úterý 25. července 2017

To bylo málo!!!

Čekal bych, že po jedné domácí výhře a jedné venkovní remíze českých klubů v prvních zápasech 3. předkola kvalifikace do Ligy mistrů budu spokojen.
A ne! Nejsem! Naopak.
Dost mnou cloumá pocit, že takhle rozehrané zápasy mohly jak Plzeň, tak hlavně Slavia, zvládnout mnohem lépe.
Plzeň v Bukurešti nezklamala. Po těch příšerných výsledcích v přípravných utkáních jsem byl pln obav, že sebevědomí Rumuni stárnoucí tým přejedou a ještě před odvetou ze sebe udělají výrazného adepta na postup. Zaplať pánbůh se to nestalo. Plzeň měla výborné začátky obou poločasů, poměrně dobře kombinovala a ne vždy dobře zabezpečenou obranu soupeře dokázala provětrávat. Bohužel, pokaždé když vstřelila vedoucí gól, se nechala zatlačit a zahnat do úzkých. Z nadějných vedení je tak jen remíza 2:2, což je ale pořád ještě velmi nadějný výsledek před domácí odvetou. Ovšem pozor! V živé paměti je stále předkolo, v němž si přivezla výhru 2:1 z Izraele, a doma ji prošustrovala..
Daleko víc mě ale štve konečný výsledek utkání Slavie : Bate Borisov. 1:0 je v pohárové matematice dobrý domácí základ do odvety, ale po tom průběhu.. Jestliže dostala ke 125. výročí založení klubu tak krásný dárek, jako je 70timinutová přesilovka, pak měla vytěžit rozhodně víc.
Mimochodem – to pravidlo s červenou kartou při faulu posledního hráče v pokutovém území, to je jedno z těch, které dělají fotbal těžce nespravedlivým. Hráč fauluje ve vápně.. Kope se penalta. Takže za zmařenou šanci dostává tým spravedlivě novou, ještě výhodnější. Tím by měla být situace vyřešena. 1=1. Ale na co ještě červená? Tým tak v jednom momentě inkasuje góla a ještě se dostane až do zbytku utkání do početní nevýhody. Postrádá to logiku, že?  
Zpět ke Slavii – těšil jsem se, jak bude po velkém letním posilování hrát. No, a upřímně.. Jak bych to… Kulantně řečeno… to drhlo. Kombinace nepřesná, pomalá, většina přihrávek do strany nebo dozadu, pokus projít jeden na jednoho naprosto nemyslitelná věc, centry a nákopy povětšinou k brankaři soupeře… Byl to první ostrý zápas, tak to s těmi negativními soudy nebudu přehánět. Ale doufám, že obraz hry bude za tři – čtyři týdny úplně jiný. A taky se budu modlit, aby díky neschopnosti využít dlouhatánskou přesilovku k vytvoření většího náskoku třeba Slavii nepotkala v odvetě ta jedna nešťastná minutka, jako včera Bate, a třeba taky nešla do deseti.. Jednogólové vedení by mohlo být v háji velmi nečekaně a rychle..

Ještě se krátce vrátím k uplynulým událostem, které zahýbaly sportovním světem. Asi byste mi to neodpustili (dobrá – já bych si to neodpustil), kdybych zapomněl na oslavnou chválu 19. grandslamového titulu tenisového génia, krále Rogera. Přiznám se, že už jsem se předchozí roky víceméně smířil s tím, že pan dokonalý zůstane co do počtu získaných GS-titulů na čísle 17. Proto jsem si letos v lednu kousal nehty při jeho nečekané a dramatické cestě na australský trůn. Wimbledonský titul byl ale jiný. Jelikož na Murrayho, Djokoviće i Wawrinku dolehla jakási únava z dlouhodobého působení na výsluní, odpočatý Roger měl cestičku krásně umetenou. V pětatřiceti letech zvítězil bez ztráty setu! Dokonce jsem se ve finále přistihl, že držím palce Marinu Čiličovi, aby uhrál alespoň jeden set a Roger si mohl svůj triumf trošku ubojovat (a tím mít třeba ještě větší radost). Teď už chybí k magické hranici 20ti jen jediný krok. Těžko předpokládat, že by se Novak a Andy nějak zázračně vzkřísili do své nejlepší formy do letošního US Open (konec srpna), a tak se velká šance pro švýcarského elegána narýsuje již zanedlouho.  


