Zlatí Švédi, zlatí Češi už jen na nahrávkách, "asi" rozhodnutý prales a můj nový běžecký osobák

Mistrem světa v ledním hokeji pro rok 2017 je Švédsko. Raduje se znovu po čtyřech letech. Kanada po strhujícím boji, který vyvrcholil poprvé až samostatnými nájezdy, na zlatý hattrick nedosáhla.
Kdo viděl finále, musí mi dát za pravdu, že to byla nádhera. Přesně, jak to řekli komentátoři - jako hokej v NHL, ale na širokém ledě. Jak jsem si ve skupině zoufal, že když jsem koukal na ranní záznam ze Stanley Cupu, a potom jsem přepnul na MS, bylo to jak ve zpomaleném filmu, tak tentokrát to byla pastva pro oči. Padly sice jen dva góly na obou stranách, ale hlavně dílem výtečných výkonů Pickarda s Lundqvistem.
No, marná sláva.. Zkuste si představit, jak by asi vypadalo finále, kdyby v něm hráli Češi.. Ne, v současné době jsme opravdu míle vzdáleni světové hokejové špičce a jsem rok od roku šťastnější, že jsem mohl zlatou generaci zažít. Naši synové či vnukové nejspíš budou na naše: "Tenkrát jsme hráli o medaile každý rok..." reagovat s takovým tím rezignovaným a polootráveným ksichtem, jakým "obšťastňováváme" naše rodiče a prarodiče my, když spílají: "Jo, to tenkrát chutnaly buřty jako buřty a za dvacku jsme si mohli dát deset piv a koupit cigára.." Nevěřím, že se v současném přístupu mladé generace ke sportu něco změní a stejně tak pochybuju, že se přestanou protěžovat synáčci movitějších rodičů. Nezapomeňte si všechny ty nahrávky z vítězných mistrovství a z Nagana schovat!!!!

Český fotbalový prales pozná svého krále opravdu až po posledním kole. Slavie vede před Plzní o bod, a jelikož ani jeden z adeptů na titul nehraje proti týmu, který body potřebuje, moc nevěřím tomu, že jeden z nich ztratí. Tím by titul putoval do Edenu. Stejně tak, ač fanoušek Teplic, nevěřím, že Boleslav klopýtne v Liberci (jelikož mu taky o nic nejde), a tak nakonec žlutomodří na poháry nedosáhnou. Naše liga má prostě svoje specifika. A jedním z nich je, že poslední kola vždy vítězí ti, kteří to potřebují :D :D

Ještě se pochlubím se svým posledním běžeckým výkonem. 14 dní po maratonu jsem si střihl svůj čtvrtý RunCzech půlmaraton (celkově pátý soutěžní) a poprvé jsem se dostal pod hranici 1:45, konkrétně o 30 vteřin. Ta pětihodinová pražská bolest už odezněla. A teď jsem z ní těžil, protože jsem se poprvé přistihl, že se těším, jak ten závod bude krátký!! :D Udržel jsem tempo těsně pod 5 minut na 1 km až do konce závodu. A to i přesto, že jsem zase poznal nový druh nepříjemnosti. Tentokráte to byl ten pocit, že potřebujete na onu místnost, ale když tam sednete, vydá vaše pozadí maximálně ostudný zvuk a trošku toho řidčího, co vaše střeva nabízí. A jen natáhnete kalhoty, ten pocit se vrátí. Naštěstí jsem i se všemi zaťatými svaly kolem sedacího ústrojí, které tím nezvykle bolely už od začátku, vydržel až do cíle s plánovanou rychlostí! :) Video ze závodu ZDE

Komentáře