Toho bych se nikdy nenadál, že v prosinci, tedy v měsíci, kdy mnohdy rozhodujícími zápasy finišují Liga mistrů a Evropská liga ve fotbale, a kdy startují světové poháry v zimních sportech, včetně poslední dobou toliko úspěšného biatlonu, mi neemotivnější zážitek přinese - házená..
Kdo netuší a nesleduje (a že vás je určitě většina) - včera české házenkářky postoupily poprvé v historii samostatné České republiky do čtvrtfinále MS. No a? Dobrá.. Tak od začátku. V šestičlenné skupině patřily ke kandidátkám na poslední dvě nepostupová místa, ale prvními dvěma výhrami si ten překvapivý postup dokázaly zajistit. Poté očekávaně nestačily na severské favoritky ze Švédska a Norska a v těsné koncovce ani na Maďarky. Do vyřazovacích bojů se probojovaly až ze čtvrtého místa, jako jediné se záporným skóre (nutno říct, že ze suverénně nejtěžší skupiny) a tak je v osmifinále čekal vítěz jiné skupiny. Rumunky, obhájkyně bronzu. A tým, mající ve svém středu Cristinu Neagu, tedy trojnásobnou nejlepší hráčku světa a střelkyni, která je schopná rozhodnout zápas úplně sama.
Nebojte se, není to další ze studnice informací, kterými mám zaplněnou hlavu místo mnohem důležitějších věcí, tohle jsem si přečetl až včera před zápasem. ;) Jinak jsem jí, stejně jako žádnou českou hráčku před turnajem, vůbec neznal. Házená mě vždycky hrozně baví na Olympiádě a tam jí sleduju nejraději ze všech kolektivních sportů, ale jinak si jí pouštím právě pouze během občasných účastí českých předem za outsidery považovaných národních týmů na šampionátech. Ať už jde o muže či ženy. A vždy lituju, že je na okraji zájmu, protože mě většinou docela chytne. Pak turnaje skončí, a zapomenu, že existuje..
Ale zpět k česko-rumunskému osmifinále. Holky se do stavu 9:9 držely a Neagu (a to jsem si říkal: "přece sama nemůže rozhodnout zápas..") měla na svědomí snad 7 z těch devíti gólů. Přišla slabší pasáž a Rumunky utekly jeden čas až o pět branek. Náskok Češky trochu snížily, ale stále se držel na dvou až třech brankách. Poprvé vyrovnaly asi 10 minut před koncem, a teprve když zbývala asi minuta a půl do naplnění šedesáti minut hry, dostaly se prvně do vedení. Nechaly si dát branku, pak proměnily sedmičku, a 11 vteřin před koncem, taky ze sedmimetrového hodu (pro úplné blby - to je asi jako ve fotbale penalta) Rumunky vyrovnaly. Vzhledem k tomu, že naše děvčata odehrála tak 50 minut zápasu téměř bez střídání, tak se jevilo prodloužení jako dost nechtěný časový přídavek, ve kterém by mohly dojít síly. Trenér Bašný (kterého jsem poprvé viděl až minulý týden, a hned jej mikrofon, jenž během oddechových časů režisér strká do chumlu hráček, usvědčil, jak po příšerném začátku, tuším 2:6, proti Polkám hned první větou hřímá: "No to si děláte prdel??" :D) si vzal oddechový čas a vymyslel závěrečnou akci, kterou nakonec z křídla vteřinu před koncem zakončila Hrbková. Rumunky (to bych nečekal, že budou mít hezčí holky než my, včetně asi tří přírodních blondýn!!) už neměly čas na odpověď a v slzách naprosto šokované na turnaji skončily. Během zápasu jsem se přistihl (a matně si vybavuju, jak na mě "neřvi" párkrát promluvila i má drahá polovička), že mi to pěkně zvedá adrenalin.
Paráda!
Ve čtvrtfinále číhá další těžký kalibr, Holanďanky. Když už si Češky dokázaly poradit s Rumunkami, tak se bát nemusí nikoho. Favoritky zase nebudou, ale mnohdy nabyté sebevědomí z nečekaných vítězství může udělat divy.
Vzhledem k výkonům některých zatím věkově dost mladých hráček (Jeřábková - z té roste nejspíš budoucí světová hvězda) by se v příštích letech mohla česká házená stát podobným (byť jen krátkodobým) fenoménem, jako třeba basketbalistky během stříbrných časů, vrcholících nádherným domácím světovým šampionátem v Karlových Varech. Pamatujete? To by byla nádhera! A český kolektivní sport by to potřeboval jako sůl.