Tour de France má staronového krále. Počtvrté jí dobyl Chris Froome. U cyklistiky si sice nemůžeme být nikdy jisti, že za deset let nebudeme na Wikipedii číst, že roky 2015 – 2017 byly bez vítěze, ale s tím teď nekalkulujme. Tím pádem Chrisovi chybí už jen jediný zářez, aby vyrovnal velikány Anquetila, Mercxe, Induraina a Hinaulta. Letošní triumf byl ale poněkud jiný než ty předchozí. Bez jediného horského útoku, bez výhry v etapě. Froome se zuby nehty držel svých konkurentů v horách a důvodem jeho korunovace na Champs-Elysées byly obě dvě časovky. Mezi ním a druhým Rigoberto Uranem byl po všech odjetých 21 etapách rozdíl 54 vteřin. V časovkách jich Froome na Urana najel 76. Což znamená, že v ostatních etapách Uran Frooma o 22 vteřin porazil. Stejné to bylo se třetím Bardetem. Tomu dal Brit ve dvou časovkách 2:42. Celkový odstup byl ale 2:20. Rovněž i Bardet by tedy, v případě, že by na Tour nebyly časovky, Froomovi o 22 vteřin ujel.  To jsou ale jenom kdyby. Těsné rozestupy udělaly letošní TdF velice atraktivní a Chris Froome v zádech s nejsilnějším týmem jí nakonec dokázal zvládnout nejlépe. 

sobota 15. července 2017

Nejzajímavější Tour za posledních 20 let a COME ON, ROGER!!!

Letošní Tour de France je bezpochyby nejdramatičtější za posledních 20 let. Nepamatuju si (a to znamená, že tomu tak skutečně za ty dvě dekády, co to sleduju, nikdy nebylo), že by se po 13ti etapách mačkalo v celkovém hodnocení osm závodníků v pouhých dvou minutách ztráty na celkového lídra. A že by po čtyřech horských etapách a téměř dvou třetinách celého třítýdenního zápolení nebylo jasné, kdo to vyhraje.
Zatímco ve 12. etapě, která měla dojezd do kopce, jsem téměř po celou dobu láteřil, že se nepokusí nikdo nastoupit, a zabojovat o celkové vedení, aby nakonec přineslo závěrečných velmi záživných 700 metrů nádherný boj a velký převrat v celkovém hodnocení, ve 13. etapě to byla dramatická a hlavně netradiční podívaná po celou dobu etapy.
Od té doby, co Chris Froome vládne Tour de France se stalo vůbec poprvé, že jej někdo, poté, co získal žlutý trikot, zase svlékl. A já jsem byl strašně zvědav, jak se změní průběh etap, které do té doby vypadaly jednotvárně - tedy sedm jezdců Sky na čele, mezi nimi Froome, a zbytek favoritů bez týmových pomocníků v marných pokusech nějak pozici lídra ohrozit. Najednou nebylo Sky v pozici strážců vedení, a rozjelo tedy nečekané šachy. Landa (který navíc vypadá, že má mnohem lepší formu, než jeho "kápo" Froome) se dostal do úniku s Contadorem, v druhé skupince byl Kwiatkowski (a potom počkal na Chrise) a ve třetí skupině největších favoritů byl právě Froome. Jeden čas byl dokonce "domestik" Landa virtuálně vedoucím celého pořadí. Skoro jsem nedýchal, jaké to bylo drama!! Paráda, takováhle Tour se mi líbí. Před začátkem jsem jejím profilem úplně nadšený nebyl, po odstoupení Valverdeho a nepochopitelném vyloučení Sagana jsem byl velice rozezlen, že přijdeme o velkou část dramatu, a ejhle! Je tu zápletka, kterou jsme tu dvacet let neměli. A to ještě škoda, že právě Valverde a Richie Porte po pádech museli odstoupit, protože není pochyb, že by byli mezi těmi nejlepšími taky.
Do poslední třetiny tedy vstupuje ve žlutém Fabio Aru, těsně následován Froomem, Bardetem a Uranem. Mikel Landa jako záložní plán týmu Sky ztrácí na pátém místě minutu. Bude docela zajímavé sledovat, jak to bude ve Sky fungovat. Přeci jen se bude Landovi těžko zakazovat útočit, když kapitánem je sice Froome, ale zatím vypadá trochu hůře. A právě tenhle fakt by mohl konečné ambice a vzájemné vztahy ve Sky klidně nabourat! Cyklistika je sice týmový sport, ale těžko si lze představit, že jste poprvé v životě minutu od výhry v nejslavnějším závodě světa, a obětujete se pro někoho, kdo to třeba nakonec nevyhraje!
Štvou mě ale dvě věci :( Zaprvé to, že od středy do neděle budu v Ostravě na Colours a možná nejzajímavější vyvrcholení závodu budu někde honit po Wi-Finách nebo pomalém datovém připojení v koncertním davu na mobilu. A že za to budu odměněn nechápavými pohledy mé nejmilejší, o tom nemusím pochybovat :D :D A zadruhé to, že poslední etapou (když nepočítáme oslavný nezávodní dojezd v Paříži) bude časovka. Tedy úplné vyvrcholení neproběhne ve vzájemném boji bok po boku někde v kopcích, ale v individuálních soubojích s časem. Škoda. Kdyby se jela časovka třeba v 18. etapě a potom byla na programu třeba ještě jedna horská, bylo by to mnohem zajímavější.


