úterý 27. června 2017

Hrací systémy turnajů UEFA a FIFA jako dokonalý nástroj pro výsledkové machinace..

Itálie : Německo 1:0 (a podmínka nevýhry Česka v souběžném zápase s Dány) bylo jediné skóre, které by znamenalo postup obou týmů ze skupiny C mistrovství Evropy do 21 let. A světe div se, po odehraných 90 minutách přesně toto svítilo na výsledkové tabuli na stadionu v Krakově. Vyšachovalo to Slováky, kteří o dva dny dříve zaznamenali druhou výhru ve skupině, 3:0 nad Švédy, a vyhoupli se na druhé místo za Anglii. Na nepostupové druhé místo. V systému, který z turnaje udělal matematickou olympiádu a ze Slováků ubrečence, za něž (nepochybně rovněž i kvůli předvolební popularitě) oficiálně orodoval i premiér vlády Robert Fico. Italové s Němci (kteří nevystřelili jedinkrát na bránu!) byli vnímáni jako podrazáci, kteří na úkor spravedlivého výkonu upřednostnili neférovou a účelnou šaškárnu..
A ono se dalo čekat něco jiného? V moderním fotbale? V prostředí, které už ze žáků vychovává podvodníky, kteří se snaží ožulit rozhodčího a z nadějných hráčů už od dosažení plnoletosti přeplácením dělá samolibé frajery?
Vím, že jsem tu cca před necelými dvěma měsíci tepal do systému hokejového mistrovství, a tak mohu vypadat jako notorický stěžovatel na jakékoliv herní schéma. Ale zatímco ten hokejový model je tragédie hlavně pro diváky, to, co vytvořily fotbalové asociace UEFA a FIFA za poslední roky za pasystémy na mezinárodních turnajích, je dokonalý nástroj pro kalkulace, spekulace, podvůdky, protesty a vzájemné dohody týmů, spolu hrajících..
Začalo to velkým EUREM a rozšířením na 24 týmů. Postupují nejlepší čtyři třetí ze skupin, a dva nejhorší třetí končí.. V praxi to mimojiné znamená třeba to, že jeden z týmů, který nastupuje v prvních skupinách, čeká v dějišti mistrovství další tři, čtyři dny, aby poté zklamán odjel domů. A často po výhře outsidera nad favoritem v poslední den základních skupin, z nichž ale gigant má jistotu postupu a při porážce se nakonec třeba dostane do výhodnější části pavouka. Trenéři, hráči a komentátoři většinou ve studiích a během zápasů s jistými obličeji tvrdí, že takovéhle přemýšlení je blbost a nikoho by to ani nenapadlo, ale během těch několika dní na pokojích, kdy jsou hráči během dlouhodobých turnajů spolu a mají spoustu volného času, se špekuluje nad všemi možnými variantami ostošest.. Není náhodou, že na posledním Euru nepostoupily ze třetích míst právě týmy z prvních odehraných skupin. Nejinak tomu bylo i na dřívějších světových šampionátech z let 1986, 1990 a 1994, kde se právě tímto systémem hrálo.
Ještě stupidnější systém mělo letošní EURO do 21 let, kdy postupoval ze druhého místa jen nejlepší druhý. Závěrečné zápasy ve skupinách se buďto hrály do počtu, nebo se v nich mohlo kalkulovat, jako již ve zmíněném duelu Italů s Němci. No a když potom „bystrá“ UEFA nasadí do rozhodujícího zápasu B skupiny rozhodčí ze Slovenska, tedy státu, který „čeká“ na druhém místě o den dříve odehrané skupiny, a tudíž potřebuje, aby v tom daném utkání Portugalci dopadli hůře, než právě Slováci, není zajisté náhoda, že jim nezapomene vyloučit hráče..  Nad tímhle jsem opravdu žasnul.
No a teď si představte ten nový „úžasný“ model se 48 týmy na MS od roku 2026 a 16ti skupinami PO TŘECH..
Příklad: Skupina Itálie, Ekvádor, Zambie. První zápas – Itálie : Zambie 2:1, druhý zápas po třech dnech Zambie : Ekvádor – 1:0.. A protože souběžně v tomhle formátu se hrát nedá, poslední zápas Ekvádor : Itálie se bude hrát zase až za tři dny.. Stav po dvou zápasech bude Itálie 3 (2:1), Zambie 3 (2:2 – odehrány oba zápasy) a Ekvádor 0 (0:1). Rozhodovat bude skóre. V posledním zápase se utká Itálie s Ekvádorem.. Všechny výsledky, kdy Ekvádor Itálii o gól porazí od výsledku 3:2 a víc, budou znamenat italské vítězství ve skupině a druhé místo pro Ekvádorce. Že je to zbytečná spekulace už dopředu? Tak se těšte.. Těch skupin tam bude 16!!!!! A ve všech z nich bude mít jeden tým před závěrečným zápasem už odehrané své dva zápasy a bude jen čekat, jestli se zbylé dva týmy náhodou nespletou, a nezahodí výsledkové kalkulace do koše… Pochybuju.

