pondělí 29. května 2017

Ohlédnutí za ligovým fotbalovým ročníkem

Protože taková 14tihodinová cesta busem do Paříže je příšerná doba a nic na jejím neutíkání nezmění ani sledování tak zdlouhavého filmu, jako je Revenant, zkrátím si tu nudu několika řádky o právě skončeném ročníku nejvyšší české fotbalové ligy.
Letos jsem tento sportovní "klenot" zanedbával ještě více, než v letech předchozích a osobně byl v Teplicích jen dvakrát. A od takového dubna už jsem si neudělal čas ani na přenosy v telce. Hokejová konkurence v podobě play off u nás i v NHL a MS, běžecké tréninky a závody, a hlavně konečně teplé prosluněné víkendy vytěsnili českou fotbalovou "lahůdku" až na úplný okraj mého zájmu.
Mistrem je po dlouhých letech Slavia. Určitě zaslouženě, i když její cesta za titulem nebyla suverénním počinem bez otazníků. Poté, co se sešívaným hlavně příznivci jejího rivala posmívali za obstrukce během podzimního hledání nástupce za odvolaného Uhrina, si během působení Jaroslava Šilhavého dokázali Slávisti udržet až do finiše neporazitelnost. Za toto palec nahoru. To, že ale hra mnohdy nevypadala nijak valně, budiž zdviženým prstem hlavně před podzimním očekávaným pokusem projít do Ligy mistrů. Se současným kádrem to bude tvrdý oříšek a bylo by dobré zatím štědré čínské majitele ještě o nějakou tu investici do kádru poprosit. Zvláště, odchází-li po sezóně Antonín Barák..
Hlavně kvůli nevýraznému jarnímu hernímu projevu zůstala na druhém místě Viktoria Plzeň. Nepomohla jí ani celosvětová rarita v podobě odvolání kouče z prvního místa v tabulce. Po sezóně jí převezme starý známý Pavel Vrba (to zas bude vřelých rozhovorů s novináři!!), ale upřímně si myslím, že Plzeň potřebuje hlavně provětrat zkostnatělý kádr, kdy z některých letitých stálic už prostě lepší výkony nevypráská ani bičem.
Třetí Spartě už jsem se tu vynasmál dost, tak jí ušetřím a jenom napíšu, že budu držet palce, aby nový experiment se zahraničním koučem přinesl pozitivní výsledek. Ne proto, aby se Spartě dařilo (a všiví Sparťani vylezli z děr a začli se opět povyšovat nad zbytek světa), ale aby případný úspěch rozbořil ten alibistický mýtus, že trenér z ciziny je špatný nápad, protože "nerozumí specifickému českému prostředí" (což je jen kulantně pojmenovaná neochota víc trénovat a neflákat životosprávu) a mezi ním a hráči bude jazyková bariéra.. Jen do toho! Přeci by sparťanské hvězdičky taky rády jednou za lepšími penízky do lepších lig, ne? Tak se jim nějaké to anglické slovo bude hodit. A alespoň je třeba konečně někdo nebude chválit jen za to, že si odvedly ten "český standard" v našem tempíčku.
Co mě mrzí, je poslední zápas Teplic a nedotažená jarní jízda do případných pohárů. Doufám, že to klubové vedení nakopne a před příští sezónou jako tradičně nekývnou na většinu nabídek na prodej svých nejlepších hráčů. A zkusí vyhlásit útok na poháry už před začátkem soutěže.
Na opačném pólu tabulky skončily týmy Příbrami a Hradce. Pád Starkova bezdiváckého impéria oslavuje skoro každý napříč Českou republikou. Teď by si ještě všichni přáli vidět Jarouše za katrem, stejně jako to snad čeká jeho věrného kamaráda a dalšího podvodníka, Peltu. Mimochodem - sedí už? A kde? Nebo je volný a dopadne to s ním jako s Rathem a ještě za 6 let nebude odsouzen?