Včerejší semifinále Wimbledonu mezi Tomášem Berdychem a Rogerem Federerem nakonec dopadlo tak, jak většina očekávala. Tedy 3:0 pro Švýcara. Tomovi ale téměř nebylo co vytknout. Jeho hra postupem času neuvadala, jako to bývalo v jeho grandslamových soubojích s favority zvykem, a dva sety prohrál až v tiebreaku. Škoda. Alespoň jeden set by si zasloužil. Na druhou stranu je nutné přiznat, že když šlo do tuhého, král Roger se vždycky dokázal zkoncentrovat a důležité body urvat parádními údery pro sebe. No a tak se rozlišují velikáni od dobrých. Faktor X, tedy schopnost zvládnout ty zlomové momenty, prostě Roger má a tak bude v neděli ve finále s Čiličem bojovat o 19. grandslamový titul. A může napodopit Rafu Nadala z Roland Garros, tedy vyhrát bez ztráty setu. Vzhledem k tomu, jak na tom oba velikáni byli před rokem, se to jeví až neskutečně..
COME ON, ROGER!!!!

středa 12. července 2017

Berdych v semifinále aneb Nikdy se mě neptejte, jak něco dopadne!

Vida ho, Toma!!
Potřetí v kariéře dnes postoupil Tomáš Berdych do wimbledonského semifinále. A to navzdory tomu, že jsem ho v předchozích blozích podceňoval a prorokoval mu vyřazení prvním těžším soupeřem. Na mou omluvu - jeho letošní výkony nikterak nenasvědčovaly tomu, že by se měl mezi nejlepší čtyři na jakémkoliv grandslamu ještě dostat.. Nicméně stalo se. A úspěch vůbec nesnižuje to, že mu jeho čtvrtfinálový soupeř Novak Djoković vzdal. Historie se na to již zítra ráno ptát nebude a navíc hrál Berdych výborně i v prvním setu, kdy byl soupeř ještě fit. Letos to Berdychovi na Wimbledonu prostě nějak podezřele jde. A co mě překvapuje nejvíc, hraje poměrně pestře. K tomu se už v předchozích zápasech dokázal dostat do složitých situací a postoupit, to také nebývalo zvykem. Většinou přišel první problémový zápas, a šlus..
A podívejme se, jaký jsem to tipér!!!! :D Před turnajem tu prorokuji výhru Petry Kvitové a velkou šanci Karolíny Plíškové. A Tomáše Berdycha jsem v žádném případě nepočítal mezi okruh favoritů, odhadoval jsem ho max na osmifinále. Obě naše favoritky (stejně jako všichni ostatní čeští tenisté) zamávali All England Clubu již v druhém kole, zato Berdycha čeká v pátek semifinále. U sportu vstávám, snídám, večeřím, pouštím si ho na záchodě a až budou naši operátorští vydřiduši nabízet neomezené datové tarify, budu jej mít puštěný i v autě (nebojte se, 140 kolem Obrnic s rukama mimo volant a pohledem na tenis v mobilu nepojedu!), a přesto jsem za 36 let svého úchylného života absolutně nenabyl schopnosti jakékoliv sportovní výsledky dopředu odhadnout.. Chraň vás pánbůh se mě ptát, jak něco dopadne!!!
