Opět vítězná!! :) Fenomenální Gabča v oberhofském sprintu znovu ukázala, že je biatlonová královna. Nejhezčí, a v kombinaci střelba + běh, bez konkurence. Dokonale využila nepřítomnosti Laury Dahlmeier a do dnešní stíhačky vyrazí s krásným náskokem 21 vteřin na Kaisu Mäkäräinen a Marii Dorin-Habert.
Bohyně Gabriela. Žena, kterou mám na mou láskou SCHVÁLENÉM zatím dvoučlenném seznamu žen, se kterými ji můžu podvést. Samozřejmě si nedělám iluze, že kdyby mě náhodou potkala, tak má Koukal po manželství, ale i ten pocit, že MŮŽU.... :)
Jak už by měla vypadat ideální sportovkyně, než jako Gabriela? Vstřícná, vždy si dává záležet, aby mluvila spisovně (ač se to někdy trošku bije s přirozeností, mně to přijde jako taková krásná mirkodušínovská snaha), atraktivní a ještě k tomu, a to hlavně, úspěšná. Dokonce v loňské sezóně nejúspěšnější ze všech! A přesto čas od času narazím na sem tam nějaký negativní komentář.. To mě vždycky dovede rozpálit do ruda. V tomto blogu si v souvislosti s Gabčou v budoucnu nikdy nepřečtete nic jiného, než ódy na dokonalou ženu, ke které vzhlížím jako ke sportovní Bohyni. A to i kdyby od dnešního stíhací závodu až do konce kariéry končila na sedmdesátých místech. A pokud se s někým z Vás, kdo jste na tenhle blog zavítal, potkáme i v osobním životě, a budete mi chtít říct, že Vás Gabča něčím štve, radši ani nezačínejte :)
Když už jsme u té oddanosti Božstvu, musím dnes část svého blogu věnovat tomu, jehož jsem stejně nepokrytým obdivovatelem, jako Bohyně v první části. A to není nikdo jiný, než nositel čísla 68 a nejlepší český hokejista, který v téhle zemi kdy vyrostl.
Můj den začíná vždy stejně. S nechutí vstávat. Ale jsou dva druhy téhle nechuti. Buď naprostá nechuť vstát, či nechuť vstát, ale s dobrou náladou. Vždy to záleží na pohledu na stránky NHL. A na tom, jak se dařilo Bohu č. 68 a jeho týmu. S NHL to mám tak - mám své oblíbené kluby, ale nejvíc fandím vždy tomu, kde hraje Jaromír Jágr. Dnes v noci v zápase Florida : Nashville se utkání neslo právě v duchu pocty za měsíc již 45letému borci, který brzy dosáhne hranice 1900 bodů. Přispěl jednou asistencí a Florida (a to hlavně) vyhrála.
Přestože patřím mezi jeho fanoušky dávno, naživo jsem velkého Jaromíra viděl až v jeho 40ti letech, a to při výluce NHL na Kladně. Od té doby jsem stihl ještě pět zápasů. A vždy to bylo nezapomenutelné. No posuďte sami, tohle jsou bodové přísuny JJ v zápasech, na kterých jsem osobně byl:
Kladno : Plzeň 0 + 3, Kladno : Pardubice 3 + 0, ČR : Lotyšsko 1 + 0, ČR : Finsko 2 + 1, ČR : Kanada 0 + 0. Suma sumárum - pět utkání a bilance 6 + 4. A hlavně to nezapomenutelné čtvrtfinále na MS v Praze, které The God rozhodl dvěma góly a jedním z nich dvě minuty před koncem, kdy hala řvala snad 15 minut v kuse "Jááárda Jááááágr!!!", to si vezmu s sebou do hrobu.
Můj dobrý přítel, genetický inženýr Jirka Šumák, v tom má jasno. Jaromír měl během olympiády zaskočit k tenkrát ještě svobodné Gabriele na pokoj (a poté prý obejít ještě pár dalších dobře geneticky vybavených závodnic v čele s Martinou Sáblíkovou), a zplodit potomky, kteří by za 20 let byli Terminátory ve svých sportovních odvětvích :D. A nepotřebovali bychom k tomu žádné tajné dopingové laboratoře, jako Rusové :D
Ještě se musím vrátit ke včerejšímu vyvrcholení Turné 4 můstků. Daniel Andre Tande v posledním skoku naprosto selhal v zatím nejdůležitějším momentě své skokanské kariéry a tak se na prvních dvou místech celkového pořadí nakonec objevili dva Poláci. Kamil Stoch a Piotr Žyla. Krásný a dramatický konec. Jen Tande to asi bude vidět jinak, protože jeho hlava v dlaních po skoku do půlky bubnu, to bylo výmluvné. Asi ho tenhle skok bude navždy strašit ve snech. Přeju mu, aby se s s tím dokázal vypořádat a nesejmulo ho to. Jako příklad, nechť mu poslouží příběh Masahika Harady z olympiády v Lillehammeru 1994. Tomu tam v památném závodě družstev v posledním kole na můstku K120 stačilo skočit nějakých trapných 105 metrů, které by jindy dal i kdyby ho vzbudili o půlnoci, přistál však na 97 metrech a celý tým se propadl na druhé místo. Harada ale v dalších letech dokázal vyhrát 9 závodů světového poháru, a na příští olympiádě v Naganu už zlato s domácím družstvem získal a navrch přidal individuální bronz. Tož, nevěš hlavu Danieli, život jde dál a šancí bude ještě dost!