UEFA a FIFA svými turnajovými systémy jen nadále rozšiřuje hrací plochu pro podvody a machinace. V současnosti je to bohužel nejcharakterističtější fotbalový rys.. A protivné reklamy na FIFA Fair Play v každé tenisové pauze během Roland Garros, kdy jsem u stále stejné melodie už musel vypínat zvuk, mě o opaku nepřesvědčí.. 

středa 21. června 2017

Postupová naděje na ME21 a golfová retardace..

Teplo, slunečno, tedy to, co bych chtěl celý rok, je tu. A proto jste si museli dát 10ti denní dietu od mých tlachů, protože pobyt v mé oblíbené výhni jasně poráží čas strávený u televizní obrazovky / monitoru / telefonu.. Takže jen krátce k posledním událostem.

ME 21. Byla to poslední fotbalová kategorie, ve které jsme ještě neklesli do podprůměru, a z níž chodily do Čech optimistické zprávy ohledně výkonů a výsledků. Když jsem ale viděl los s Němci, Itálií a Dány a postupový klíč turnaje, na všechny komentáře tipu: "Na postup máme" jsem reagoval takovým tím ušklíbnutím s vysokým obsahem pesimismu. Ale k prvnímu zápasu s Němci jsem (ač s mírným záznamovým zpožděním) zasedl poměrně natěšen. A po 60ti minutách zápasu hřmělo naším obývacím pokojem: "Měsíc jsem nekoukal na zku..... fotbal a bylo mi dobře!!!" Sice jsme si v poslední čtvrthodině přeci jen vypracovali alespoň nějaké šance, ale jejich zakončení mi připomnělo doby, kdy jsem se motal po futsalových hřištích a ještě to měl natočené na videu.. Tedy poloprázdná branka, pozice z níž se nedá minout, ale míč v pletivu za bránou...
Jaký to kontrast se včerejším bájným triumfem nad vycházejícími hvězdami italské kopané. Sice jsme zase měli pasáže, kdy nás soupeř přehrával, ale třemi góly (a tím nádherným třetím si u mě Lüftner alespoň částečně vyprosil odpuštění za to, jak v obou zápasech rychlostně zaostával za vším, co se okolo něho mihlo) jsme si došli pro výhru, v kterou jsem já po tom prvním zápase upřímně nevěřil.
Postup do semifinále je ale stále dost daleko. První už skončíme těžko, a postupuje jen nejlepší druhý ze tří ostatních skupin. Na druhých příčkách jsou teď v Áčku Slovensko, v Béčku Portugalci a v Céčku právě Češi společně s Itálií. Všichni svorně s jednou výhrou a skóre 3:3. K postupu tedy musíme vyhrát nejvyšším rozdílem ze všech ostatních týmů na druhých příčkách. Slováky čeká Švédsko a Portugalce Makedonie. A právě u tohohle zápasu se obávám, že to budou mít chlapci z Pyrenejského poloostrova mnohem lehčí než naši borci proti Dánům.. A tak se spíš obávám stejného konce, jako na posledním ME 21 v Česku, kdy jsme sice odehráli krásný druhý a třetí zápas, ale jeden gól nám k postupu nakonec chyběl..

Těch mezinárodních fotbalových turnajů se teď v červnu hraje spoustu, těšil jsem se na Pohár FIFA, který se tradičně hraje rok před mistrovstvím světa v jeho dějišti jako taková zatěžkávací zkouška pro pořadatele. Já si při něm vždycky prohlídnu sítě na brankách, úhel kamer a celkový vzhled přenosů, které nás za rok během velkého World Cupu čekají.. V Rusku sítě pěkné, kamera bohužel zase v desáté řadě, jak je tomu poslední roky zvykem (Jablonec hadr..). Ale tím vás nebudu zatěžovat, tohle zajímá stejně jenom pošuka, jako jsem já.. Každopádně turnaj jsem nikde nezaregistroval, takže musím vzít zavděk jen krátkými sestřihy. Všiml jsem si, že se během turnaje poprvé naostro zkouší video. A těch ofsajdových oprav bylo opravdu dost! V zápase Portugalců s Mexikem by padl jeden neregulérní gól a naopak by byl jeden regulérní neuznán.. Zdržení žádné a spravedlnosti učiněno za dost.