sobota 27. května 2017

Bonjour Roland Garros

Dnes vypukne v Paříži druhý letošní grandslamový tenisový mumraj - Roland Garros. A letos bude tento turnaj ozdoben návštěvou mojí maličkosti! Poprvé v životě se podívám na tenisový grandslam osobně. Těším se neskutečně!!! :D
Je k neuvěření, že jsem vlastně až do letošního května nikdy v životě nebyl na žádném tenisovém zápase. Za různými sporty už jsem se vydal mnohokrát, ale až pražské J&T Banka Open bylo letos mojí premiérou. A na první moment nezapomenu. Jak jsem dosedl na montovanou tribunu na pražské Spartě ke čtvrtfinále Barthelová - Giorgiová, a když jsem viděl ze strany naživo první ženské podání, tak jsem do toho tenisového ticha nehlídaně vyhrkl: "Ty kráááávo, to jsou ráány!!!", až mě má drahá musela krotit, ať nejsem jak malé dítě na kolotoči. A to byly jenom ženy, nedovedu si představit, jak musí v reálu vypadat mužský tenis.
S mojí drahou máme lístky na úterý a středu první týden, tedy na první dvě kola. V úterý na venkovní kurty a ve středu na ten hlavní, kurt Philippa Chatriera. Má milá má hlavní cíl - vidět Nadala bez trička (když se bude převlékat), já jsem trošku "skromnější" a chtěl bych vidět co nejvíc hráčů v akci a doufám, že budeme mít možnost navštívit české hráče. Muže máme v pavouku jen dva, Berdycha a Veselého, žen sedm, tak tady je ta šance mnohem větší, i když jsou všechny nahňácané na jedné straně pavouka. Milé překvapení je účast Petry Kvitové, jejíž pořezanou ruku dokázali dát lékaři do kupy rychleji, než se čekalo. Moc toho od ní asi čekat nemůžeme (na kurt jde již dnes od 11:00), ale bylo by super, kdyby se jí povedlo přejít alespoň nějaké to kolo.
Tak nám držte palce, ať hlavně NEPRŠÍ.. Zastaralý areál na pokraji Boulognského lesíka totiž na ani jednom kurtu nedisponuje střechou a vstupné se po propršených dnech nevrací...


pondělí 22. května 2017

Zlatí Švédi, zlatí Češi už jen na nahrávkách, "asi" rozhodnutý prales a můj nový běžecký osobák

Mistrem světa v ledním hokeji pro rok 2017 je Švédsko. Raduje se znovu po čtyřech letech. Kanada po strhujícím boji, který vyvrcholil poprvé až samostatnými nájezdy, na zlatý hattrick nedosáhla.
Kdo viděl finále, musí mi dát za pravdu, že to byla nádhera. Přesně, jak to řekli komentátoři - jako hokej v NHL, ale na širokém ledě. Jak jsem si ve skupině zoufal, že když jsem koukal na ranní záznam ze Stanley Cupu, a potom jsem přepnul na MS, bylo to jak ve zpomaleném filmu, tak tentokrát to byla pastva pro oči. Padly sice jen dva góly na obou stranách, ale hlavně dílem výtečných výkonů Pickarda s Lundqvistem.
No, marná sláva.. Zkuste si představit, jak by asi vypadalo finále, kdyby v něm hráli Češi.. Ne, v současné době jsme opravdu míle vzdáleni světové hokejové špičce a jsem rok od roku šťastnější, že jsem mohl zlatou generaci zažít. Naši synové či vnukové nejspíš budou na naše: "Tenkrát jsme hráli o medaile každý rok..." reagovat s takovým tím rezignovaným a polootráveným ksichtem, jakým "obšťastňováváme" naše rodiče a prarodiče my, když spílají: "Jo, to tenkrát chutnaly buřty jako buřty a za dvacku jsme si mohli dát deset piv a koupit cigára.." Nevěřím, že se v současném přístupu mladé generace ke sportu něco změní a stejně tak pochybuju, že se přestanou protěžovat synáčci movitějších rodičů. Nezapomeňte si všechny ty nahrávky z vítězných mistrovství a z Nagana schovat!!!!

Český fotbalový prales pozná svého krále opravdu až po posledním kole. Slavie vede před Plzní o bod, a jelikož ani jeden z adeptů na titul nehraje proti týmu, který body potřebuje, moc nevěřím tomu, že jeden z nich ztratí. Tím by titul putoval do Edenu. Stejně tak, ač fanoušek Teplic, nevěřím, že Boleslav klopýtne v Liberci (jelikož mu taky o nic nejde), a tak nakonec žlutomodří na poháry nedosáhnou. Naše liga má prostě svoje specifika. A jedním z nich je, že poslední kola vždy vítězí ti, kteří to potřebují :D :D

