Boží mlýny melou...

...pomalu, ale jistě. Určitě jsem nebyl sám, koho tohle rčení poslední týden loňského roku, kdy do Česka dorazila zpráva o konci angažmá trenéra Pavla Vrby v klubu Anži Machačkala, napadlo. My Češi bohužel jako fanoušci velmi často neodpouštíme úspěch, ale ještě mnohem hůře odpouštíme těm, kteří z nás dělají blbce.. Bohužel, tak přesně se při svém odchodu od reprezentace v létě po Euru Pavel Vrba zachoval.

Je skoro až k neuvěření, jak se může během dvou let názor téměř celé fotbalové fanouškovské obce na jednu osobu tolik změnit. Zkusím tu změnu postoje popsat tak, jak se postupně vyvíjela u mě. Když se řešilo, kdo převezme po neúspěšné kvalifikaci o MS mužstvo po Michalu Bílkovi, byl jsem jednoznačně přesvědčen, že Pelta musí Vrbu přemluvit stůj co stůj. Postoj zklamané Plzně jsem chápal, rozpaky byly v rozhovorech majitelů klubu cítit v každém slovu, ale bral jsem to asi jako většina z nás – trénovat reprezentaci je vrchol, kterého chce každý trenér dosáhnout a to se přeci musí chápat!! Začátek Vrbova reprezentačního období v přípravách, kdy se nevyhrávalo, jsem nebral nijak tragicky, a když poté kvalifikace začala a Češi všechny 4 úvodní podzimní zápasy, včetně toho s Holandskem, vyhráli, byl jsem o genialitě Pavla Vrby skálopevně přesvědčen. Když mi po čtvrté výhře cestou ze zápasu s Islandem v autě Pepomet jakožto člen sportovní redakce České televize vyprávěl, jak jsou z trenéra všichni v TV na větvi, že téměř musí žadonit o rozhovor a že hráčům striktně zakazuje bavit se s novináři déle, než je nutné, nechtělo se mi tomu ani trochu věřit. V roce 2015 už se tu a tam Vrbova antipatie k novinářům začala projevovat výrazněji. A to hlavně během známé kauzy vyřazení Limberského z reprezentace kvůli jeho opilecké aféře. Můj názor na trenéra národního týmu se ale neměnil – vynikající odborník, který ordinuje reprezentaci moderní útočný fotbal a pod jehož vedením se bude český tým schopen i při absenci výrazných osobností měřit s favority. Když ale přišlo Euro a český tým na něm odehrál tři bídné zápasy, mluvil trenér do televize s takovou arogancí, že i já jsem z toho byl znechucen, jakkoliv jsem se ho do té doby zastával. Když si utahoval z novinářů po otázkách, jestli má nějakou klubovou nabídku po Euru, a dělal z nich trotly, většina fanoušků musela nabýt přesvědčení, že u reprezentace určitě zůstává. Poté, co se asi týden po konci Eura objevila zpráva, že odchází do Ruska a ještě do nějaké Machačkaly, která znamená ve dnešní fotbalové Evropě ještě míň, než třeba Sparta a Plzeň, ale dostane tam určitě slušně zaplaceno, neměl jsem slov. A jeho neochota se o odchodu bavit mě zarážela ještě víc. Ono totiž nebavit se s novináři vlastně znamená nebavit se s fanoušky. A pro ty by tu měl trenér národního týmu být vždycky. Trénuje-li někdo NÁRODNÍ tým, pak pomyslně patří celému NÁRODU a s tím tento job musí brát už když jej přijímá! Ne tak Pavel Vrba. Jakmile se jeho gloriola spasitele v očích českých fanoušků začala rozplývat, utekl jako malé dítě co nejdál od všech těch ošklivých šťouralů, aby už nemusel nikomu a na nic odpovídat. Se lží na jazyku. A jeho nadřízený Pelta, který jej z Plzně vlastně vykoupil, teď působil stejně překvapeně, jako dva roky před ním nejvyšší bossové Plzně v čele s Šádkem.

Vrbova ruská mise trvala přesně půl roku. Karma zafungovala. Končí bez fanfár a jsem zvědav, kam jeho fotbalové kroky povedou dál. Tak nějak bych řekl, že do Čech se mu chtít nebude. Na svém kreditu za poslední rok dost ztratil, uvidíme kdo bude první zájemce.

Abych to dneska zakončil trochu pozitivně... Viděli jste včerejší Giroudův gól v Premier League? To byl kousek!! Kdo neviděl, přikládám video :)