Když se umím chlubit (jako naposledy maratonem), je třeba se taky přiznat k opačným typům výkonů.. A tím byl můj druhý golfový turnaj, na který se moje marná maličkost přihlásila. Opět jediný se svými holemi přes rameno v houfu hráčů s elektronickými vozítky, ale tentokráte i výkonem velice připomínajícím někoho, kdo šel zrovna kolem a půjčil si výbavu na recepci.. První polovina tragická, užil jsem si hry z vysoké trávy až až, a jelikož jsem šel ve flajtu se dvěma hráči, co měli handicap 8 a 11 a bez nějakého velkého nápřahu pálili o 100 metrů dál než já, měl jsem po pěti jamkách chuť schovat se do křoví a už z něho nevylézt. Nakonec jsem na druhé devítce přeci jenom z retardace mírně ubral a tak skončili v naší kategorii ještě tři lidi pode mnou. Na své vítězství z jediného dosud hraného turnaje jsem tedy očekávaně nenavázal, ale navíc si ještě odnesl pocit, že cesta ke stabilní výkonnosti bez úderů do země či do všech možných stromů a křoví po stranách hřiště je hoodně dlooouhá, ne-li v mém případě nekonečná.. Alespoň, že v tom běhu mi to zatím běhá rovně..




pondělí 12. června 2017

Rafovo pařížské desatero a zasloužený titul pro Ostapenkovou

DESET!!
To je počet titulů z Roland Garros, které má ve své vitríně od včerejška Rafa Nadal. Potřetí v historii si tenhle nejlepší antukář v historii podmanil French Open dokonce bez ztráty setu.
S mou milou jsme večer zasedli k finále a čekali krásný a vyrovnaný souboj, protože i když Nadal doposud válcoval všechno, co mu přišlo do cesty, Stan Wawrinka finálové a jiné veledůležité duely vždy zvládal a tak jsme doufali, že to bude stát za to. Ale kdeže! I kdyby se Stan přetrhl, proti antukovému králi byl naprosto bez šance na jakékoliv zdramatizování byť jen jediného setu. A tak jediné, co nakonec dokázal zlomit, byla raketa :D
Rafa dokončil své pařížské desatero.. Je to borec. Tolik triumfů na French Open, často označovaném za vůbec nejtěžší tenisový trunaj světa, je prostě něco, co se pravděpodobně už nikdy nikomu nepovede.
Naproti tomu finále žen, v němž jsem zpočátku neměl favoritku, byla pěkná podívaná. Postupem času jsem se klonil na stranu útočící Ostapenkové. Halepová mě leze na nervy nejen tím svým řevem, ale je to taková ta defenzivní obranářka, které jsem nikdy neměl v lásce. Ostapenkové jsem to nakonec, ač působí takovým tím dojmem drzého fracka, docela přál. Hraje moc pěkně, a tenhle typ hráčky, která má bojovnou a vítěznou mentalitu, současný ženský tenis rozhodně potřebuje. Nakonec jí ten nesmělý a upřímný úsměv během přebírání svého prvního životního titulu docela slušel. Mimochodem, říkal jsem už během pobytu ve Francii při prvním kole, a Kamča to může potvrdit, že po tom, co jsem Lotyšku viděl letos v Austrálii a na turnaji v Praze, se dostane určitě daleko. Uvidíme, kam jí její mladistvé sebevědomí donese. Nechť si hlavně nevezme příklad z princezny Bouchardové, která se po jednom roce, kdy vyletěla až do finále Wimbledonu, a zásobovala novináře sebevědomými výroky a útoku na post světové jedničky, začala věnovat více společenským záležitostem, a teď sotva přeleze na grandslamu druhé kolo..

Asi byste na mém blogu čekali i obšírnější článek o posledním českém kvalifikačním zápase v Norsku.

Nebude.

Nechci se rozčilovat..

pátek 9. června 2017

Plíšková může být spokojena. Zakažte to pornořvaní!!!