Bohyně Gabriela. Žena, kterou mám na mou láskou SCHVÁLENÉM zatím dvoučlenném seznamu žen, se kterými ji můžu podvést. Samozřejmě si nedělám iluze, že kdyby mě náhodou potkala, tak má Koukal po manželství, ale i ten pocit, že MŮŽU.... :)
Jak už by měla vypadat ideální sportovkyně, než jako Gabriela? Vstřícná, vždy si dává záležet, aby mluvila spisovně (ač se to někdy trošku bije s přirozeností, mně to přijde jako taková krásná mirkodušínovská snaha), atraktivní a ještě k tomu, a to hlavně, úspěšná. Dokonce v loňské sezóně nejúspěšnější ze všech! A přesto čas od času narazím na sem tam nějaký negativní komentář.. To mě vždycky dovede rozpálit do ruda. V tomto blogu si v souvislosti s Gabčou v budoucnu nikdy nepřečtete nic jiného, než ódy na dokonalou ženu, ke které vzhlížím jako ke sportovní Bohyni. A to i kdyby od dnešního stíhací závodu až do konce kariéry končila na sedmdesátých místech. A pokud se s někým z Vás, kdo jste na tenhle blog zavítal, potkáme i v osobním životě, a budete mi chtít říct, že Vás Gabča něčím štve, radši ani nezačínejte :)
Když už jsme u té oddanosti Božstvu, musím dnes část svého blogu věnovat tomu, jehož jsem stejně nepokrytým obdivovatelem, jako Bohyně v první části. A to není nikdo jiný, než nositel čísla 68 a nejlepší český hokejista, který v téhle zemi kdy vyrostl.
Můj den začíná vždy stejně. S nechutí vstávat. Ale jsou dva druhy téhle nechuti. Buď naprostá nechuť vstát, či nechuť vstát, ale s dobrou náladou. Vždy to záleží na pohledu na stránky NHL. A na tom, jak se dařilo Bohu č. 68 a jeho týmu. S NHL to mám tak - mám své oblíbené kluby, ale nejvíc fandím vždy tomu, kde hraje Jaromír Jágr. Dnes v noci v zápase Florida : Nashville se utkání neslo právě v duchu pocty za měsíc již 45letému borci, který brzy dosáhne hranice 1900 bodů. Přispěl jednou asistencí a Florida (a to hlavně) vyhrála.
Přestože patřím mezi jeho fanoušky dávno, naživo jsem velkého Jaromíra viděl až v jeho 40ti letech, a to při výluce NHL na Kladně. Od té doby jsem stihl ještě pět zápasů. A vždy to bylo nezapomenutelné. No posuďte sami, tohle jsou bodové přísuny JJ v zápasech, na kterých jsem osobně byl:
Kladno : Plzeň 0 + 3, Kladno : Pardubice 3 + 0, ČR : Lotyšsko 1 + 0, ČR : Finsko 2 + 1, ČR : Kanada 0 + 0. Suma sumárum - pět utkání a bilance 6 + 4. A hlavně to nezapomenutelné čtvrtfinále na MS v Praze, které The God rozhodl dvěma góly a jedním z nich dvě minuty před koncem, kdy hala řvala snad 15 minut v kuse "Jááárda Jááááágr!!!", to si vezmu s sebou do hrobu.
Můj dobrý přítel, genetický inženýr Jirka Šumák, v tom má jasno. Jaromír měl během olympiády zaskočit k tenkrát ještě svobodné Gabriele na pokoj (a poté prý obejít ještě pár dalších dobře geneticky vybavených závodnic v čele s Martinou Sáblíkovou), a zplodit potomky, kteří by za 20 let byli Terminátory ve svých sportovních odvětvích :D. A nepotřebovali bychom k tomu žádné tajné dopingové laboratoře, jako Rusové :D
Ještě se musím vrátit ke včerejšímu vyvrcholení Turné 4 můstků. Daniel Andre Tande v posledním skoku naprosto selhal v zatím nejdůležitějším momentě své skokanské kariéry a tak se na prvních dvou místech celkového pořadí nakonec objevili dva Poláci. Kamil Stoch a Piotr Žyla. Krásný a dramatický konec. Jen Tande to asi bude vidět jinak, protože jeho hlava v dlaních po skoku do půlky bubnu, to bylo výmluvné. Asi ho tenhle skok bude navždy strašit ve snech. Přeju mu, aby se s s tím dokázal vypořádat a nesejmulo ho to. Jako příklad, nechť mu poslouží příběh Masahika Harady z olympiády v Lillehammeru 1994. Tomu tam v památném závodě družstev v posledním kole na můstku K120 stačilo skočit nějakých trapných 105 metrů, které by jindy dal i kdyby ho vzbudili o půlnoci, přistál však na 97 metrech a celý tým se propadl na druhé místo. Harada ale v dalších letech dokázal vyhrát 9 závodů světového poháru, a na příští olympiádě v Naganu už zlato s domácím družstvem získal a navrch přidal individuální bronz. Tož, nevěš hlavu Danieli, život jde dál a šancí bude ještě dost!
Moc pěkné... ale teď nevím zda miluješ víc Jardu nebo Gábinu? :()
OdpovědětVymazatJarda na seznam neprošel, takže Gábinu :)
Vymazat