Pád českého hokejového (nejen) mládí

Vrátím se k o víkendu skončeném mistrovství světa v hokeji do 20ti let. K turnaji, který je pro kolébku hokeje Kanadu druhým nejprestižnějším po tom olympijském.

Věková kategorie do 20ti už bývá plná „hotových“ hráčů. Když se podíváte na současnou NHL, tak tam samozřejmě za největší hvězdy platí Sidney Crosby, Alex Ovečkin či Patrick Kane.. Ale.. Bodování NHL v letošní sezóně vede Connor McDavid, tedy jednička předloňského draftu a borec, jenž bude mít 20. narozeniny až za tři dny - v pátek třináctého. Když se podíváme do tabulky střelců, v top 5 jsou Auston Matthews, který zaujal letošním čtyřgólovým debutem, a jehož dvacetiny jsou v kalendáři zakroužkovány až na letošní září, a Patrick Laine, jemuž bude teprve letos v lednu 19. A jsou tu další – Sebastian Aho, Mitchell Marner, Matthew Tkachuk.. Ani jednomu z nich nebylo ještě 20 a už dokážou táhnout své týmy. Hokej se dnes tak zrychlil, že se čím dál víc prosazují mladí „smrkáči“. Výjimkou je jen o 25 let starší Jarda, ale to je Bůh, ten se mezi smrtelníky nepočítá.. Takže se nemůžeme divit, že MS 20 je bráno jako nastavené zrcadlo, ukazující ve kterých Zemích moderní hokejové trendy dokázali zachytit a ve kterých naopak výchova nových hvězd ustrnula..

Český tým nedokázal postoupit již 12 let do semifinále. Ba co je možná horší – už se to od něho ani nečeká! A dokonce už jsme se dostali do fáze, kdy čtvrtfinále hodnotíváme tak jako letos: „Odjíždíme se vztyčenou hlavou“, nebo „Nepodělali jsme se z toho“, „Můžeme se podívat hrdě do zrcadla..“ A tak se každý rok po Vánocích díváme na soubor, který si neví rady s Dány, se Švýcary a když nedostane 8 gólů od zámořských celků, je to bráno tak, že vyloženě nepropadl.

Není to jen dočasný stav, kdy se na dlouhodobé sinusoidě pohybujeme zrovna dole? Nejsme zmlsaní zlatou dobou a vyjímečnou generací na přelomu tisíciletí? Neměli jsme i v minulosti temná období, která vystřídala veselejší perioda?

Obávám se, že ne. Když se podíváme na historii MS juniorů, zjistíme, že jsme sice přes Sovětský svaz na zlato nedosahovali ani v 70. a 80. letech, ale medaile jsme vozili pravidelně. Až na začátku 90. let se stalo, že jsme 6 let medaili nepřivezli.

Co je příčinou stále uvadající úrovně a tím i prestiže českého hokeje?

 Jakožto nehokejista nemohu soudit z osobní zkušenosti, ale asi nebude náhoda, že čas od času vypluje na povrch nějaká ta příhoda o protekčních sviňárnách. Kterak tatínek netalentovaného chlapce přinese do klubu nějakou tu sumičku a ten potom hraje a zabírá místo někomu z chudší rodiny, který by měl možná víc talentu. Případ Růžička ukázal, jak to asi zhruba chodí.. Máme nedostatek profesionálních trenérů mládeže, kteří by těmhle případům zamezili.

Když už se podaří vypiplat mladého hokejistu do dorosteneckého věku na nějaké úrovni, nastává další problém. Nemá šanci se tu dál rozvíjet. V extralize si nezahraje a ani v první lize se to mladými zrovna nehemží. A tak většina talentovaných hráčů raději brzy zdrhne zkusit svojí šanci do zámoří. Není náhoda, že většina z toho minima mladých Čechů, kteří se v NHL alespoň trošku prosazují, jsou kluci, kteří v brzkém věku zkusili svoje štěstí v juniorských zámořských soutěžích. Potom mě ale zaráží, když si přečtu, že v národních výběrech do 16ti, 18ti a 20ti let je trenéři naschvál přehlíží za to, že nezůstali v Čechách. Na základě různých tlaků od agentů, a podobně. To jako opravdu? Pak tedy ale R. I. P. český hokeji...

Třetí, a možná nejhlavnější důvod, je v přístupu dorůstající mladé generace. Dokonale to vystihují historky mládežnických trenérů, kdy chtějí kluky nějak vyhecovat, ale ani nevědí čím je namotivovat, protože jim to je většině úplně jedno. I tak ale údajně ještě v kategorii do 15ti let stíháme konkurovat Švédům i Finům. V tom věku se to však zasekne, a za 3 roky už jsou severské výběry úplně někde jinde.. Bohužel, lákadla jsou jiná. Kdepak dřina a sport. Pivka, cíga, kun.... , pardon, holky, machry machry, pártyyy, jedeeem!!! Nebo si myslíte, že když se někdo mlaďase zeptá: „Heej, kámo, tak co, jak sis užil víkend?“, že je IN odpovědět: „V pátek jsem makal na staďáku, v sobotu vyhrál zápas a v neděli jsem měl individuální trénink, co mi napsal trenér“? Ne, tohle ne. Abyste byli IN, tak na to musíte jinak: „Heej, servus. No tvl ani se neptej, pátek po tréninku kalba jak sviň, v sobotu v zápase jsem funěl, trenér docela píčoval, ale vyhrálo se, tak jsme večer šli do baru, zase do rána a čum ty fotky s těma kun....., pardon, holkama co mam v telefonu! No v neděli jsem byl celej den v p...“

V tom posledním si mohou podat ruce se svými nagelovanými vrstevníky z fotbalových trávníků. A proto zboží zvané "český hráč" na svojí ceně nejen v hokeji stále klesá a klesá..