Berďa je ve svém sedmém grandslamovém semi. Jeeho sokem v bitvě o finále nebude nikdo menší, než král Roger, 18-násobný vítěz grandslamových turnajů a 7-násobný wimbledonský šampion. Semifinálovou bilanci na největších 4 turnajích má Tomáš, jak můžete vidět v mojí tabulce, mizernou. Co je ale nutné přiznat, neměl nikdy štěstí na lehčího soupeře. Vždy narazil na výše postaveného hráče. To se mu bohužel přihodí i tentokrát. Zatímco v horní polovině pavouka se bude hrát neočekávané semifinále Querrey - Čilič. S Rogerem má Berdych bilanci 6:18. Mnohem hrozivější je ale fakt, že prohrál posledních 7 vzájemných zápasů. Zápis z utkání, v němž naposledy Tomáš Rogera přehrál, už pomalu zavál prach.. Psal se rok 2013.
Favorit je tedy jasný.
Ovšem pozor!! Já jsem přesvědčen o jasné výhře Federera! Takže třeba postačí, když zajdu s tisícovkou na pobočku Fortuny :D :D
..no.. ale neplánuju to..




pátek 7. července 2017

České ženské "finále" ve Wimbledonu přišlo už ve druhém kole...

"Největšími favoritkami Wimbledonu jsou dvě Češky."
"Uvidíme české finále?"
"Karolína Plíšková a Petra Kvitová jsou v různých polovinách pavouka, utkat se mohou až ve finále.."

Takto vypadaly nejčastější předpovědi českých novinářů (a dle kurzů sázkových kanceláří si to nemysleli jen oni) před letošní ženskou dvouhrou ve Wimbledonu. Pozadu neměly zůstat ani další české naděje, které mají trávu jako nejoblíbenější povrch.
Když pohlédneme do pavouka ženského turnaje po pouhých odehraných dvou kolech, budeme jakékoliv české jméno hledat marně. Během dvou černých dnů nepostoupila do 3. kola žádná Češka a jenom jediný muž - pomalu uvadající Tomáš Berdych. A vzhledem k tomu, že i kdyby předvedl výkon ze svých nejlepších časů, skončí tradičně na prvním hráči, který bude v žebříčku výš než on, můžou si všichni, kteří koukají na tenis jen tehdy, hrají-li naši krajané, v klidu naplánovat na příští víkend třeba celodenní výlet.
Zatímco po utrápené porážce Petry Kvitové jsem měl vyloženě vztek, včera se Karolíně Plíškové moc vytknout nedalo. Narazila na "běhnu" (rozuměj: běhavou soupeřku) Rybárikovou a právě její asi jediný výrazný nedostatek, pohyb, včera vyrovnané a jinak naprosto parádní utkání rozhodl. Ve Wimbledonu tak Karolína za svou kariéru stále ještě nepřešla druhé kolo. A čekání na post světové jedničky bude pokračovat.
Poslední naděje, Lucie Šafářová, nepřešla přes Rogersovou. U ní se dá porážka pochopit. Kdo viděl záběry zranění její deblové partnerky Bettanie Mattekové, ke kterému se Šafářová vydala z útrob wimbledonského areálu, hned jak se objevilo na většině tamních obrazovek, osobně (a kdo neviděl a nemá rád nechutná zranění, raději to nevyhledávejte), dá mi za pravdu, že po podobném zážitku by asi ani nevylezl na kurt.. Tím také padá šance na čtvrté grandslamové vítězství týmu Bucie v řadě.
Co mě tedy ale zarazilo byla ta doba, než k nebohé úpějící Mattekové přišel na pomoc lékař! Na podniku, jako je Wimbledon, bych čekal, že to nebude trvat několik minut! Kdyby to nebylo "jen" vyhozené koleno, ale třeba nějaký kolaps, kdy mohou vteřiny hrát životně důležitou roli, mohli mít organizátoři dotyčného v nejhorším případě i na svědomí..

