Smutek ze stříbra a mrazivý horor

Ondra Moravec je borec! Na nejdůležitější dva týdny celé biatlonové sezóny se připravil dokonale. Opět. Jako již tolikrát v minulosti. A včera měl ke zlaté odměně za svojí dřinu v kariéře určitě nejblíže. Zapomenutý Lowell Bailey, až předposlední závodník celého startovního pole, kterého si ani režie do třetí střelby nevšimla, nakonec Ondrovi o tři pitomé vteřiny na 20ti kilometrech nejcennější kov vytrhl z ruky. Bailey je sympaťák, a párkrát krásně doprovázel Gabču na kytaru, ale včera mě naštval. Jsem rád za každou medaili, o tom žádná, ale vždy bezprostřednímu Ondrovi jsem po těch stříbrných časech z předchozích velkých akcích tu první individuální zlatou strašně moc přál! A kdybyste viděli, jak skleslá byla má nejdražší, když Bailey dojel do cíle..

Večer byla v programu ČT sport plánovaná Evropská liga, místo toho jsme ale sledovali mrazivý horor. Sparta předvedla v Rostově děs. Na lavičce poprvé trenér Požár, v obraně to hořelo celý zápas, marnost, marnost, marnost. Už přes půl roku nevycházím z údivu z toho, kam až může klesnout výkonnost kdysi tak dobrého hráče, jakým byl Michal Kadlec. Pravidelně nestíhá! Vlastně celý ten defenzivní materiál, ne jenom Kadlece, sparťanským trenérům (není jich málo?) nezávidím. No a Tiemo Kokonaté.. Ten byl v tomto hororovém díle prvním mrtvým. Až se bude točit pokračování, nedovedu si představit, že by ho režiséři nechali oživit.. Pokud by je to přeci jenom napadlo, radši aby za sebe Kokonaté na tu nebezpečnou scénu nechal nastoupit dubléra.