Nedělní blog o nehorázném fotbalovém vstupném, vyjímečném US Open a s druhou kapitolou golfové retardace
Páteční večer jsem měl možnost sledovat souboj české fotbalové repre s úřadujícími mistry světa Němci přímo v Edenu. Ano, já vím, že je to masochismus vypravit se na marnou, předem ztracenou bitvu, ale Deutsche Nationalmannschaft na našem území nehraje každý den, navíc jsem to díky Pepometovi (a za to mu, stejně jako za všechny ostatní vstupenky, znovu děkuji) měl zdarma a pro jistotu jsem ještě otupil svou mysl pěti pivy, aby ta případná nakládačka tak nebolela.
Český fotbalový svaz se zase vyznamenal. Po zatčení gaunera Pelty a jeho odstoupení z funkce předsedy této vždy "transparentně" fungující organizace bude nejspíš ve svazové kasičce značně ubývat finančních prostředků. On se ten způsob hospodaření v českém kamarádschaftu určitě musí časem negativně projevit a peníze pak chybí tam, kde by je fotbal jako sport skutečně potřeboval. Tak si na FAČR řekli, že to musí zaplatit fanoušek. Lístky skoro za 3000,- na zápas v kvalifikaci, která je už tak na 95 % ztracená, to je tedy maso.. Byl jsem za 1000,- tři dny v Novém Městě na světovém poháru v biatlonu na šesti závodech, za cca 2200,- na skupinovém zápase ME ve fotbale, za 500,- na dvou finálových dnech mistrovství světa v kanoistice, za 1800,- celý den na centrkurtu Roland Garros, za 1800,- na Foo Fighters kousek od pódia, ale za 2890,- jsem ještě nikde nebyl. A aby šel někdo ještě nedej bože se synem na výkvět českého fotbalu, který je momentálně značně podprůměrným fotbalovým zbožím, za takový ranec, to jsem si nedokázal představit. Přesně podle toho to potom na stadionu vypadalo. Zatímco pro průměrně vydělávajícího Čecha zaplacení podobné částky může znamenat týden o čínských polívkách a chlebu před příští výplatou, cca 110 EUR se nežinýruje investovat i německý dělník. A protože Praha je po dálnici z Německa slabě přes hodinku, zvedla ruce nad hlavu po prvním gólu asi polovina publika (přičemž tou dobou byla ještě tak tisícovka lidí před vchodem kvůli osobním prohlídkám s nepočetným a šíleně pomalým pořadatelským personálem) . A německé popěvky mnohdy přehlušily tradiční suché české "Češi" a "my chceme gól". V době, kdy je český národní tým v situaci, že potřebuje proti tak silnému soupeři zabodovat, aby měl ještě nějakou naději na postup, je pořádná divácká podpora jedním z nejdůležitějších pomocných faktorů. O tu hráči díky přístupu českého fotbalového svazu v pátek večer přišli.
Žádný masakr se na hřišti nakonec nekonal. Je velká škoda, že se proti nezvykle ležérním Němcům nepovedlo udržet alespoň remízový výsledek. Troufám si říct, že takového milodaru, jaký poskytovali úřadující světoví šampioni svým přístupem v tomto utkání, se mnoho jiných protivníků nedočká.
Český národní tým sice ještě není matematicky vyřazen, prakticky však zcela určitě ano. Aby postoupil, musel by všechna následující utkání vyhrát (v Severním Irsku, v Ázerbajdžánu a doma se San Marinem) a druzí Severní Irové by ze tří zbývajících zápasů (doma s ČR, doma s Německem a v Norsku) museli získat pouhé dva body. Že by se to přeci jen mohlo stát? Dobře, já tomu sice nevěřím, ale dejme tomu. Z druhých míst se však ze všech skupin nepostupuje. Tým s nejnižším počtem bodů ze všech 9ti skupin se do listopadové baráže nepodívá. ČR by při té bláznivé hypotéze se třemi výhrami získalo 18 bodů. To je počet, na který většina týmů na druhých místech dosáhne možná už jedno utkání před koncem kvalifikace. A pokud by se nakonec i tohle podařilo a někdo skončil horší, přišla by zmíněná baráž. Češi by do ní šli díky propadu mezinárodního koeficientu jistojistě nenasazení a při pohledu na jednotlivé tabulky zjistíme, že druzí jsou momentálně například Portugalci, Italové nebo Chorvati.. Tak co, existuje ještě někdo, kdo si myslí, že příští červen se v Rusku na MS bude hrát při nástupu týmů česká státní hymna? Pokud ano, nejspíš by měl požádat svého psychiatra o vysazení léků, které mu předepisuje :D :D
Ještě se krátce zastavím u probíhajícího US Open. Mužská dvouhra, jak jsem tu již glosoval, je historickou nadějí pro všechny ty čekatele, kteří se ve stínu všech Federerů, Nadalů, Djokovičů a Murrayů neměli léta šanci podívat do žádných grandslamových finále a žehrají na to do jaké tenisové doby se narodili. V letošním ročníku je sice stále FedEx i Rafa, oba však v horní polovině pavouka. (pavouk zde) V té spodní nezůstal žádný elitní tenista a své premiérové finále si zahraje někdo z osmičky Querrey, M. Zverev, Lorenzi, Anderson, Shapovalov, Carreno-Busta, Pouille a Schwartzmann. Takto nečekaným finalistou se naposledy stal Robin Söderling, a to na Roland Garros 2009. Tenkrát jako 23. hráč očekávaně podlehl Rogeru Federerovi 0:3.
