přeci hraje! A tím, že nejprestižnější reprezentační akci světa rozšíříme na 48 týmů přeci nedosáhneme toho, že se zvětší fotbalová základna ve všech malinkých zemích! Dosáhneme jenom snížení úrovně největšího fotbalového mezinárodního svátku. U Eura jsme přidáním na 24 týmů viděli, co takový nápad s kvalitou fotbalu udělal. Nápad vytvořit 16 skupin po třech (!!!!) týmech se setkal se zděšením téměř všech fotbalových odborníků. Zda se tenhle paskvil a úplné pohřbení kvality MS ve fotbale opravdu povede pánům z FIFA prosadit, se dozvíme příští týden. Bohužel poslední věta z argumentů FIFY: "Přinese to zvýšení zisku z MS až o 30%" je téměř předčasným potvrzením, že k tomu dojde. Peníze opět přizabijou kvalitu či logiku sportu, ale na to jsme si již zvykli, že?

DNES se na těžké a dlouhé slalomové trati v Záhřebu udála historická chvíle. Stupně vítězů byly ryze "československé". Po nečekaném výpadku dominy této disciplíny Mikaely Shiffrin i dalších favoritek, které okupovaly stupně vítězů v předchozích závodech, se totiž cesta k medailím otevřela pro slovenské duo Veronika Zuzulová, Petra Vlhová. Na piedestalu nejlepších tří je po delší odmlce opět doplnila Šárka Strachová. Její výkon byl úplně stejný, jako v předchozích závodech, tzn. úsporný, spíše na jistotu, tak na ten tradiční sedmý flek. Ale tentokrát právě ta jistota, se kterou téměř vždy dojíždí do cíle, nesla ovoce. Pro zajímavost přidávám výsledky dosavadních 5ti ženských slalomů a celkové pořadí.

ZÍTRA budu s napětím očekávat třetí závod Turné čtyř můstků. Skoky na lyžích se pro mě osobně po změnách pravidel (odpočty za vítr, čachrování s nájezdy, podezřelé kontroly kombinéz) staly trošku džunglí, ve které je jury, skládající se převážně z Němců a Rakušanů, schopná v závodech pěkně pomoci závodníkům ze zemí s největším portfoliem sponzorů. Na Turné, nejprestižnější to akci, se to pak vždy ještě několikrát znásobí. A tak jsme mohli až do loňského panování Petera Prevce, na které ani páni nejvyšší nenašli odpověď, vidět třeba 7 rakouských triumfů za sebou. Dost často bylo rozhodnuto už po Oberstdorfu, nejpozději v Ga-Pa. Letos jsou (a doufám, že zůstanou) povětrnostní podmínky ke všem velmi spravedlivé, a do druhé poloviny jde trojice Kraft, Stoch a Tande v pořád docela vyrovnané pozici. Asi není třeba po předchozích větách říkat, komu bych výhru (ne)přál. Ale ať hlavně vyhraje ten nejlepší, a ne ten, co bude mít nejlepší podmínky.

Skončím sice něčím, co nemá se sportem nic společného, ale co mě neskutečně pobavilo. A to zpráva o týpkovi, který o silvestrovské půlnoci zavolal na 158, chtěl způsobit planý poplach a ohlásil bombu. ...a omylem se do telefonu představil :D :D :D. To je tedy výkon, který se jen tak nevidí :D


pondělí 2. ledna 2017

Boží mlýny melou...