Ještě se pochlubím se svým posledním běžeckým výkonem. 14 dní po maratonu jsem si střihl svůj čtvrtý RunCzech půlmaraton (celkově pátý soutěžní) a poprvé jsem se dostal pod hranici 1:45, konkrétně o 30 vteřin. Ta pětihodinová pražská bolest už odezněla. A teď jsem z ní těžil, protože jsem se poprvé přistihl, že se těším, jak ten závod bude krátký!! :D Udržel jsem tempo těsně pod 5 minut na 1 km až do konce závodu. A to i přesto, že jsem zase poznal nový druh nepříjemnosti. Tentokráte to byl ten pocit, že potřebujete na onu místnost, ale když tam sednete, vydá vaše pozadí maximálně ostudný zvuk a trošku toho řidčího, co vaše střeva nabízí. A jen natáhnete kalhoty, ten pocit se vrátí. Naštěstí jsem i se všemi zaťatými svaly kolem sedacího ústrojí, které tím nezvykle bolely už od začátku, vydržel až do cíle s plánovanou rychlostí! :) Video ze závodu ZDE

čtvrtek 18. května 2017

Konec cesty za medailí.. Opět..

Vlaječky z aut dolů, pěkně si nadělejme zpět ty mínusové hodiny, které nám naskákaly brzkými odchody kvůli českým hokejovým zápasům, vykliďme parky a náměstí, kde jsme se chystali instalovat obrazovky na případné finále, a pokračujme ve svých poklidných životech občas protkanými nadáváním na počasí, politiku a uprchlíky. Cesta hokejistů s českým znakem na prsou za medailí z mistrovství světa končí i letos v prvním kole play off, tedy ve čtvrtfinále.
Překvapení se nekonalo. Zápas vlastně jen vtěsnal do šedesáti minut všechny aspekty naší hry, kterou jsme mohli sledovat ve skupinových bojích. V první třetině aktivní hra s neschopností zakončit téměř do prázdné brány, poté první vážnější šance soupeře a hned dvougólové manko, a po zbytek zápasu snaha a bojovnost, leč marná a bez gólového úspěchu. Troufám si říct, že právě v té nejlepší pasáži, tedy v prvních minutách celého včerejšího zápasu, Češi o šanci na postup přišli. Rusové, jak trefně poznamenali komentátoři zápasu, byli tou dobou ještě myšlenkami někde na nádraží v Kolíně, naši je pěkně přitlačili, ale celoturnajová bolest s neschopností pořádně vystřelit jim žádný efekt v podobě případného vedení nepřinesla. Pak se soupeř vzpamatoval, a od druhé třetiny si tak nějak v poklidu hlídal naše občasné nájezdy před bránu a nulu na kontě obdržených gólů. Asi tak od páté minuty druhé třetiny jsem byl vnitřně na sto procent přesvědčen, že sobotní rozpolcení, kdy poběžím karlovarský půlmaraton, a zároveň budeme případně bojovat o postup do finále, mě nečeká.
Ve skupině toporní Finové dokázali zaskočit USA a protože ve večerních zápasech překvapení nepřišlo, čeká nás víceméně tradiční každoroční semifinálové složení. Švédsko, Finsko, Kanada, Rusko. Teď už je mi upřímně jedno, kdo to vyhraje, samozřejmě hlavně ať to nejsou Rusáci :D
Ještě se krátce vrátím k našemu vystoupení a především k nevalné produktivitě, která nás během turnaje pronásledovala. Já, který jsem nikdy v hokejové výstroji nestál, rozhodně nebudu nikoho kritizovat, jako ty tisícovky chytrolínů od piv v hospodách, že "za ty prachy uměj h...." a podobně. Ale fakt by mě zajímalo, jak velký rozdíl může být v tom, když někdo nastupuje celou sezónu na užším kluzišti, a potom přijede do Evropy na to "letiště", jak tomu obvykle hráči z NHL říkají. Zatímco u Kanaďanů mám pocit, že když přijedou na MS, mají najednou na všechno víc místa a jejich hra působí naprosto bezstarostně a jakoby pro ně byla mnohem lehčí, u většiny českých hráčů, kteří ze zámoří přijedou, se několik posledních let nemůžu zbavit dojmu, že během MS jsou jen svým stínem oproti tomu, co předvádí v zámoří. Letošní resumé čtyř útočníků z NHL (Pastrňák, Plekanec, Voráček, Sobotka) během osmi zápasů světového šampionátu jsou 2 góly!! Podobně tomu bylo i v předchozích sezónách (samozřejmě vyjma boha s číslem 68, který ozdobil pražský šampionát svými šesti zásahy). A přitom Pasta a Voras patřili k lídrům kanadského bodování a nastříleli v součtu kolem 50ti gólů. Kdysi byl Vrbata kritizován, když na MS nepřijel a řekl, že na širším kluzišti by byl poloviční a moc by týmu neprospěl. Asi věděl, proč to říká.. Za posledních několik let jsme v žádném jiném borci, který po konci sezony v NHL přijel pomoci k medaili, než v Jágrovi, toho obávaného kanonýra a rozdílového hráče nenašli.
Ve vyřazovací fázi posledních čtyř MS odehráli naši hokejisté 8 zápasů a z toho 5x vyšli gólově naprázdno... České čekání na medaili trvá již 5. rok. A počet mezinárodních turnajů bez medaile, když připočítáme exhibici zvanou Světový pohár a poslední olympijské hry, se vyšplhal už na číslo 7.
Příští sezónu bude právě kvůli bojům pod pěti kruhy hned dvojí šance tuhle šňůru utnout. Už aby to bylo!!!!!!

