čtvrtek 18. května 2017

Konec cesty za medailí.. Opět..

Vlaječky z aut dolů, pěkně si nadělejme zpět ty mínusové hodiny, které nám naskákaly brzkými odchody kvůli českým hokejovým zápasům, vykliďme parky a náměstí, kde jsme se chystali instalovat obrazovky na případné finále, a pokračujme ve svých poklidných životech občas protkanými nadáváním na počasí, politiku a uprchlíky. Cesta hokejistů s českým znakem na prsou za medailí z mistrovství světa končí i letos v prvním kole play off, tedy ve čtvrtfinále.
Překvapení se nekonalo. Zápas vlastně jen vtěsnal do šedesáti minut všechny aspekty naší hry, kterou jsme mohli sledovat ve skupinových bojích. V první třetině aktivní hra s neschopností zakončit téměř do prázdné brány, poté první vážnější šance soupeře a hned dvougólové manko, a po zbytek zápasu snaha a bojovnost, leč marná a bez gólového úspěchu. Troufám si říct, že právě v té nejlepší pasáži, tedy v prvních minutách celého včerejšího zápasu, Češi o šanci na postup přišli. Rusové, jak trefně poznamenali komentátoři zápasu, byli tou dobou ještě myšlenkami někde na nádraží v Kolíně, naši je pěkně přitlačili, ale celoturnajová bolest s neschopností pořádně vystřelit jim žádný efekt v podobě případného vedení nepřinesla. Pak se soupeř vzpamatoval, a od druhé třetiny si tak nějak v poklidu hlídal naše občasné nájezdy před bránu a nulu na kontě obdržených gólů. Asi tak od páté minuty druhé třetiny jsem byl vnitřně na sto procent přesvědčen, že sobotní rozpolcení, kdy poběžím karlovarský půlmaraton, a zároveň budeme případně bojovat o postup do finále, mě nečeká.
Ve skupině toporní Finové dokázali zaskočit USA a protože ve večerních zápasech překvapení nepřišlo, čeká nás víceméně tradiční každoroční semifinálové složení. Švédsko, Finsko, Kanada, Rusko. Teď už je mi upřímně jedno, kdo to vyhraje, samozřejmě hlavně ať to nejsou Rusáci :D
Ještě se krátce vrátím k našemu vystoupení a především k nevalné produktivitě, která nás během turnaje pronásledovala. Já, který jsem nikdy v hokejové výstroji nestál, rozhodně nebudu nikoho kritizovat, jako ty tisícovky chytrolínů od piv v hospodách, že "za ty prachy uměj h...." a podobně. Ale fakt by mě zajímalo, jak velký rozdíl může být v tom, když někdo nastupuje celou sezónu na užším kluzišti, a potom přijede do Evropy na to "letiště", jak tomu obvykle hráči z NHL říkají. Zatímco u Kanaďanů mám pocit, že když přijedou na MS, mají najednou na všechno víc místa a jejich hra působí naprosto bezstarostně a jakoby pro ně byla mnohem lehčí, u většiny českých hráčů, kteří ze zámoří přijedou, se několik posledních let nemůžu zbavit dojmu, že během MS jsou jen svým stínem oproti tomu, co předvádí v zámoří. Letošní resumé čtyř útočníků z NHL (Pastrňák, Plekanec, Voráček, Sobotka) během osmi zápasů světového šampionátu jsou 2 góly!! Podobně tomu bylo i v předchozích sezónách (samozřejmě vyjma boha s číslem 68, který ozdobil pražský šampionát svými šesti zásahy). A přitom Pasta a Voras patřili k lídrům kanadského bodování a nastříleli v součtu kolem 50ti gólů. Kdysi byl Vrbata kritizován, když na MS nepřijel a řekl, že na širším kluzišti by byl poloviční a moc by týmu neprospěl. Asi věděl, proč to říká.. Za posledních několik let jsme v žádném jiném borci, který po konci sezony v NHL přijel pomoci k medaili, než v Jágrovi, toho obávaného kanonýra a rozdílového hráče nenašli.
Ve vyřazovací fázi posledních čtyř MS odehráli naši hokejisté 8 zápasů a z toho 5x vyšli gólově naprázdno... České čekání na medaili trvá již 5. rok. A počet mezinárodních turnajů bez medaile, když připočítáme exhibici zvanou Světový pohár a poslední olympijské hry, se vyšplhal už na číslo 7.
Příští sezónu bude právě kvůli bojům pod pěti kruhy hned dvojí šance tuhle šňůru utnout. Už aby to bylo!!!!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat