R.I.P. Franto :(

Měl jsem v plánu si tu postěžovat na další pro mě nesnesitelně ledový víkend, který mě víceméně usadil na pohovku pod deku, či uložil do postele a poskytl mi tak spoustu času sledovat víkendové sportovní události. Chtěl jsem vám psát o krásném Krpálkově bronzu, o zraněném Zlatanovi, prachbídné fotbalové Plzni nebo nádherném El Classiku, v němž dostal už 22.(!!!) červenou kartu v kariéře Sergio Ramos a které rozhodl v poslední vteřině Lionel Messi. Všechny tyhle události ale ztratily jakoukoliv cenu, když jsem se večer dočetl tu smutnou věc.. :(

Oběsil se František Rajtoral..

Zrovna Franta byl docela můj oblíbenec. Sympaťák, věčně usměvavý.. Jako fotbalista rychlý, přímočarý a v době kdy byl na vrcholu, jsem v něm viděl budoucí pravé křídlo národního týmu. Však do něj i 14x nakoukl. Podíval se i na Euro do Polska, kde dvakrát posloužil jako taktické střídání na poslední minutky.. Když přestoupil do Bundesligy, čekal jsem, že by se mohl poměrně výrazně prosadit. Nestalo se a po krátké době se vrátil do Plzně a téměř celý rok nehrál kvůli únavovému syndromu.

Ano, únavový syndrom nebo syndrom vyhoření. Často si u známé sportovní (i jiné) osobnosti během delší absence přečteme právě tuhle diagnózu. Není to nic jiného, než jinak, kulantněji, pojmenovaná deprese. Slovo "deprese" totiž zní mnohem hůř. A bohužel naše společnost si stále s tímto pojmem spojuje cosi bláznivého, že se dotyčný scvoknul, že je divný, nenormální atd.. Asi bychom se divili, kdyby všichni lidé, které známe ať už osobně, nebo prostřednictvím všemožných médií, opravdu upřímně přiznali, jestli je někdy tenhle odporný démon přepadl. Nikdy se to nedozvíme, protože většina lidí si, pokud nemoc nepropukla do fáze, kdy už dotyčný nemůže fungovat, kvůli ztrátě vlastního kreditu, respektu či v horším případě pracovní pozice, tenhle svůj osobní boj nechává pro sebe. A tak zatímco pokud máte například zlomený nos, potlučený ksicht nebo sádru na ruce či noze, tak je to viditelné na sto honů, každý se vás na to ptá, a přidává vlastní zkušenost s něčím podobným, i když se o tom většinou na počátku nechcete bavit.  Když trpíte depresí, nikdo to na vás nevidí, mluvit se o tom nezačne a přesto je to většinou to jediné, co vás v té chvíli zajímá, ovládá a nepopsatelně bolí.. A tak kdybyste se hypoteticky dostali do sci-fi situace, kdy vám dá zlý čaroděj vybrat, zdali chcete do konce života přijít o nohu, nebo trpět depresemi, vyberte si rozhodně tu první variantu!!!

Rajtoral už údajně syndromem trochu trpěl při svém prvním angažmá v Baníku. Po již popisovaném návratu z Německa téměř rok absentoval a přesto se vydal loni v létě do dalekého Turecka. Zrovna do prostředí, kde je sice v hotelu na dovolené s nejbližšími hezky teplo, ale jinak jste tam jako cizinec vykonávající jakékoliv zaměstnání, poněkud osamocen. Stačí si vzpomenout, jak mluvil o Turecku i takový bavič, jako Horváth.. A jestli je pravda, že jej v nedávné době právě během dalekého angažmá opustila přítelkyně, mohla to být pro již tak křehkou povahu poslední kapka. Ať je to jak chce, pokud to jedenatřicetiletého kluka donutilo vložit hlavu do oprátky, trpět musel moc.. 

Je to hrozná škoda..

Tak, ať tě tam nahoře, Franto, už vůbec nic netrápí...