středa 17. května 2017

Předčtvrtfinálový hokejový blog

MS v hokeji sice už trvá téměř dva týdny a když se hrály první duely, skoro venku sněžilo a teď je na kraťasy, ale teprve zítra vlastně "opravdu" začne. Přiznám se, že jsem u toho nakonec seděl poměrně často a nejvíc mě bavily zápasy, jako byl například ten Lotyšů s Němci o přímý postup. Vzájemné souboje týmů, které nebyly jasnými favority na čtvrtfinále, byly nejvyrovnanější a měly největší náboj. Naproti tomu, když hráli například Rusáci s Dánskem, nekoukal jsem. Ty dardy mě nebavily.
Největší deprese asi zavládla na Slovensku, protože naši "bratia" se svojí výkonností dostávají rok od roku níž a už jim reálně hrozí, že budou bojovat každoročně o záchranu. Všude se psalo, že se na ně vykašlali hráči z NHL, ale... Kolik jich tam v současnosti hraje? Dohromady 11, s tím, že více než polovinu zápasů odehrálo pouze 5 borců. V Česku jsme si poslední dobou pořád zoufali, jak náš hokej upadá (což samozřejmě nepopírám), ale to, kam se dostal ten slovenský, to je teprve tragédie.. A nestačil jsem se divit, kolik Slováků si v různých diskuzích přálo sestup, aby se zodpovědné osoby napříč všemi kategoriemi probrali ze spánku, který trvá od té doby, co v roce 2002 dosáhli na titul.
No a co naši chlapci?
Zarytí optimisté by to viděli asi takto: "Bojujeme, předvedli jsme famózní obrat proti Finům, vytvořili jsme si spousty šancí, i v zápase s Kanadou, chybí nám v zakončení trochu klidu a štěstí, ale když se to proti Rusům sejde, můžeme je porazit. Francouz chytá v dobré formě, a máme vyrovnané útoky, z nichž každý může rozhodnout."
Nenapravitelní remcalové a pesimisti by to zase asi shrnuli následujícími větami: "Hrajeme tragicky, vyhráli jsme s jistotou jenom nad Slovincema, Běloruskem a Francií, nikoho silnějšího jsme nepřehráli, pořádně nevystřelíme, naše největší hvězdy v prvních dvou lajnách nebodují, nikoho nepřehrávají a porazili nás Švýcaři, kteří šetřili 5 hráčů.. Do toho Mrázek dostane góla skoro z každé střely a dokonce i z těch, co jdou mimo bránu.."
Nepatřím do ani jedné skupiny, ale jedno je fakt - favoritem proti Rusákům rozhodně nebudeme. Opravdu by se muselo sejít úplně všechno, abychom si zahráli o medaile. Ale je to jeden zápas, může se stát cokoliv, a třeba (ač by mě to překvapilo) se nám ty Rusáky třeba nějak povede zaskočit..
Dál pro mě největším favoritem zůstává Kanada, a pokud nepodlehnou lákadlům pařížských uliček (a prohraný zápas se Švýcary pro ně snad byl dostatečným varováním, aby si nějaké ty večerní dýchánky dopřáli až po turnaji), měli by dokonat zlatý hattrick. Nebezpeční budou ale i Rusáci, Amerika a Švédi. Osobně mi ta německá skupina s těmito třemi týmy přišla na mnohem vyšší úrovni, než ta "naše" pařížská. Dál předvídat nebudu, to mi nikdy nešlo, a předpokládám, že se to v tipovačce nakonec potvrdí a z prvního místa před finálovými dny spadnu..
Držte zítra palce. S Rusáky máme v tomto tisíciletí čtvrtfinálovou bilanci 2:3, ale naposledy jsme se s nimi v této fázi setkali před deseti lety. Celkově to máme od roku 2001 na velkých turnajích ve čtvrtfinále přesně 10:10, tak ať se to zítra překlopí na tu pozitivní stranu :) Pro odlehčení je tu malý přehled našich čtvrtfinálových výsledků v oněch zmíněných 20ti posledních případech.
A mé ojedinělé tabulky všech týmů s jejich body potom pro pobavení najdete zde: MS v hokeji 2017:)


