Když už máme ten světový šampionát v atletice, položím do placu otázku, která se na začátku mistrovství probírala i v diskuzním studiu České televize.
Jak se díváte na revoluční návrh světové atletické federace na zrušení všech světových rekordů, které nebyly dosaženy za nově stanovených podmínek?
Jednou z nich je například to, že atlet musí být před závodem několikrát testován a jeho vzorek je uchováván příštích 10 let pro případnou zpětnou kontrolu. Což v praxi znamená, že by nemohl být platný žádný rekord starší než z roku 2005, kdy se odebírané vzorky začaly uchovávat.
Když tenhle návrh slyšeli sportovci, kteří jsou držiteli světových rekordů, dosažených před tímto datem, pochopitelně je zpráva notně zdvihla ze židle!! A já, i když žádný primát nikdy držet nebudu, jen si pamatuju většinu historických výkonů zpaměti a kdybyste mě vzbudili o půlnoci, tak vám až na ty časy na 10000 metrů, kde je spousta číslic, vyjmenuju výkon, držitele a možná i rok a místo dosažení, jsem reagoval úplně stejně.
Iniciátoři revolučního návrhu nakonec poněkud ubrali, nicméně je stále aktuální varianta, že by se napříkad zrušily všechny světové rekordy dosažené před rokem 1991, kdy byl boj proti dopingu tak nějak v plenkách.
Pominu teď fakt, že jsem si na staré rekordy zvykl a nechci, aby byly zrušeny.
Připravil jsem tu takový malý přehled těch nejzajímavějších a nejsledovanějších atletických disciplín s jejich nejlepšími dosaženými výkony všech dob. Když se do nich pozorně zadíváte, pochopíte, co asi IAAF k úvahám o změnách vede.
V ženských sprintech a silových disciplínách jsou všechna světová maxima dosažena v osmdesátých letech. Stovce a dvoustovce stále vévodí nedostižitelné časy Florence Griffithové-Joynerové. Času 10:49 se od té doby žádná atletka nepřiblížila ani ne desetinu. Na dvojnásobné trati se až Dafne Schippersová v Pekingu v roce 2015 dostala alespoň tři desetiny za jinak naprosto nepřekonatelný čas 21:34. Je tak atletkou, která by se při přijetí nových úprav stala světovou rekordmankou. Griffithová-Joynerová těchto časů dosáhla až krátce před třicátými narozeninami, navíc je zaběhla všechny v jednom roce, přestože do té doby patřila k absolutně průměrným závodnicím. Nepochopitelný je i fakt, že nejlepší časy na stovce zaběhla během dvou dnů, v jednom dni dokázala dvakrát překonat hranici 10.70, od té doby pokořenou jen dvěma závodnicemi!!!! (a jednou z nich byla Marion Jonesová, usvědčená z dopingu). Bonbonkem na jejím brutálním výkonu 10:49 je i to, že přestože ten den v Indianapolis spoustu dálkařských a sprinterských pokusů nemohlo být uznáno kvůli větru silnějšímu než povolená hranice +2.0m/s, po jejím proběhnutí cílem se na tabuli objevilo 0.0, tedy bezvětří.. A když si pustíte záznam tohoto legendárního závodu, nemůžete si nevšimnout, jak závodnicím ve startovních blocích všem povlávají vlasy... Necelých 10 let po zaběhnutí těchto časů, v nedožitých 39ti letech, zemřela Flo-Jo, jak jí její fanoušci nazývali, na infarkt...
Podobně "čisté" se zdají i výkony Marity Kochové a Jarmily Kratochvílové na 400m či 800m. Čas Kochové na čtvrtce je naprosto nedostižný. V listině nejlepších časů je prvním výkonem, dosaženým po roce 2000, až 16. historický čas 48.70 Sanyi Richardsové, rekord české běžkyně dosud zůstává nejdéle nepřekonaným, již celé čtvrtstoletí. Těžko říct, jestli se atletické královny osmdesátých let musí každé ráno holit, aby nevycházely ven s knírem, každopádně děti nemají.