...pomalu, ale jistě. Určitě jsem nebyl sám, koho tohle rčení poslední týden loňského roku, kdy do Česka dorazila zpráva o konci angažmá trenéra Pavla Vrby v klubu Anži Machačkala, napadlo. My Češi bohužel jako fanoušci velmi často neodpouštíme úspěch, ale ještě mnohem hůře odpouštíme těm, kteří z nás dělají blbce.. Bohužel, tak přesně se při svém odchodu od reprezentace v létě po Euru Pavel Vrba zachoval.
Je skoro až k neuvěření, jak se může během dvou let názor téměř celé fotbalové fanouškovské obce na jednu osobu tolik změnit. Zkusím tu změnu postoje popsat tak, jak se postupně vyvíjela u mě. Když se řešilo, kdo převezme po neúspěšné kvalifikaci o MS mužstvo po Michalu Bílkovi, byl jsem jednoznačně přesvědčen, že Pelta musí Vrbu přemluvit stůj co stůj. Postoj zklamané Plzně jsem chápal, rozpaky byly v rozhovorech majitelů klubu cítit v každém slovu, ale bral jsem to asi jako většina z nás – trénovat reprezentaci je vrchol, kterého chce každý trenér dosáhnout a to se přeci musí chápat!! Začátek Vrbova reprezentačního období v přípravách, kdy se nevyhrávalo, jsem nebral nijak tragicky, a když poté kvalifikace začala a Češi všechny 4 úvodní podzimní zápasy, včetně toho s Holandskem, vyhráli, byl jsem o genialitě Pavla Vrby skálopevně přesvědčen. Když mi po čtvrté výhře cestou ze zápasu s Islandem v autě Pepomet jakožto člen sportovní redakce České televize vyprávěl, jak jsou z trenéra všichni v TV na větvi, že téměř musí žadonit o rozhovor a že hráčům striktně zakazuje bavit se s novináři déle, než je nutné, nechtělo se mi tomu ani trochu věřit. V roce 2015 už se tu a tam Vrbova antipatie k novinářům začala projevovat výrazněji. A to hlavně během známé kauzy vyřazení Limberského z reprezentace kvůli jeho opilecké aféře. Můj názor na trenéra národního týmu se ale neměnil – vynikající odborník, který ordinuje reprezentaci moderní útočný fotbal a pod jehož vedením se bude český tým schopen i při absenci výrazných osobností měřit s favority. Když ale přišlo Euro a český tým na něm odehrál tři bídné zápasy, mluvil trenér do televize s takovou arogancí, že i já jsem z toho byl znechucen, jakkoliv jsem se ho do té doby zastával. Když si utahoval z novinářů po otázkách, jestli má nějakou klubovou nabídku po Euru, a dělal z nich trotly, většina fanoušků musela nabýt přesvědčení, že u reprezentace určitě zůstává. Poté, co se asi týden po konci Eura objevila zpráva, že odchází do Ruska a ještě do nějaké Machačkaly, která znamená ve dnešní fotbalové Evropě ještě míň, než třeba Sparta a Plzeň, ale dostane tam určitě slušně zaplaceno, neměl jsem slov. A jeho neochota se o odchodu bavit mě zarážela ještě víc. Ono totiž nebavit se s novináři vlastně znamená nebavit se s fanoušky. A pro ty by tu měl trenér národního týmu být vždycky. Trénuje-li někdo NÁRODNÍ tým, pak pomyslně patří celému NÁRODU a s tím tento job musí brát už když jej přijímá! Ne tak Pavel Vrba. Jakmile se jeho gloriola spasitele v očích českých fanoušků začala rozplývat, utekl jako malé dítě co nejdál od všech těch ošklivých šťouralů, aby už nemusel nikomu a na nic odpovídat. Se lží na jazyku. A jeho nadřízený Pelta, který jej z Plzně vlastně vykoupil, teď působil stejně překvapeně, jako dva roky před ním nejvyšší bossové Plzně v čele s Šádkem.
Vrbova ruská mise trvala přesně půl roku. Karma zafungovala. Končí bez fanfár a jsem zvědav, kam jeho fotbalové kroky povedou dál. Tak nějak bych řekl, že do Čech se mu chtít nebude. Na svém kreditu za poslední rok dost ztratil, uvidíme kdo bude první zájemce.
Abych to dneska zakončil trochu pozitivně... Viděli jste včerejší Giroudův gól v Premier League? To byl kousek!! Kdo neviděl, přikládám video :)

video

neděle 1. ledna 2017

Rok 2017

A máme tu rok 2017. Jaké sportovní zážitky nám přinese? Velké události typu MS či Eura ve fotbale, nebo olympiády se v lichých letech nekonají. Na to si bohužel budeme muset počkat až za rok. Má to ale i jednu výhodu, a to tu, že mi zbyde podstatně více dnů dovolené třeba na cestování :) 
Zavděk budeme muset vzít hlavně tradičním každoročním událostem. 
Na co se osobně nejvíc těším já? Už v druhé polovině ledna budu chodit do práce s kruhy pod očima kvůli brzkému stávání na tenisové Australian Open. V únoru to budou zimní světové šampionáty (v alpském a klasickém lyžování a v biatlonu). Doufám, že hlavně v Hochfilzenu během biatlonového šampionátu to na rozdíl od loňského Holmenkollenu cinkne. V březnu a v dubnu budu držet palce Litvínovu v play off extraligy a opět budu ponocovat kvůli golfovému Masters v Augustě. Květen přinese do Čech zase hokejové šílenství. Sedm zápasů skoro o ničem a potom jeden (nebo tři) rozhodující na MS v hokeji. Tentokrát zavítá až do Paříže, tak jsem zvědav, jestli místní podlehnou hokejovému kouzlu a zaplní halu i v jiných zápasech než v kterých budou hrát Les Bleus. Moc tomu nevěřím. V červnu bude turnaj FIFA a během léta další tři tenisové grandslamy. Doufám a přeji Petře Kvitové, aby se na nich již objevila. Samozřejmě nevynechám ani jarní fotbalové bitvy jak v evropských pohárech, tak v nejprestižnějších ligách. Rád bych se alespoň jednou dostal na fotbal do Lipska. Jsem moc zvědav, jestli vydrží Roten Bullen na špici i na jaře. Jestli se pojedu podívat i na vždy atraktivní a svojí "kvalitu" stále si udržující českou kopanou do Teplic, to spíš záleží na počasí a náladě (jak moc si jí budu chtít zkazit :D). Nevynechám ani Tour de France a MS v atletice v Londýně. No a na podzim se fotbalový kolotoč rozjede nanovo. Inu, jak říká má drahá: "Ta debilita se hraje snad každej den a celej rok!!" :D 
Vám všem přeju, abyste si svoje sportovní zážitky v příštím roce co nejvíc užili, a pokud se chystáte sportovat aktivně, jakože doufám že ano, tak ať si splníte sami sebou vytyčené limity. 
Hezký nový rok 2017 :)