úterý 9. května 2017

O prvních dnech MS v hokeji a o tom, že radost z Peltova zadržení může rychle vyprchat..

Jak se vám zatím líbí výkony našeho národního týmu?
Myslím, že stejně jako loni si nemůžeme být před žádným zápasem jisti, jak vlastně "naši" chlapci zahrají. Včerejší zápas s Finy to jasně demonstroval. Od totálního zmaru v první třetině až po euforický konec, kdy Robert Záruba málem zrušil komentátorské stanoviště. (Róóóóbin Hááánzl!!! Chezaaaaa!!!!) Je vlastně zbytečné se v těchto skupinových duelech nějak zvláště stresovat. Já jsem například včera v 50. minutě usnul a najednou mě má drahá budí, že je prodloužení... Skupinu stejně nevyhrajeme (protože je v ní Kanada) a tudíž beztak narazíme buď na Rusáky, Švédy nebo USA. A tam to bude pade na pade. A buď budeme smutnit, nebo prožijeme hezký víkend s boji o medaile.
Musím říct, že mi MS zatím spíš připomíná nějaké exhibiční turnaje tipu utkání hvězd. Spousta branek, někdy to vypadá, že se favorité ani nezapotí... A Kanada, u té mám pocit, že kdyby jim někdo (i v tom utkání s Čechy) řekl, že dnes musí vyhrát o šest, tak jenom přepnou na vyšší level, a po dvou třetinách mají splněno. Před turnajem jsem si říkal, že do třetice už zlato přeci nevyhrají, ale zatím připomínají svojí hrou výběry z předchozích dvou let, kdy téměř nemělo cenu ani proti nim nastupovat a soukat se do výstroje.. Ale třeba na ně přijde den blbec a někdo je nachytá.
Čeští novináři se před mistrovstvím snažili mysl tuzemských fanoušků naladit na co nejveselejší notu. Pokud bychom turnaj přeci jenom vyhráli, jak se často v hokejových sloupcích objevovalo, byl bych velice překvapen. Naše zápasy mě hrozně baví, ale připadá mi, že jednak málo střílíme, a když už, tak nám strašně trvá, než si puk připravíme. A marně vzpomínám na doby, kdy váleli v brankovišti v Naganu Hašan, při zlatém hattricku Hnilička či při posledním triumfu Tomáš Vokoun. To jsem byl i při nájezdu soupeře dva na jednoho v absolutním klidu, protože: "stejně vás vychytá!" Letos, marná sláva, trnu při každé střele. Francouz dostal góla od Bělorusů snad z druhé střely, a včera Mrázek, ač to byly takové divné góly, mi tedy moc jistý nepřipadal. Puky mu vypadávaly i v dalších třetinách a na celkové statistiky našich brankařů jsem se radši ani nedíval, protože předpokládám, že bych je našel až na chvostu statistické listiny. Alespoň jednou bych chtěl, abychom měli nějakého lídra kanadského bodování, co bude v turnaji pálit gól za gólem.. Ale to ani letos nevyjde, takový Rusák Panarin už má 9 bodů, zatímco náš nejproduktivnější hráč Jakub Voráček měl po zápase hned v první třetině.. Měl by být OK, což je velmi důležitá zpráva.
Schválně - kvízová otázka: Kdy naposledy jsme měli nejproduktivnějšího hráče turnaje?
Jojo - je to už 20 let!! To exceloval mezi Paterou a Procházkou na svém jediném mistrovství světa v kariéře Vladimír Vůjtek. Od té doby žádný Čech tento kousek nenapodobil. Ale to turnaj nakonec nerozhoduje. Takže jestli bude mít náš nejlepší hráč trapných 6 bodů, ale bude to stačit na finále, beru to všema deseti.