Kdo netuší a nesleduje (a že vás je určitě většina) - včera české házenkářky postoupily poprvé v historii samostatné České republiky do čtvrtfinále MS. No a? Dobrá.. Tak od začátku. V šestičlenné skupině patřily ke kandidátkám na poslední dvě nepostupová místa, ale prvními dvěma výhrami si ten překvapivý postup dokázaly zajistit. Poté očekávaně nestačily na severské favoritky ze Švédska a Norska a v těsné koncovce ani na Maďarky. Do vyřazovacích bojů se probojovaly až ze čtvrtého místa, jako jediné se záporným skóre (nutno říct, že ze suverénně nejtěžší skupiny) a tak je v osmifinále čekal vítěz jiné skupiny. Rumunky, obhájkyně bronzu. A tým, mající ve svém středu Cristinu Neagu, tedy trojnásobnou nejlepší hráčku světa a střelkyni, která je schopná rozhodnout zápas úplně sama.
Nebojte se, není to další ze studnice informací, kterými mám zaplněnou hlavu místo mnohem důležitějších věcí, tohle jsem si přečetl až včera před zápasem. ;) Jinak jsem jí, stejně jako žádnou českou hráčku před turnajem, vůbec neznal. Házená mě vždycky hrozně baví na Olympiádě a tam jí sleduju nejraději ze všech kolektivních sportů, ale jinak si jí pouštím právě pouze během občasných účastí českých předem za outsidery považovaných národních týmů na šampionátech. Ať už jde o muže či ženy. A vždy lituju, že je na okraji zájmu, protože mě většinou docela chytne. Pak turnaje skončí, a zapomenu, že existuje..
Ale zpět k česko-rumunskému osmifinále. Holky se do stavu 9:9 držely a Neagu (a to jsem si říkal: "přece sama nemůže rozhodnout zápas..") měla na svědomí snad 7 z těch devíti gólů. Přišla slabší pasáž a Rumunky utekly jeden čas až o pět branek. Náskok Češky trochu snížily, ale stále se držel na dvou až třech brankách. Poprvé vyrovnaly asi 10 minut před koncem, a teprve když zbývala asi minuta a půl do naplnění šedesáti minut hry, dostaly se prvně do vedení. Nechaly si dát branku, pak proměnily sedmičku, a 11 vteřin před koncem, taky ze sedmimetrového hodu (pro úplné blby - to je asi jako ve fotbale penalta) Rumunky vyrovnaly. Vzhledem k tomu, že naše děvčata odehrála tak 50 minut zápasu téměř bez střídání, tak se jevilo prodloužení jako dost nechtěný časový přídavek, ve kterém by mohly dojít síly. Trenér Bašný (kterého jsem poprvé viděl až minulý týden, a hned jej mikrofon, jenž během oddechových časů režisér strká do chumlu hráček, usvědčil, jak po příšerném začátku, tuším 2:6, proti Polkám hned první větou hřímá: "No to si děláte prdel??" :D) si vzal oddechový čas a vymyslel závěrečnou akci, kterou nakonec z křídla vteřinu před koncem zakončila Hrbková. Rumunky (to bych nečekal, že budou mít hezčí holky než my, včetně asi tří přírodních blondýn!!) už neměly čas na odpověď a v slzách naprosto šokované na turnaji skončily. Během zápasu jsem se přistihl (a matně si vybavuju, jak na mě "neřvi" párkrát promluvila i má drahá polovička), že mi to pěkně zvedá adrenalin.
Paráda!
Ve čtvrtfinále číhá další těžký kalibr, Holanďanky. Když už si Češky dokázaly poradit s Rumunkami, tak se bát nemusí nikoho. Favoritky zase nebudou, ale mnohdy nabyté sebevědomí z nečekaných vítězství může udělat divy.
Vzhledem k výkonům některých zatím věkově dost mladých hráček (Jeřábková - z té roste nejspíš budoucí světová hvězda) by se v příštích letech mohla česká házená stát podobným (byť jen krátkodobým) fenoménem, jako třeba basketbalistky během stříbrných časů, vrcholících nádherným domácím světovým šampionátem v Karlových Varech. Pamatujete? To by byla nádhera! A český kolektivní sport by to potřeboval jako sůl.
Komentáře
Okomentovat