Samostatnou kapitolou je potom ženská koule!! Všech nejlepších 60 historických výkonů bylo dosaženo před rokem 1990!!! Včera nepřehodila vítězka londýnského závodu dvacetimetrovou hranici, zatímco Ruska Lisovská, Němka Slupianková a naše Helena Fibingerová neměly problémy přehodit 22metrovou hranici.
V mužských sprintech je to všechno jinak. Tam se téměř žádný výkon z minulého tisícitetí mezi elitními výkony neudržel. Když Michael Johnson zaběhl v Atlantě na dvoustovce 19:32 a zlepšil světové maximum o víc než 3 desetiny, pamatuju si, jak jsem někdy ve tři ráno pobíhal do obýváku bezmocný, že se o ten zážitek není s kým podělit. Kdybych kohokoliv z rodiny onehdá vzbudil, těžko by byl schopen mému naprostému úžasu porozumět. Spíš by mi byla televize vypnuta, ať jdu už konečně spát.. Tenkrát se zdálo, že výkon nebude překonán třeba i půl století. To by se ale nesměl narodit Usain Bolt! :) Jak dlouho budou právě jeho výkony uvedeny jako historická maxima, to jsem opravdu zvědav. Zejména u času 9.58 by to mohlo být i desítky let.
Ale i u mužů máme disciplíny, kde se zdají rekordy nepřekonatelné. Ať už je to koule, nebo třeba dálka. A k našemu potěšení i oštěp. Jan Železný je ale, to si troufám tvrdit, naprosto jiný případ než dopující východoevropské a německé ženy. Házel dlouhodobě na špici, a hlavně ještě dlouho po roce 2000, kdy už se kontrolovali atleti ostošest.
Stejně tak by mi bylo líto, kdyby přišel Mike Powell o svůj dálkařský rekord 8.95. Památný závod v Tokyu z roku 1991 bylo něco, co možná už nikdy atletický divák neuvidí. Po legendárním letu Boba Beamona z Mexika v roce 1968 8.90 se zdálo, že dál už se skočit nedá. Ale právě na MS v Japonsku byli Lewis a Powell v tak neskutečné formě, že se přeskakovali tak dlouho, až Powell ulétl právě až pět centimetrů pod devítimetrovou hranici. A to ještě v jednom pokusu mířícímu k devítce na doskočišti o milimetry přešlápl.. Nejsmutnějším skokanem do dálky ale může být Ivan Pedroso. Ten v roce 1995 v Sestriéres dolétl až na 8.96. Jenže italští pořadatelé nebyli schopni poslat oficiální výsledky na IAAF, protože amenometr byl zakrytý jedním z nich, stojícím před ním, a mohl jinak výslednou hodnotu +1,2m/s (která by byla v pořádku) ovlivnit.. Tím nemohl být výkon uznán.
Atletická historie a zejména její osmdesátá léta rozhodně nebyla bez dopingu. To si nemůže myslet ani snílek. Ale jednou se ty světové rekordy v těchto dobách zaběhly a i když jsou za státem řízený doping Rusové v dnešní době tepáni a já jsem ten poslední, kdo by s něčím podobným souhlasil, já bych je nechal platné. Je to takový malý odkaz toho, čeho by byl třeba člověk za pomocí podpůrných látek dosáhnout. Jednou mi můj kamarád, v současné době velmi uznávaná chemická kapacita v USA, s naprosto zaujatým výrazem ve tváři říkal: "Člověka můžeš pomocí chemickejch látek stvořit tak, aby zaběhnul stovku za sedm vteřin! Sice by hned po doběhu chcípnul, ale já bych je nechal, chtěl bych to prostě vidět, kam až by to zašlo!!" :D Samozřejmě, že je to extrém a sportovci by za podobné excesy měli být tvrdě trestáni. Světové rekordy z 80. let, stejně jako žádné jiné, bych ale stejně z historických tabulek prostě nemazal.