Ještě se zastavím v pralese, v tom českém, fotbalovém, z něhož k nám doletěla pro celý národ potěšující zpráva! Miroslav Pelta je ve vazbě a je vyšetřován za manipulování s dotacemi. Všichni fanoušci od Sparťanů, přes Slávisty, klokany a Baníkovce jsou najednou na jedné lodi. Šťastní, že boží mlýny melou.. Já bych ten optimismus mírnil. Jednak má Pelta dlouhé lokty a když si uvědomíme, že ani dopadení se sedmi miliony úplatků v krabici stále nedostalo Davida Ratha za mříže, nedělal bych si iluze, že Mirek dopadne špatně. Co je však ještě horší zpráva, že o kandidatuře na předsedu svazu při případné Peltově rezignaci uvažuje daleko větší "zmrd" (pardon za to slovo, všem se omlouvám, ale strašně dlouho jsem přemýšlel, jaké použít, a žádné slušné podobného významu čeština nenabízí..), a to Berbr. Zákulisí českého fotbalu by tak nadále zůstalo jako předloha pro ty nejodpornější mafiánské filmy...

neděle 7. května 2017

Můj první maraton

Dnes byl ten velký den, kdy jsem měl naplánováno, že přijdu v Praze o maratonské panictví. Chtěl jsem si to prostě zkusit, protože člověk nikdy neví, jak dlouho mu bude zdraví sloužit, a po třech běžeckých sezonách, zakončených půlmaratony, jsem se na Nový rok rozhodl, že to letos zkusím.
Nebudu tu opakovat moje stokrát omílané nářky na neschopnost přestát jarní měsíce bez zánětů průdušek a nosohltanu, shrnu to do krátké věty - příprava byla těmito "bolístkami" protkaná téměř celou dobu a stála za pí.... Přesně takovýhle duben, jako byl letos (tedy evergreen v podobě větru, 4 stupnů a deště) jsem opravdu nepotřeboval. Ale ač denně na pochybách, startu jsem se nakonec dočkal.
A abych vás, mé drahé přátele, o tenhle zážitek neochudil, přiblížím Vám teď, jak to asi probíhá, když poprvé v životě absolvujete takovouhle pálku. Času na všemožné myšlenky máte tolik, že se někdy opravdu bavíte sami sebou.

Na startu jsem byl až v koridoru L, ale jelikož mým jediným cílem bylo závod doběhnout, bylo mi úplně jedno, že startovní branou probíhám až 10 minut po afrických šampionech, kteří tou dobou již polykali tak čtvrtý kilometr. Uklidnilo mě, že limit na dosažení cíle byl 7 hodin. Říkal jsem si, že 20 km desetikilometrovou rychlostí vydržím, a zbytek můžu dojít. Průměrná rychlost chůze je 5 km, takže bych měl celkový průměr 7,5 km na hodinu, a to se vejdu možná i pod šest hodin :D :D

3 km - dobíhám na Karlově mostě Táňu s Jirkou, mám ještě spoustu energie na p...viny, dělám si selfie, fotím vodu a přijde mi, že současným tempem 6 minut na 1 km běžím tak na 50 % svých možností. Tohle přeci 4 hodiny vydržim, vždyť se skoro ploužím.

4 km - mám hlad! Jakto? Vždyť jsem tak hezky snídal, rýži s kuřetem, jedl energetické tyčinky. No jak vydržím o hladu další čtyři hodiny?? 

10 km - mám je za hodinu, držím tempo 6 minut na 1 km a je mi hej. Je krásně, není ani zima, ani vedro, kochám se krásnými pražskými uličkami, Vltavou, koukám holkám před sebou na zadky a říkám si, jaká je to běhání nádhera.

12 km - má drahá poprvé u trati. Musím říct, že vidět během takovéhohle závodu blízkou osobu u trati je vždycky strašně potěšující. Informuju jí: "Zatim dobrý" a probíhám místem startu a budoucího cíle, Staromákem. No, tak za 30 km tu budu znovu, snad...

14 km - na zahrádkách kolem Prašné brány tolik lidí s pivkama!! No ne, že bych si jedno nedal!!

17 km - sbíhá se pod Vyšehrad a směrem pod Nuselák. Začínají mě nepříjmně bolet nohy. No, docela brzo...

18 km - slunce.. A s ním vedro! Teď ne! Zalez. Mělo jsi nás obšťastňovat předchozí 3 týdny, místo toho jsi bylo schované, tak teď táhni.. 