Na závěr vám dám krásnou příležitost pobavit se na můj úkor a uvědomit si, plky jakého nemehla tu vlastně čtete. Podruhé tento rok jsem se vypravil zlepšit si golfový hendikep na turnaj. Tentokrát na své domovské cínovecké hřiště, kde znám každý drn a stromek (a to opravdu podrobně, protože není dne, kdy bych pod nimi nehledal ztracený míček). Letos jsem zavítal na golfová hřiště přesně devatenáctkrát a jen dvakrát odehrál devítku či osmnáctku s průměrem horším, než 3 rány nad par jamky. A to - ano správně - na obou dvou turnajích, na které jsem se letos vypravil, tedy v červnu v Terezíně a právě včera na Cínovci. Není nad to řádně načasovat formu!! Dát si večer na fotbale šest piv a jít hrát i přesto, že předpověď hlásí pro mé zimu nesnášející tělo vražedných 7 stupňů, je nápad hodný rozbití huby. Bez zimní čepice už letos na Cínovec ne! Tak zmrzlé uši jsem snad nikdy neměl!! O tom, jak krásně jsem si dokázal nepřihrát do greenu z pěti metrů a podobně, vám radši vyprávět nebudu.. Ještě štěstí, že ve flightu jsem měl parádní lidi, krásně jsme si pokecali a docela jsme se svými výkony pobavili. Poslední jsem nakonec neskončil a to bylo to úplně největší vítězství dne!!
Český fotbalový svaz se zase vyznamenal. Po zatčení gaunera Pelty a jeho odstoupení z funkce předsedy této vždy "transparentně" fungující organizace bude nejspíš ve svazové kasičce značně ubývat finančních prostředků. On se ten způsob hospodaření v českém kamarádschaftu určitě musí časem negativně projevit a peníze pak chybí tam, kde by je fotbal jako sport skutečně potřeboval. Tak si na FAČR řekli, že to musí zaplatit fanoušek. Lístky skoro za 3000,- na zápas v kvalifikaci, která je už tak na 95 % ztracená, to je tedy maso.. Byl jsem za 1000,- tři dny v Novém Městě na světovém poháru v biatlonu na šesti závodech, za cca 2200,- na skupinovém zápase ME ve fotbale, za 500,- na dvou finálových dnech mistrovství světa v kanoistice, za 1800,- celý den na centrkurtu Roland Garros, za 1800,- na Foo Fighters kousek od pódia, ale za 2890,- jsem ještě nikde nebyl. A aby šel někdo ještě nedej bože se synem na výkvět českého fotbalu, který je momentálně značně podprůměrným fotbalovým zbožím, za takový ranec, to jsem si nedokázal představit. Přesně podle toho to potom na stadionu vypadalo. Zatímco pro průměrně vydělávajícího Čecha zaplacení podobné částky může znamenat týden o čínských polívkách a chlebu před příští výplatou, cca 110 EUR se nežinýruje investovat i německý dělník. A protože Praha je po dálnici z Německa slabě přes hodinku, zvedla ruce nad hlavu po prvním gólu asi polovina publika (přičemž tou dobou byla ještě tak tisícovka lidí před vchodem kvůli osobním prohlídkám s nepočetným a šíleně pomalým pořadatelským personálem) . A německé popěvky mnohdy přehlušily tradiční suché české "Češi" a "my chceme gól". V době, kdy je český národní tým v situaci, že potřebuje proti tak silnému soupeři zabodovat, aby měl ještě nějakou naději na postup, je pořádná divácká podpora jedním z nejdůležitějších pomocných faktorů. O tu hráči díky přístupu českého fotbalového svazu v pátek večer přišli.
