Tož nám nechala Gábinka průchod svým emocím a rozčilení nad
ušlými zážitky a bezprostředními oslavami olympijské medaile, která po
prokázaném dopingu se čtyřletou odmlkou nakonec kvartetu českých biatlonistek náleží.
Zejména litovala své kamarádky Jitky Landové, která jako jediná ze čtveřice
českých závodnic vzhledem k jejím častým
střeleckým selháním neměla šanci si užít žádnou další větší radost. A protože
její kariéra už skončila, už ji ani mít nebude. Pod příspěvkem, v němž si
Koukalová přeje plošné zakázání ruským sportovcům zúčastnit se příštích
olympijských her se pochopitelně strhla vlna jak souhlasných, tak i
nepříčetných a nenávistných komentářů.
Ono je ten ruský organizovaný doping totiž opravdu nešťastné
téma. A na otázku, jak to vyřešit, neexistuje žádná odpověď, která nerozčílí
buď zastánce nebo odpůrce plošného trestu. Sám se snažím udělat si na tento
daleko za hranice sportu sahající problém nějaký pevný názor, ale přiznám se,
že jej prostě nemám.
Rozhodně mi je proti srsti chování všech ruských
zodpovědných orgánů, ať již jde o sportovní či politické špičky. Shodné reakce
typu: „Jde jedině o politiku“ přesně vystihují jakoukoliv schopnost Rusů o
nějakou sebereflexi. To se u moloďců a děvoček prostě nenosí. Takový Rus vždy
byl a bude. A sportovci, jako v tomto případě Koukalová, kteří celý život
věnují dřině aby něčeho ve svém odvětví dosáhli, a potom přijdou o možnost
radovat se z úspěchu, protože někdo podvádí, mají právo na vztek a podobné
pocity.
Jenomže, stejně tak případný plošný zákaz může jinému
sportovci podobnou radost rovněž neprávem upřít! Když se na to podíváme z druhé
strany, může třeba ruský snowboardista, který tráví polovinu kariéry v zámoří,
za to, že v zemi, která mu umožnila stát se velkým závodníkem, exituje
organizované krytí dopingu? Má přijít o olympiádu jen proto, že je ze stejné
země, i když třeba z úplně jiné sportovní disciplíny, než u kterých byl například
podvod odhalen? Mají snad ruští hokejisté chybět na již tak neúčastí NHL poškozeném
hokejovém turnaji? A tím připravit i fanoušky z jiných zemí o případný
hokejový zážitek?
Takovým zlatým středem těchto dvou protipólů je připuštění
ruských sportovců pod neutrální vlajkou. Proti tomu se zase, a to se dalo
očekávat, ruští sportovci, kteří svou vlast milují nade vše, bouří. Vyhrají-li
(a počítejme pochopitelně s tou variantou, že čistým způsobem) a potom jim
při jejich životním zážitku nebude hrát jejich vlastní hymna a ještě si budou
muset dávat pozor, aby nedrželi v ruce vlajku či jiný státní symbol, budou
oni osobně rovněž neprávem potrestáni.
Jenže jak z toho ven? Povolit Rusům start a potrestat je
tedy pouze odebráním medailí po předchozích prokázaných prohřešcích? A tím
vlastně uznat, že se zase tak moc nestalo a třeba tím do budoucna zabránit
tomu, aby se někdo o podobně organizované špíny zase pokoušel? Nebo je všechny
vyloučit z olympijských her, potrestat spoustu nevinných, ale ukázat
jasným gestem, že takhle ne? Anebo zvolit poloviční postih s neutrální vlajkou,
který ale i tak bude znamenat bojkot spousty silně národně cítících sportovců?
A jaké máme vlasntě my, laická veřejnost, vůbec informace? Co to jsou vlastně
ty „ověřené důkazy“, které ve své zprávě uvádí WADA?
Těžké dilema. Opravdu těžké. A zároveň velmi smutné.
Nejhorší je na něm ale to, že ať bude rozhodnutí jakékoliv,
zůstane spousta lidí (a ještě horší, že vlastně vždy na to některá ta skupina vlastně
bude mít právo) naštvaná..
Pierre De Coubertin se musí otáčet v hrobě, jakéže věci
se před olympijskými hrami, původně opředené heslem: „Není důležité vyhrát, ale
zúčastnit se“, řeší..
Komentáře
Okomentovat