Jak se díváte na revoluční návrh světové atletické federace na zrušení všech světových rekordů, které nebyly dosaženy za nově stanovených podmínek?
Jednou z nich je například to, že atlet musí být před závodem několikrát testován a jeho vzorek je uchováván příštích 10 let pro případnou zpětnou kontrolu. Což v praxi znamená, že by nemohl být platný žádný rekord starší než z roku 2005, kdy se odebírané vzorky začaly uchovávat.
Když tenhle návrh slyšeli sportovci, kteří jsou držiteli světových rekordů, dosažených před tímto datem, pochopitelně je zpráva notně zdvihla ze židle!! A já, i když žádný primát nikdy držet nebudu, jen si pamatuju většinu historických výkonů zpaměti a kdybyste mě vzbudili o půlnoci, tak vám až na ty časy na 10000 metrů, kde je spousta číslic, vyjmenuju výkon, držitele a možná i rok a místo dosažení, jsem reagoval úplně stejně.
Iniciátoři revolučního návrhu nakonec poněkud ubrali, nicméně je stále aktuální varianta, že by se napříkad zrušily všechny světové rekordy dosažené před rokem 1991, kdy byl boj proti dopingu tak nějak v plenkách.
Pominu teď fakt, že jsem si na staré rekordy zvykl a nechci, aby byly zrušeny.
Připravil jsem tu takový malý přehled těch nejzajímavějších a nejsledovanějších atletických disciplín s jejich nejlepšími dosaženými výkony všech dob. Když se do nich pozorně zadíváte, pochopíte, co asi IAAF k úvahám o změnách vede.
V ženských sprintech a silových disciplínách jsou všechna světová maxima dosažena v osmdesátých letech. Stovce a dvoustovce stále vévodí nedostižitelné časy Florence Griffithové-Joynerové. Času 10:49 se od té doby žádná atletka nepřiblížila ani ne desetinu. Na dvojnásobné trati se až Dafne Schippersová v Pekingu v roce 2015 dostala alespoň tři desetiny za jinak naprosto nepřekonatelný čas 21:34. Je tak atletkou, která by se při přijetí nových úprav stala světovou rekordmankou. Griffithová-Joynerová těchto časů dosáhla až krátce před třicátými narozeninami, navíc je zaběhla všechny v jednom roce, přestože do té doby patřila k absolutně průměrným závodnicím. Nepochopitelný je i fakt, že nejlepší časy na stovce zaběhla během dvou dnů, v jednom dni dokázala dvakrát překonat hranici 10.70, od té doby pokořenou jen dvěma závodnicemi!!!! (a jednou z nich byla Marion Jonesová, usvědčená z dopingu). Bonbonkem na jejím brutálním výkonu 10:49 je i to, že přestože ten den v Indianapolis spoustu dálkařských a sprinterských pokusů nemohlo být uznáno kvůli větru silnějšímu než povolená hranice +2.0m/s, po jejím proběhnutí cílem se na tabuli objevilo 0.0, tedy bezvětří.. A když si pustíte záznam tohoto legendárního závodu, nemůžete si nevšimnout, jak závodnicím ve startovních blocích všem povlávají vlasy... Necelých 10 let po zaběhnutí těchto časů, v nedožitých 39ti letech, zemřela Flo-Jo, jak jí její fanoušci nazývali, na infarkt...
Podobně "čisté" se zdají i výkony Marity Kochové a Jarmily Kratochvílové na 400m či 800m. Čas Kochové na čtvrtce je naprosto nedostižný. V listině nejlepších časů je prvním výkonem, dosaženým po roce 2000, až 16. historický čas 48.70 Sanyi Richardsové, rekord české běžkyně dosud zůstává nejdéle nepřekonaným, již celé čtvrtstoletí. Těžko říct, jestli se atletické královny osmdesátých let musí každé ráno holit, aby nevycházely ven s knírem, každopádně děti nemají.
