neděle 7. května 2017

Můj první maraton

Dnes byl ten velký den, kdy jsem měl naplánováno, že přijdu v Praze o maratonské panictví. Chtěl jsem si to prostě zkusit, protože člověk nikdy neví, jak dlouho mu bude zdraví sloužit, a po třech běžeckých sezonách, zakončených půlmaratony, jsem se na Nový rok rozhodl, že to letos zkusím.
Nebudu tu opakovat moje stokrát omílané nářky na neschopnost přestát jarní měsíce bez zánětů průdušek a nosohltanu, shrnu to do krátké věty - příprava byla těmito "bolístkami" protkaná téměř celou dobu a stála za pí.... Přesně takovýhle duben, jako byl letos (tedy evergreen v podobě větru, 4 stupnů a deště) jsem opravdu nepotřeboval. Ale ač denně na pochybách, startu jsem se nakonec dočkal.
A abych vás, mé drahé přátele, o tenhle zážitek neochudil, přiblížím Vám teď, jak to asi probíhá, když poprvé v životě absolvujete takovouhle pálku. Času na všemožné myšlenky máte tolik, že se někdy opravdu bavíte sami sebou.

Na startu jsem byl až v koridoru L, ale jelikož mým jediným cílem bylo závod doběhnout, bylo mi úplně jedno, že startovní branou probíhám až 10 minut po afrických šampionech, kteří tou dobou již polykali tak čtvrtý kilometr. Uklidnilo mě, že limit na dosažení cíle byl 7 hodin. Říkal jsem si, že 20 km desetikilometrovou rychlostí vydržím, a zbytek můžu dojít. Průměrná rychlost chůze je 5 km, takže bych měl celkový průměr 7,5 km na hodinu, a to se vejdu možná i pod šest hodin :D :D

3 km - dobíhám na Karlově mostě Táňu s Jirkou, mám ještě spoustu energie na p...viny, dělám si selfie, fotím vodu a přijde mi, že současným tempem 6 minut na 1 km běžím tak na 50 % svých možností. Tohle přeci 4 hodiny vydržim, vždyť se skoro ploužím.

4 km - mám hlad! Jakto? Vždyť jsem tak hezky snídal, rýži s kuřetem, jedl energetické tyčinky. No jak vydržím o hladu další čtyři hodiny?? 

10 km - mám je za hodinu, držím tempo 6 minut na 1 km a je mi hej. Je krásně, není ani zima, ani vedro, kochám se krásnými pražskými uličkami, Vltavou, koukám holkám před sebou na zadky a říkám si, jaká je to běhání nádhera.

12 km - má drahá poprvé u trati. Musím říct, že vidět během takovéhohle závodu blízkou osobu u trati je vždycky strašně potěšující. Informuju jí: "Zatim dobrý" a probíhám místem startu a budoucího cíle, Staromákem. No, tak za 30 km tu budu znovu, snad...

14 km - na zahrádkách kolem Prašné brány tolik lidí s pivkama!! No ne, že bych si jedno nedal!!

17 km - sbíhá se pod Vyšehrad a směrem pod Nuselák. Začínají mě nepříjmně bolet nohy. No, docela brzo...

18 km - slunce.. A s ním vedro! Teď ne! Zalez. Mělo jsi nás obšťastňovat předchozí 3 týdny, místo toho jsi bylo schované, tak teď táhni.. 

20 km - bohužel, bolest nohou se nezmirňuje a začínám zpomalovat. V předzávodních myšlenkách jsem doufal, že na 20. kilometru mi bude ještě dobře, ale už asi čtvrt hodiny tomu tak není, a Sportstracker, který předbíhá reálnou vzdálenost touhle dobou už o nějakých 400 metrů, mi hlásí, že mám poslední km za 6:19. 

22 km - trať je teď na jednom z nejhorších míst - dlouhatánská rovina kolem kolejí do Podolí, kde míjíte běžce, kteří běží nějakých 3 km před vámi / za vámi. Vypadá to, že ta obrátka snad nepřijde... Krize pokračuje a začínám si poprvé nadávat, že mě kdy vůbec napadlo, chtít běžet takovouhle dálavu.. Lupnu do sebe první Carbosnack a doufám, že aspoň placebo efekt mi na chvilku trošku uleví.

25 km - dva kiláčky se mi běželo přeci jen trošku líp, ale vrátilo se to do starých kolejí, a nohy bolí čím dál víc. Poprvé koketuju s myšlenkou zabalit to včas, než se trápit další 2 hodiny, a pak někde exnout.. Na Palackého mostě, krátce po odporném výšlapu (kterého byste si během chůze ani nevšimli :D), na mě podruhé čeká má drahá s Kamilem. Zastavuju se u nich, a přemýšlím, že tam už zůstanu. "To dáš!!" "Tvl ještě 17 kilometrů a už je mi blbě!!" Navíc mě dost trápí ledové ionťáky během trati. Mám žízeň, chuť na sladké pití, ale můj krk nenávidí nic ledového, takže na občerstvovačkách dost trpím.