středa 5. července 2017

Na Kvitovou už NIKDY!!!!!!!!!!

To bylo NAPOSLED #naposled N.A.P.O.S.L.E.D. co jsem investoval jakoukoliv částku do něčeho tak nevypočitatelného, jako je ŽENA.. A ještě taková, jejíž nálada se mění každých zhruba dvacet minut takže její zápasy vypadají, jakoby jí ovládali na play stationu jeden, co to umí, a druhý, který to drží poprvé, a střídali se..
Petra Kvitová je záhadou, která svojí složitostí strčí do kapsy nejeden stolní hlavolam. Od euforických komentářů, oslavující znovuzrození dominy, která je zase na vrcholu sil, a během jejichž čtení nabydete dojmu, že není možné, aby turnaj nevyhrála, až po zbídačené pohledy a rozhovory o tom, jak je vyšťavená a potřebuje si odpočinout.. Asi jsou to právě novináři, kteří se stále snaží namluvit si, že pro Petru půl rok bez tenisu mohl být spouštěčem nových úspěchů. Realita je však taková, že čím je Kvitová starší, tím je její mysl stále méně stabilní a konstatně na vysoké úrovni hrát nedokáže. Tím nechci tvrdit, že už nikdy nic nevyhraje. To ne. Ale pasovat jí kdekoliv do pozice favoritky prostě nelze. Může porazit kohokoliv, ale bohužel prohrát i s podavačem míčků..
A jistý nepoučitelný idiot, který vsadí jednou za čtvrt roku, aby byl zase na další tři měsíce vyléčen, protože nikdy nic nevyhraje, se nechal touhle nevypočitatelnou tenistkou zase nachytat... Pětikilo.. OMG..
On to byl vůbec příšerný tenisový den z pohledu českých hráčů. Pět jich včera nastoupilo a pět jich prohrálo. V turnaji tak zůstávají poslední dva muži a poslední tři ženy. No a vzhledem k tomu, že Adam Pavlásek nastoupí proti Novaku Djokovičovi, dá se čekat další úbytek..

Tour de France měla na programu první kopec. A ten leccos naznačil o výkonnosti jednotlivých favoritů na celkové vítězství. Contador a Quintana vypadali marně, Froome stejně jako v loňských letech, tedy obklopen svými týmovými kolegy, poměrně jistě, a Fabio Aru, vítěz včerejší etapy, velmi dobře! Loni vyhrál Giro, a protože se jej letos kvůli zranění kolena nezúčastnil, mohlo by mu spoustu sil zbýt právě na francouzské kopce. Konečně by tak mohl Froomovi vyrůst protivník, který mu v kopcích opravdu zatopí a nebude od první horské etapy jasné, kdo bude na Champs Elysées dostávat trofej pro vítěze..