Samostatnou kapitolou je potom ženská koule!! Všech nejlepších 60 historických výkonů bylo dosaženo před rokem 1990!!! Včera nepřehodila vítězka londýnského závodu dvacetimetrovou hranici, zatímco Ruska Lisovská, Němka Slupianková a naše Helena Fibingerová neměly problémy přehodit 22metrovou hranici.
V mužských sprintech je to všechno jinak. Tam se téměř žádný výkon z minulého tisícitetí mezi elitními výkony neudržel. Když Michael Johnson zaběhl v Atlantě na dvoustovce 19:32 a zlepšil světové maximum o víc než 3 desetiny, pamatuju si, jak jsem někdy ve tři ráno pobíhal do obýváku bezmocný, že se o ten zážitek není s kým podělit. Kdybych kohokoliv z rodiny onehdá vzbudil, těžko by byl schopen mému naprostému úžasu porozumět. Spíš by mi byla televize vypnuta, ať jdu už konečně spát.. Tenkrát se zdálo, že výkon nebude překonán třeba i půl století. To by se ale nesměl narodit Usain Bolt! :) Jak dlouho budou právě jeho výkony uvedeny jako historická maxima, to jsem opravdu zvědav. Zejména u času 9.58 by to mohlo být i desítky let.
Ale i u mužů máme disciplíny, kde se zdají rekordy nepřekonatelné. Ať už je to koule, nebo třeba dálka. A k našemu potěšení i oštěp. Jan Železný je ale, to si troufám tvrdit, naprosto jiný případ než dopující východoevropské a německé ženy. Házel dlouhodobě na špici, a hlavně ještě dlouho po roce 2000, kdy už se kontrolovali atleti ostošest.
Stejně tak by mi bylo líto, kdyby přišel Mike Powell o svůj dálkařský rekord 8.95. Památný závod v Tokyu z roku 1991 bylo něco, co možná už nikdy atletický divák neuvidí. Po legendárním letu Boba Beamona z Mexika v roce 1968 8.90 se zdálo, že dál už se skočit nedá. Ale právě na MS v Japonsku byli Lewis a Powell v tak neskutečné formě, že se přeskakovali tak dlouho, až Powell ulétl právě až pět centimetrů pod devítimetrovou hranici. A to ještě v jednom pokusu mířícímu k devítce na doskočišti o milimetry přešlápl.. Nejsmutnějším skokanem do dálky ale může být Ivan Pedroso. Ten v roce 1995 v Sestriéres dolétl až na 8.96. Jenže italští pořadatelé nebyli schopni poslat oficiální výsledky na IAAF, protože amenometr byl zakrytý jedním z nich, stojícím před ním, a mohl jinak výslednou hodnotu +1,2m/s (která by byla v pořádku) ovlivnit.. Tím nemohl být výkon uznán.
Atletická historie a zejména její osmdesátá léta rozhodně nebyla bez dopingu. To si nemůže myslet ani snílek. Ale jednou se ty světové rekordy v těchto dobách zaběhly a i když jsou za státem řízený doping Rusové v dnešní době tepáni a já jsem ten poslední, kdo by s něčím podobným souhlasil, já bych je nechal platné. Je to takový malý odkaz toho, čeho by byl třeba člověk za pomocí podpůrných látek dosáhnout. Jednou mi můj kamarád, v současné době velmi uznávaná chemická kapacita v USA, s naprosto zaujatým výrazem ve tváři říkal: "Člověka můžeš pomocí chemickejch látek stvořit tak, aby zaběhnul stovku za sedm vteřin! Sice by hned po doběhu chcípnul, ale já bych je nechal, chtěl bych to prostě vidět, kam až by to zašlo!!" :D Samozřejmě, že je to extrém a sportovci by za podobné excesy měli být tvrdě trestáni. Světové rekordy z 80. let, stejně jako žádné jiné, bych ale stejně z historických tabulek prostě nemazal.
Komentáře
Okomentovat