Žádný masakr se na hřišti nakonec nekonal. Je velká škoda, že se proti nezvykle ležérním Němcům nepovedlo udržet alespoň remízový výsledek. Troufám si říct, že takového milodaru, jaký poskytovali úřadující světoví šampioni svým přístupem v tomto utkání, se mnoho jiných protivníků nedočká.
Český národní tým sice ještě není matematicky vyřazen, prakticky však zcela určitě ano. Aby postoupil, musel by všechna následující utkání vyhrát (v Severním Irsku, v Ázerbajdžánu a doma se San Marinem) a druzí Severní Irové by ze tří zbývajících zápasů (doma s ČR, doma s Německem a v Norsku) museli získat pouhé dva body. Že by se to přeci jen mohlo stát? Dobře, já tomu sice nevěřím, ale dejme tomu. Z druhých míst se však ze všech skupin nepostupuje. Tým s nejnižším počtem bodů ze všech 9ti skupin se do listopadové baráže nepodívá. ČR by při té bláznivé hypotéze se třemi výhrami získalo 18 bodů. To je počet, na který většina týmů na druhých místech dosáhne možná už jedno utkání před koncem kvalifikace. A pokud by se nakonec i tohle podařilo a někdo skončil horší, přišla by zmíněná baráž. Češi by do ní šli díky propadu mezinárodního koeficientu jistojistě nenasazení a při pohledu na jednotlivé tabulky zjistíme, že druzí jsou momentálně například Portugalci, Italové nebo Chorvati.. Tak co, existuje ještě někdo, kdo si myslí, že příští červen se v Rusku na MS bude hrát při nástupu týmů česká státní hymna? Pokud ano, nejspíš by měl požádat svého psychiatra o vysazení léků, které mu předepisuje :D :D
Ještě se krátce zastavím u probíhajícího US Open. Mužská dvouhra, jak jsem tu již glosoval, je historickou nadějí pro všechny ty čekatele, kteří se ve stínu všech Federerů, Nadalů, Djokovičů a Murrayů neměli léta šanci podívat do žádných grandslamových finále a žehrají na to do jaké tenisové doby se narodili. V letošním ročníku je sice stále FedEx i Rafa, oba však v horní polovině pavouka. (pavouk zde) V té spodní nezůstal žádný elitní tenista a své premiérové finále si zahraje někdo z osmičky Querrey, M. Zverev, Lorenzi, Anderson, Shapovalov, Carreno-Busta, Pouille a Schwartzmann. Takto nečekaným finalistou se naposledy stal Robin Söderling, a to na Roland Garros 2009. Tenkrát jako 23. hráč očekávaně podlehl Rogeru Federerovi 0:3.
Na závěr vám dám krásnou příležitost pobavit se na můj úkor a uvědomit si, plky jakého nemehla tu vlastně čtete. Podruhé tento rok jsem se vypravil zlepšit si golfový hendikep na turnaj. Tentokrát na své domovské cínovecké hřiště, kde znám každý drn a stromek (a to opravdu podrobně, protože není dne, kdy bych pod nimi nehledal ztracený míček). Letos jsem zavítal na golfová hřiště přesně devatenáctkrát a jen dvakrát odehrál devítku či osmnáctku s průměrem horším, než 3 rány nad par jamky. A to - ano správně - na obou dvou turnajích, na které jsem se letos vypravil, tedy v červnu v Terezíně a právě včera na Cínovci. Není nad to řádně načasovat formu!! Dát si večer na fotbale šest piv a jít hrát i přesto, že předpověď hlásí pro mé zimu nesnášející tělo vražedných 7 stupňů, je nápad hodný rozbití huby. Bez zimní čepice už letos na Cínovec ne! Tak zmrzlé uši jsem snad nikdy neměl!! O tom, jak krásně jsem si dokázal nepřihrát do greenu z pěti metrů a podobně, vám radši vyprávět nebudu.. Ještě štěstí, že ve flightu jsem měl parádní lidi, krásně jsme si pokecali a docela jsme se svými výkony pobavili. Poslední jsem nakonec neskončil a to bylo to úplně největší vítězství dne!!
Komentáře
Okomentovat