Jeden jediný krůček chyběl Karolíně Plíškové k postu světové jedničky. Ze včerejšího pařížského semifinálového dramatu s Halepovou nakonec odešla poražena. I tak si ale dovolím tvrdit, že může být naprosto spokojená. Antuka není její oblíbený povrch a její hře, založené hlavně na rychlých výměnách a tvrdých úderech, rozhodně nemůže vyhovovat. A tak kdyby mi někdo řekl po prvním kole pražského turnaje, kde se bez zájmu nechala vyprovodit Giorgiovou ve dvou setech (vidíte, jak mi chybí Gabča? Už používám její věty!! :D), že v Paříži uhraje semifinále, ťukal bych si na čelo. Sama Plíšková si po semifinále nemůže nic vyčítat. Hrála nejlíp, co jsem jí na antuce viděl. Jen proti sobě prostě měla robota, který všechno doběhl.
Množí se komentáře, jak je současný ženský tenis v krizi a že po odchodu Sereny na mateřskou (prý) pauzu postrádá výrazné a dominantní osobnosti. Dovolím si s tím trošku nesouhlasit. Nemyslím si, že nějaký sport potřebuje, aby mu někdo kraloval a okruh favoritů se ztenčoval na jednoho či dva. Jako tomu bylo v mužském tenise v letech minulých (Djokovič, maximálně Murray) nebo je tomu třeba v mužském biatlonu (Fourcade), či v německém fotbale (Bayern). Takováhle hegemonie danému sportu přináší jen to, že nezaujatý fanoušek je na věčně vyhrávajícího leda tak alergický.. Co se týče kvality, nikdy to nebude jako souboj Rogera z Rafou, a ženská labilita často způsobuje, že leckdy při trápení favoritky nepoznáte, že hraje 250. hráčka proti té z první desítky. Ale to neznamená, že se na zápasy nedá dívat!! A kdo viděl obě včerejší semifinále, musí mi dát za pravdu, že to byly nádherné souboje.
To, co to znechucuje mně, není rozhodně kvalita, ale ty zvuky. To pornohekání, které se stalo jakýmsi moderním trendem, který "zdobí" dnešní ženský tenis. Jakoby dnes už malým holkám jejich trenéři řekli: "Vyber si nějaký zvuk, kterým budeš deptat soupeřky.." Nikdo mi nevymluví, že ty příšerné zvuky nemůžou ty pipiny ztlumit, nebo je úplně přestat vydávat. Pochvaloval jsem si, že když Šarapovová na rok z tenisového cirkusu kvůli meldoniu zmizela, a Azarenková otěhotněla, nebudou moje uši (a nervy) během ženských zápasů tolik trpět. Ale těch hysterek je tam dnes většina!! Ani bych nedokázal vyjmenovat 10 hráček, které hrají tiše.. Mezinárodní tenisová federace by se tím měla začít zabývat a stanovit nějakou snesitelnou hranici. Než se tenhle neduh stane "populárnějším", než tenis potřebuje..
Během pátku se rozhodne i o finalistech mezi muži. Pro mě bude Wawrinka proti Murraymu favoritem, stejně jako Nadal proti Thiemovi. Ale právě v druhém souboji očekávám největší a nejkvalitnější bitvu letošního French Open. Oba hráči předvádějí ten nejlepší tenis. Thiem naposledy vypráskal stále více uvadajícího Djokoviče, a Nadal ještě nezažil dramatický set, v němž by se musel strachovat, že by jej mohl ztratit.
A jsem "moooooc rááááád", že páteční odpoledne a většinu sobotního dne strávím pracovně a k těmhle lahůdkám nebudu moci zasednout s lahvinkou vína či zlatavého moku.. :(

neděle 4. června 2017

Obhajoba Realu a čerstvá zkušenost s francouzským "tenisovým" publikem

Od té doby, co UEFA přesunula termín finále Ligy Mistrů na sobotu (před nějakými 7 lety) jsem jej snad neviděl jinak než ze záznamu. Vžycky na ten první červnový víkend něco vyjde. Kéž by to zase vrátili na středu..
To byl zase přechod, z těch pěkných tenisových bojů na ty fotbalové slečinky.. Real dokázal jako první od zavedení Ligy mistrů (původně Pohár Mistrů Evropských Zemí PMEZ) obhájit titul a získal třetí primát za poslední čtyři roky. A protože mezi tím byla vítězem Barcelona a dvakrát stál proti Realu ve finále jeho městský rival Atlético, pokračuje trend, kdy je španělský klubový fotbal naprostým vládcem v Evropě. Dvěma góly finále rozhodl Ronaldo, takže šel určitě spát spokojen, než usnul se několikrát postavil před zrcadlo, prohrabal si ty obarvené vlasy a zatnul svaly.. Protože kdyby Real finále vyhrál, ale on se na tom gólově nepodílel, určitě by ho to v koutku duše hlodalo. Ke konci jsme opět mohli sledovat vymoženost dnešního fotbalu s trapně simulujícím Ramosem, které vyústilo ve vyloučení nevinného soupeře. Míra Bosák se nad tím ještě další čtyři minuty rozhořčeně pozastavoval.. No, radu mám pro něj jedinou - buďto komentovat jenom golf, nebo se smířit, že tuhle "děvkovinu" bude muset sledovat pořád.. Samozřejmě se sluší dodat, že Real vyhrál zaslouženě a poblahopřát všem hráčům i trenéru Zidanovi, který i svojí druhou sezónu jako hlavní kouč zakončil vítězstvím v Lize mistrů.