27 km - poprvé chvilku jdu. Takhle brzy.. No, to jsem zvědav jak dlouho ještě vydržím.. A je mi opravdu zle.. Zase si nadávám za ten blbý nápad na Nový rok, běžet tohle peklo.. Časy, co mi hlásí Sportstracker, už nevnímám, už sklouzly k 7 min. za 1 km, teď už není vůbec důležité, jak běžím.. No.. I když.. Značně se prodlužuje doba mezi jednotlivými kilometrovníky a opravdu to neutíká.. Pomalu si to propočítávám.. No, touhle rychlostí mě čekají ještě 2 hodiny.. Asi se na to vykašlu!

29 km - míjíme závodníky o tři km zpátky. Spousta z nich jde, spousta se prapodivně bolestivě kroutí. Když je tak sleduju, vybaví se mi slogan, který je na stránkách a billboardech RunCzechu, tedy hlavního pořadatele maratonu. "All runners are beautiful!" Začnu se nehorázně smát, protože teď rozhodně "beautiful nejsou!!" Pak se podívám do siluety, kterou vrhá můj stín, jak je pokroucená a vypadá opravdu komicky, a musím se smát znovu. No já jsem všechno, jen ne "beautiful" :D

30 km - selfíčko u 30. kilometrovníku. Mobil stávkuje, takže si půlminutky postojím, než se vzpamatuje.. Až to se mnou sekne, bude to poslední fotka v galerii telefonu, tak alespoň bude vidět, kam až jsem uběhl.

32 km - už jenom deset!! Krize zůstává stejná, nezhoršuje se, asi potřetí chvilku jdu. Propočítávám, jak dlouho mi ještě zbývá, když už běžím pomaleji, než 7 min. za km. No, ještě minimálně hodinu, dvacet.. Tvl, to je ještě doba!!! Už nechci!!! Kolena už mám v jednom ohni, do toho cítím záda, kyčle, pálí mě na tříslech... A zase ty výčitky za ten debilní nápad s maratonem..

34 km - čas na druhý Carbosnack. Nejde mi otevřít, žebrám u občerstvovačky, aby mi ho někdo otevřel nůžkami, nikdo nemá.. Tak jej zuřivě trhám zubama, nakonec asi po půl minutě úspěšně, beru si pití, a doufám, že se mi trošku uleví jako po tom prvním. Bohužel teď už ne.. 

35 km - za minutu poběžím už 4 hodiny.. Napadá mě, že jsem si vlastně touhle vzdáleností zaběhl osobák! A taky jsem si uvědomil, že Keňani s Etiopanama už jsou v cíli skoro dvě hodiny!!! Hajzlové!! Ale už jenom 7 km. Teď už jsem rozhodnutý, že to nevzdám. I kdybych měl těch 7 km dojít!!

37 km - rozhlížím se kolem sebe. Skoro jediný běžím!! :D :D Opravdu, většina lidí na této vzdálenosti už častěji jde, než běží. Ještě také chvíli jdu a říkám si, že je to naposled, teď už to do cíle vydržím během!! Přede mnou krásný zadek, ale na to teď naprosto nemám pomyšlení. Koukám dál do země, to je mi nejmíň blbě :D :D Ale blíží se to!!!

39 km - je mi líp, než na 25. km. Krize je stále stejná (jsem potěšen a překvapen, že už se vlastně nezhoršuje, jen prostě trvá již třetí hodinu), už jsem si na ní asi zvykl, nebo nevím co.. Ale cíl se blíží, takže mě začíná ovládat pocit euforie. Trošku se mi hrnou slzy do očí, když si pomyslím, že teď už mě nic nezastaví. A nakopává mě to na posledních 20 minut!

41 km - naposledy u trati má drahá, pumpuju a řvu směrem k ní: "Mam to! Yes!!"

cíl - cílová rovinka je neskutečně dlouhá, ale chce se mi brečet radostí, protože kvůli tomuhle momentu jsem byl na zbytek světa poslední dva měsíce protivný, a teď jsem tady. Na Staromáku, v cíli svého prvního (no a dnes jsem přesvědčen, že posledního) maratonu! Chce se mi zvedat ruce k nebi, ale přeci jen je u cíle tolik diváků, že si připadám trapně, skoro tři hodiny po Afričanech :D, takže jenom řvu, bouchám se do prsou a v čase 4:40:33 dobíhám do cíle.

Po doběhu je mi chvíli blbě, ale pak se to uklidní. Euforie je obrovská. Teď už si až do 70ti let můžu řikat "maratonec". A děkuju v duchu hlavně své milé, že vydržela ty moje dva měsíce fňukání z bolístek krku a plic a z toho, jak se mi špatně běhá. 
Máte-li rádi sebetrýzeň, a opravdu hodně dlouhou, je tahle trať přímo pro vás. Jste-li ale trošku normální, tohle martyrium si odpusťte :D :D Teď jsem ještě stále plný dojmů, ale obávám se příštích několika dnů.. Ne, abyste se mi, až mě uvidíte se hýbat, smáli! A rozhodně se mě neptejte, proč chodím, jako kdybych měl v kalhotech naděláno :D I když.. Mě nenaserete! Já jsem totiž MARATONEC :P :P 






2 komentáře:

  1. Gratuluju, jsi dorec. Teď dáme 42 piv :-). Šumák

    OdpovědětVymazat
  2. Tak jsi to nakonec dal!!! Gratulace Bohy! Jsi pašák :D:D:D
    Víťa

    OdpovědětVymazat