20 km - bohužel, bolest nohou se nezmirňuje a začínám zpomalovat. V předzávodních myšlenkách jsem doufal, že na 20. kilometru mi bude ještě dobře, ale už asi čtvrt hodiny tomu tak není, a Sportstracker, který předbíhá reálnou vzdálenost touhle dobou už o nějakých 400 metrů, mi hlásí, že mám poslední km za 6:19. 

22 km - trať je teď na jednom z nejhorších míst - dlouhatánská rovina kolem kolejí do Podolí, kde míjíte běžce, kteří běží nějakých 3 km před vámi / za vámi. Vypadá to, že ta obrátka snad nepřijde... Krize pokračuje a začínám si poprvé nadávat, že mě kdy vůbec napadlo, chtít běžet takovouhle dálavu.. Lupnu do sebe první Carbosnack a doufám, že aspoň placebo efekt mi na chvilku trošku uleví.

25 km - dva kiláčky se mi běželo přeci jen trošku líp, ale vrátilo se to do starých kolejí, a nohy bolí čím dál víc. Poprvé koketuju s myšlenkou zabalit to včas, než se trápit další 2 hodiny, a pak někde exnout.. Na Palackého mostě, krátce po odporném výšlapu (kterého byste si během chůze ani nevšimli :D), na mě podruhé čeká má drahá s Kamilem. Zastavuju se u nich, a přemýšlím, že tam už zůstanu. "To dáš!!" "Tvl ještě 17 kilometrů a už je mi blbě!!" Navíc mě dost trápí ledové ionťáky během trati. Mám žízeň, chuť na sladké pití, ale můj krk nenávidí nic ledového, takže na občerstvovačkách dost trpím.

27 km - poprvé chvilku jdu. Takhle brzy.. No, to jsem zvědav jak dlouho ještě vydržím.. A je mi opravdu zle.. Zase si nadávám za ten blbý nápad na Nový rok, běžet tohle peklo.. Časy, co mi hlásí Sportstracker, už nevnímám, už sklouzly k 7 min. za 1 km, teď už není vůbec důležité, jak běžím.. No.. I když.. Značně se prodlužuje doba mezi jednotlivými kilometrovníky a opravdu to neutíká.. Pomalu si to propočítávám.. No, touhle rychlostí mě čekají ještě 2 hodiny.. Asi se na to vykašlu!

29 km - míjíme závodníky o tři km zpátky. Spousta z nich jde, spousta se prapodivně bolestivě kroutí. Když je tak sleduju, vybaví se mi slogan, který je na stránkách a billboardech RunCzechu, tedy hlavního pořadatele maratonu. "All runners are beautiful!" Začnu se nehorázně smát, protože teď rozhodně "beautiful nejsou!!" Pak se podívám do siluety, kterou vrhá můj stín, jak je pokroucená a vypadá opravdu komicky, a musím se smát znovu. No já jsem všechno, jen ne "beautiful" :D

30 km - selfíčko u 30. kilometrovníku. Mobil stávkuje, takže si půlminutky postojím, než se vzpamatuje.. Až to se mnou sekne, bude to poslední fotka v galerii telefonu, tak alespoň bude vidět, kam až jsem uběhl.

32 km - už jenom deset!! Krize zůstává stejná, nezhoršuje se, asi potřetí chvilku jdu. Propočítávám, jak dlouho mi ještě zbývá, když už běžím pomaleji, než 7 min. za km. No, ještě minimálně hodinu, dvacet.. Tvl, to je ještě doba!!! Už nechci!!! Kolena už mám v jednom ohni, do toho cítím záda, kyčle, pálí mě na tříslech... A zase ty výčitky za ten debilní nápad s maratonem..

34 km - čas na druhý Carbosnack. Nejde mi otevřít, žebrám u občerstvovačky, aby mi ho někdo otevřel nůžkami, nikdo nemá.. Tak jej zuřivě trhám zubama, nakonec asi po půl minutě úspěšně, beru si pití, a doufám, že se mi trošku uleví jako po tom prvním. Bohužel teď už ne.. 

35 km - za minutu poběžím už 4 hodiny.. Napadá mě, že jsem si vlastně touhle vzdáleností zaběhl osobák! A taky jsem si uvědomil, že Keňani s Etiopanama už jsou v cíli skoro dvě hodiny!!! Hajzlové!! Ale už jenom 7 km. Teď už jsem rozhodnutý, že to nevzdám. I kdybych měl těch 7 km dojít!!