Saganovo vyloučení z Tour = ohýbání cyklistických pravidel dle libosti

Petera Sagana vyloučili z Tour de France! Vzhledem ke svojí žízni, kterou jsem si udělal během marného boje s malevilskou osmnáctkou, jsem stíhal včera odpoledne na zahrádce na Rudce tak tak sledovat české tenisty ve Wimbledonu na mobilu. A protože první dny Tour mě většinou nebaví a čekám na první kopce, dozvěděl jsem se tuhle zprávu až dnes cestou na výlet na Lovoš.
Teď, potom, co jsem se podíval na záznam, se musím připojit k té většině, která nezaslepená záští k občasným Peterovým manýrům, naprosto nesouhlasí s jeho vyloučením ze závodu.
Vyloučení ze závodu by mělo následovat opravdu v krajních případech, kdy se někdo proviní naprosto jednoznačným nesportovním porušením pravidel. Zde došlo ke klasickému závěrečnému strkání, které občas v té 70tikilometrové rychlosti končívá podobnými brutálními pády. Sagan svému soupeři, tak jako se to běžně dělává, zatarasil, jakožto rychlejší, cestu. Ale Cavendish se cpal do prostoru, kam se vejít nemohl. Saganův loket v žádném případě nebyl důvodem Marcova pádu do svodidel. A cyklističtí spurteři se po zhlédnutí inkriminovaného momentu ze záznamu shodli, že Sagan neprovedl nic tak extrémně závažného, aby musel být z Tour de France vyloučen..
Někdy mě rozhodnutí šéfů Tour opravdu šokuje. Loni se Chris Froome po střetu s divákem proběhl, ztratil spoustu času, ale přesto mu vrátili čas. Ano, nespadl vlastní vinou. Ano, byl to moment, kdy hlavně doplatil na každoroční debilitu fanoušků v horských dojezdech. Ale - to je prostě cyklistika. Stejně jako občas špatné počasí znehodnotí některé zimní sportovní závody, i zde je to outdoor sport s diváky podél trati a s rizikem, že se závodníci někdy mohou dostat do problémů ne vlastním přičiněním. Jak vidíme na Saganově případu, závodní komisaři si občas ohýbají pravidla tak, jak se jim to hodí. Byl-li by Peter kandidátem na celkové vítězství, nikdy by k tomuhle kroku nesáhli, o tom jsem přesvědčen. Naproti tomu pochybuju, že by loni při podobném incidentu vrátili čas závodníkům, kdyby se nejednalo o lídry celkového hodnocení.
Špatně, špatně, špatně.
A to neříkám proto, že po Valverdeho pádu v první etapě (mimochodem - železné bariéry v zatáčkách při propršené časovce - to je opravdu hazard se zdravím cyklistů) a Saganově vyloučení ztratí letošní ne uplně atraktivně vyprofilovaná Tour hodně na své zajímavosti.

neděle 2. července 2017

Kdo vyhraje Wimbledon?

Měl jsem to v hlavě už po skončení Roland Garros. A napevno jsem se rozhodl po jejím vítězství na travnatém turnaji v Birminghamu..
Vsadím si na výhru Petry Kvitové na letošním Wimbledonu.
A abych jí o triumf svojí sázkou nepřipravil (protože moje sázka na výhru kohokoliv znamená jeho jistou smrt), přidám ještě Murrayho čtvrtfinále, ať existuje naděje, že mi ten tiket zkazí někdo jiný.
Když jsem včera pročítal kurzy na vítězství v ženském turnaji u našich sázkových kanceláří, nejnižší jsem našel právě u Kvitové a druhý nejnižší u Karolíny Plíškové. Tak se mi hned nahrnulo na mysl "Bože muj, velký voči..." Pak jsem se ale zamyslel. Kdo vlastně? Jelikož tráva je útočný povrch, a současný ženský tenis je protkaný hlavně samými obranářkami, mají skutečně dvě české hráčky svým agresivním stylem, a to i bez vlasteneckého zaslepení, největší předpoklady pozvednout za 14 dní v sobotu nad hlavu wimbledonskou trofej.
Ale protože cokoliv, co nosí sukně a během Wimbledonu bude mezi výměnami oslovováno Mrs. nebo Miss, je jen organismus ovládaný momentálními emocemi, které bývají v krátkých úsecích velmi rozdílné, je jakákoliv takováhle sázka stejnou "jistotou" jakože je Cristiano Ronaldo heterosexuál..
U mužské části se pyšní nejnižším kurzem král Roger! Že by australské déjá vu? Kéž by! Staré páky Rafa a Fedex si s navráceným leskem podmanily první dva letošní grandslamy, tak by ten trend klidně mohl pokračovat! Po vynechání antukové sezóny bude určitě Federer hladov a plný sil. Zatím se v počtu získaných londýnských trofejí (7) dělí o primát s Petem Samprasem a Williamem Renshawem. Tož je čas se trhnout, Rogere!