Roland Garros má za sebou první týden a ve dvouhrách zbyla poslední česká naděje - Karolína Plíšková. Zrovna na antuce bych na ní moc nespoléhal, ale protože favoritky v ženském pavouku mizí jedna po druhé, její šance samozřejmě dost stoupá. Která žena vyhraje, je v současném dámském tenise, kde po odchodu Sereny na mateřskou chybí výrazná osobnost, téměř nemožné tipovat. Dnes se poroučela i obhájkyně titulu Muguruzaová o po porážce od domácí Mladenovićové se na tiskové konferenci rozbrečela, protože jí pařížské publikum pěkně rozhodilo.. Mám za sebou čerstvou zkušenost s francouzským "tenisovým" diváctvem a skutečně musím potvrdit, co občas během přenosů z French Open zazní. Že se jedná o jednu z nejméně sportovních kulis, když do utkání zasáhne domácí borec. Byli jsme na posledním dějství pětisetového dramatu mezi Slovákem Martinem Kližanem a Francouzem Laurentem Lokolim. Hnus. Pubertální omladina, pořvávající po úplně každém pokaženém míčku Kližana, včetně prvních podání.. Dupání na tribuny, hučení.. No a kdyby si ještě soupeř dovolil třeba chtít reklamovat aut... Jen jsme čekali, kdy vyletí nějaký předmět na kurt. Sešlo se nás tam dost Čechů, kteří čekali na nadcházející zápas Báry Strýcové, tak jsme se chudákovi Martinovi snažili udělat taky nějakou podporu a ty hulváty občas přehlučet. Tenisová "atmosféra" jak fík.. Lokoli se nechal diváky naprosto vymagořit. Tenisový Pánbůh byl to odpoledne doma a Francouz prohrál. No a v té agónii odmítl Kližanovi podat ruku. Fuj.. Pak jsme si zase zabučeli my..
Jasným favoritem mužské dvouhry je Rafa Nadal. Ve čtyřech kolech povolil soupeřům pouze 20 gemů, nejtěsnější set, který byl nucen uhrát, byl 6:4 a jeho hra působí jako z jiné planety. Bylo by nám ctí moct si říct, že jsme jej viděli na vlastní oči během turnaje, na němž by si připsal v budoucnu jen těžko překonatelný, desátý titul.

sobota 3. června 2017

Roland Garros 2017 naživo

V úterý a ve středu jsme byli s mou nejdražší na tenisovém French Open. Poprvé.
Musím se přiznat, že když jsem si asi v 15ti začal poprvé psát pavouky grandslamů, čekal jsem, že až trochu zmoudřím, dělat to přestanu. Doteď mám sešit a dělám to dál. Zdá se, že mé postižení už je doživotní. A že z tohohle sportovního úchyla už nevyrostu, jsem se zase přesvědčil během těch dvou dnů na Roland Garros!
Bože to byl zážitek!! Prošli jsme všemi velkými kurty a pěti malými a kdyby se ten tenis hrál do půlnoci, z areálu byste mě ani násilím nedostali! Druhý den jsme opouštěli areál až opravdu po posledním zápase, který se dohrával v půl desáté :D :D Musím smeknout před mojí něžnou polovičkou. I přes to, že musela čelit několika faktům, které obvykle její nervové soustavě nečiní zrovna dobře, jako jsou davy, fronty, čekání na puštění na kurt, vedro či dlouhé sezení, vydržela se mnou po oba dny na tenisových zápasech téměř dvanáct hodin!!
Během dvou dnů jsme naživo ať již jen při míjení v areálu, chvilkovému pozorování či celých zápasech viděli 30 tenistů a tenistek. Myslel jsem si, že až konečně jednou zavítám na grandslam, bude mi to stačit jako celoživotní zážitek.
Ale já chci ještě!! A do Austálie! Do New Yorku!! Nějaký sponzor?? :D :D Za odměnu pošlu foto :D

Abyste z toho taky něco měli, sestříhal jsem takový delší klip.. No klip.. Je to téměř půlhodinka, takže si k tomu můžete dát dvojku nějakého dobrého francouzského vína.
Mimochodem, ochutnali jsme dva vzorky červeného, a pro naše chuťové buňky to byl opravdu balzám.

https://www.youtube.com/watch?v=80ZjPh-R4ms&t=6s