37 km - rozhlížím se kolem sebe. Skoro jediný běžím!! :D :D Opravdu, většina lidí na této vzdálenosti už častěji jde, než běží. Ještě také chvíli jdu a říkám si, že je to naposled, teď už to do cíle vydržím během!! Přede mnou krásný zadek, ale na to teď naprosto nemám pomyšlení. Koukám dál do země, to je mi nejmíň blbě :D :D Ale blíží se to!!!

39 km - je mi líp, než na 25. km. Krize je stále stejná (jsem potěšen a překvapen, že už se vlastně nezhoršuje, jen prostě trvá již třetí hodinu), už jsem si na ní asi zvykl, nebo nevím co.. Ale cíl se blíží, takže mě začíná ovládat pocit euforie. Trošku se mi hrnou slzy do očí, když si pomyslím, že teď už mě nic nezastaví. A nakopává mě to na posledních 20 minut!

41 km - naposledy u trati má drahá, pumpuju a řvu směrem k ní: "Mam to! Yes!!"

cíl - cílová rovinka je neskutečně dlouhá, ale chce se mi brečet radostí, protože kvůli tomuhle momentu jsem byl na zbytek světa poslední dva měsíce protivný, a teď jsem tady. Na Staromáku, v cíli svého prvního (no a dnes jsem přesvědčen, že posledního) maratonu! Chce se mi zvedat ruce k nebi, ale přeci jen je u cíle tolik diváků, že si připadám trapně, skoro tři hodiny po Afričanech :D, takže jenom řvu, bouchám se do prsou a v čase 4:40:33 dobíhám do cíle.

Po doběhu je mi chvíli blbě, ale pak se to uklidní. Euforie je obrovská. Teď už si až do 70ti let můžu řikat "maratonec". A děkuju v duchu hlavně své milé, že vydržela ty moje dva měsíce fňukání z bolístek krku a plic a z toho, jak se mi špatně běhá. 
Máte-li rádi sebetrýzeň, a opravdu hodně dlouhou, je tahle trať přímo pro vás. Jste-li ale trošku normální, tohle martyrium si odpusťte :D :D Teď jsem ještě stále plný dojmů, ale obávám se příštích několika dnů.. Ne, abyste se mi, až mě uvidíte se hýbat, smáli! A rozhodně se mě neptejte, proč chodím, jako kdybych měl v kalhotech naděláno :D I když.. Mě nenaserete! Já jsem totiž MARATONEC :P :P 






středa 3. května 2017

Marné vyhlížení K(C)arolín...

Takovou dobu jsem se na to těšil.. Vzali jsme si se svou drahou dovolenou, abychom tento rok nepropásli možnost vidět elitní světové tenistky. Tedy něco, co bylo kromě Fed Cupu v té naší rodné zemi dlouhé roky nemožné. J&T Banka Open sice nepatří mezi světové elitní podniky, i tak je na něm ale samá tenistka z první světové stovky.
Když jsem se dozvěděl, že kromě světové trojky, Karolíny Plíškové, ulovili pořadatelé i mojí oblíbenkyni, další Karolínu, ale tu dánskou a s C na začátku, tedy Woznickou, byl jsem štěstím bez sebe. Čtvrtek a pátek jsme si tedy vzali volno, že si užijeme čtvrtfinále a semifinále. A nejlíp s oběma K(C)arolínami. 
No, a dopadlo to nejhůř, jak mohlo. 
Česká Karolína mě nakrkla již v první den turnaje. Tím, jak zápas bez špetky zájmu odehrála a nechala se vyprovodit ve dvou setech Giorgiovou. A hlavně svými salámistickými komentáři typu: "Vypadla jsem v Praze.. Neposeru se z toho.. Bylo tu hodně lidí, ale moc mi to nepomohlo.. Jsou přede mnou důležité velké turnaje před Roland Garros." Řečeno slovy momentálně nejpopulárnějšího muže v zemi: Sorry jako..,.ale víc už pro svojí neoblíbenost mezi některými českými fandy udělat nemohla. A na všech fórech napříč českými sportovními internetovými stránkami to pořádně slízla..
Dánská Caroline, druhá nasazená, nepřežila druhé kolo, a pakuje se z turnaje dneska.. Sice po mnohem bojovnějším výkonu, a až po tiebreaku ve třetim setu, ale končí.. 
K tomu se ještě z turnaje odhlásila loňská vítězka, Lucie Šafářová.
Bára Strýcová a ještě další české holky v turnaji stále zůstaly, tak se na ně zítra těším. 
Ale Karolíny ani Caroline se nedočkám :(
Ach jo..